E-gov: Běh na dlouhou trať

E-government v České republice podle načtených údajů je momentálně ve stagnaci. Je mnoho příčin proč tomu tak je. Samozřejmě ten zásadní problém tkví ve vrcholné politice a snaze o opravdový rozvoj v této oblasti. Sama však jako velký problém vidím už i u těch poslední článků celého řetězce a to ony konkrétní úřednice, především na malých vesnicích a městech, kterých se postupná digitalizace také dotýká a dotýkat se bude stále víc.
Pro tyto úřednice už bylo obrovským krokem zorientovat se i v takovém systému, jako je už několik let fungující CZECHpoint. Do dnes, když navštívím úřad z vesnice, odkud pocházím, tak zjišťuji, že úřednice při práci s CZECHpointem stále nahlíží do svých poznámek, které má na papíru připravené pro chvíle nouze.
Samozřejmě se ztotožňuji s názory, že digitalizace veřejné správy je další nevyhnutelný krok v našem vývoji. Fundovaní odborníci jsou schopni navrhnout opravdu kvalitní řešení, do kterých bych nerada vstupovala, protože této oblasti tolik nerozumím. Chci však v této části mé přípravy upozornit na to, že v České republice na menších úřadech jako úřednice stále pracují starší ženy, které se na své pozici drží mnohdy již od dob totality a nejsou ochotny se užit dalším novým a novým věcem v digitálním prostředí.
Z toho pro mě vyplývají dvě východiska. Především by bylo vhodné mít jeden jediný přístupový bod pro všechny osoby — ať již úřednice nebo obyčejné občany — ze kterého bude možné v budoucnu přistoupit do všech možných „aplikací“ e-governmentu. Jednotný vizuál, jednotná navigace a jednotné rozhrání totiž ulehčí práci všem těmto úřednicím, budou se snáz učit nové věci, protože jim už nepřijdou „tak moc nové“, protože dané prostředí již budou znát a budou se v něm orientovat. Stejně tak postupná digitalizace nebude bolet ani obyčejného občana — uživatele. Také na malých vesnicích totiž i relativně mladí lidé (asi padesátníci) se neradi učí nové věci. Při práci s počítačem a internetem jsou rádi, že si umí přečíst e-mail, najít si recept na nejlepší guláš a vyhledat si, kdy jim jede autobus do vedlejší vesnice, kde je hospoda s dobrým pivem.
Druhé východisko samozřejmě musí jít ruku v ruce s tím prvním a jde o omlazování úřednictva. Není možné něco takového udělat nárazově, ale postupně bude nutné ty starší úřednice nahradit mladými lidmi, kteří budou do nových technologií zapálených. Zde narážíme na to, že platy ve státní správě nejsou nejvyšší a absolventi vysokých škol bez praxe se jen těžko dostanou na 20.000,- Kč měsíčně. Nikdo z mladých lidí se tak na tyto pozice nehrne. I když i ti nejposlednější úředníci musí být stále více kvalifikovaní, jejich práce není dostatečně ohodnocena, tudíž se ani osoby, které zde pracují, nechtějí učit novým věcem a berou to jen jako nutné zlo.
V postupné digitalizace veřejné správy je tak nutné hledět na obě strany barikády. Nejen ty osoby, které by měly zajistit, aby se opravdu digitalizace aktivně děla, ale věnovat pozornost také těm osobám, kterých se bezprostředně dotkne a kteří právě tuto „digitalizaci“ budou provádět.