e-Government

So CLOSE to open data

„Když to shrnu — současný e-gov je decentralizovaný, vytváření primárně pro úředníky s nulovým zájmem o občana, procesně i nákladově neefektivní.“

Michal Bláha ve své prezentaci poukazuje na hlavní problém českých úředníků, kterým je podle něj neochota poskytovat data, která by se dále zpracovávala a předávala veřejnosti v rámci e-Governmentu. Cíl, který je takový, že nemá putovat občan po úřadech, ale pouze data, je tedy v nedohlednu.

„Politici i odborná veřejnost se shoduje v tom, že open data jsou nedílnou a zásadní částí e-governmentu. Je potřeba si uvědomit, že nejde pouze o technickou realizaci, ale zejména o změnu myšlení.“

Tato změna myšlení by podle něj měla nastat v jakémsi otevření se veřejnosti a ukončení přehnané ostražitosti úředníků. Další problém vidí v tom, že aktuální e-Government je roztříštěný do mnoha oblastí, které mezi sebou jen velice špatně spolupracují. To má za následek zmatení všech stran a kvůli nedostatečné kontrole efektivnosti systému špatný vývoj celého e-Governmentu. Tento aktuální stav má podle Bláhy na svědomí pokles z pětadvacátého místa v roce 2008, až na padesáté místo žebříčku srovnání s ostatními státy. A to, že tento systém stojí daňové poplatníky přes čtyřiadvacet miliard korun ročně (celková částka od roku 2008 činí skoro 250 miliard), uvádí jako kontrast.

Podle Bláhy však tento stav léta vyhovoval státu i IT firmám. Proto je podle něj jediné řešení radikální změna v podobě „Revoluce ne evoluce“. Nový návrh e-Governmentu by se podle Bláhy měl koncipovat tak, aby naplnil potřeby občanů s vědomím a využitím výhod digitálního prostředí a nefungovat jen jako digitalizace stávajících agend.[1]

Když dva dělají totéž, není to totéž

Naopak v Estonsku podle Jakuba Čížka pochopili naprosto přesně, co očekává občan od e-Governmentu a díky tomu se stali „královstvím nul a jedniček na břehu Baltu“. Estonský občan, na rozdíl od toho českého už deset let může volit přes internet, jeho občanka funguje jako “elektronický klíč na všechno” a má spoustu dalších neoddiskutovatelných výhod.

Program e-Rezident nabízí možnost využívat estonskou digitální identitu, která umožňuje uživatelům okamžitou komunikaci s úřady. Například založení firmy díky tomu zabere jenom pár minut. Díky e-Cabinetu, který zde funguje od roku 2000, se zkrátila doba jednání vlády ze čtyř až pěti hodin na neuvěřitelných třicet až devadesát minut.

Dále zde estonští občané využívají e-občanky, které fungují na základě čipu a čteček jako klíč do tamního e–Governmentu, klíč do elektronického bankovnictví, kartička pojišťovny, elektronická tramvajenka a nástroj k ověření identity při digitálním podpisu.

E-volby pak od roku 2007, kdy Estonci, jako první na světě, volili přes internet do parlamentu, potvrzují vyspělost Estonska v tomto směru. Občané se prokazují u voleb e-občankou. Tento druh voleb však může mít podle bezpečnostních expertů rizika. Problémem může být také možný nátlak na jednotlivé členy rodiny při volbě z domova.

Estonci dále využívají například e-recepty, které občané uplatňují v lékárnách pomocí e-občanek. Už v roce 2013 e-recepty tvořily 95% všech vydaných receptů. Díky digitalizaci zdravotních databází mají lékaři přístup k datům o pacientech a mohou je tak efektivně využívat v praxi.

Digitalizací prošla také legislativa, což umožňuje estonským občanům sledovat na internetu přijímání nových zákonů. Stejnou otevřenost vůči obyvatelům ukazují i města tím, že volně zveřejňují informace. A jako poslední příklad uvádí Čížek e-školství, tzv. e-Kool, do kterého je zapojeno 90% estonských škol.[2]

1. Michal Bláha: Digitalní Česko — když evoluce nestačí!
Komentované slajdy k přednášce na konferenci ISSS 2017.

2. Jakub Čížek: E-stonia: Severská země pochopila internet a stala se královnou e-govu
Populárně publicistický článek o stavu e-gov v Estonsku ze serveru www.zive.cz.