Efektivní inovace

Ze zadaných zdrojů mě rozhodně nejvíce zaujala výzkumná zpráva, a to z hned několik důvodů. Výzkum se týkal knihoven na území České republiky, což je mi přirozeně blízké. Dále jsem osobně byla (ačkoliv jako velmi malý pomocník) u organizace jednoho velkého projektu, který u nás vzniká. O tomto projektu si netroufám příliš hovořit, ale dozvěděla jsem se zajímavé informace, které mám díky výzkumné zprávě nyní podložené, ale také jsem si udělala různé názory, které mi poskytnutá data jak potvrdila, tak vyvrátila. A v neposlední řadě se ráda věnuji datům, jejich analýze a porovnávání.

Můj příspěvek bude tentokrát takový myšlenkový tok, který mě zaplavoval při čtení. Nejvíce mě asi zaujala problematika lidí bez domova a seniorů, a to z důvodu, že jakožto lidé sociálně vyloučení, nebo ohrožení sociálním vyloučením, jsou z aspektu podpory knihoven v podstatě protipóly — lidé bez domova jsou skupinou, pro kterou jsou pořádány programy různého typu velmi málo. V celkovém zastoupení tedy pouze v 2,4 %. Ještě méně pořádaných aktivit nalezneme pro osoby opouštějící ústavní zařízení nebo zařízení výkonu trestu (2,2 %). Naopak právě pro seniory je programů pořádáno nejvíce — 52,7 % (ucelených i jednorázových programů dohromady). Je zajímavé přemýšlet, proč se u nás setkáváme právě s tímto nastavením. Dle zdroje může být důvodem zastoupení skupin v populaci — senioři jsou ze skupin nejčetnější. Z toho logicky vyplývá nejvíce jednotlivců zapojených v programu, a dle dotazníkového šetření je právě zapojení se cílových skupin nejdůležitější pro efektivní pomoc podle knihoven. Dle mého názoru může být důvodem také spolupráce s těmito skupinami, která může být s lidmi bez domova náročnější, a může vyžadovat vyšší stupeň sociálního cítění a komunikačních schopnosti. Po překročení této překážky se také nabízí otázka, jaké programy pro ně vlastně pořádat?

Vnímám jako určitý trend učit různými způsoby informačně a technologicky vzdělávat seniory. Pro cílovou skupinu se jistě jeví užitečné umět s počítači, a pro pořadatele to také není příliš náročné — většinou spíše není třeba odborná pomoc při sestavování kurzů a lekcí, a stačí průměrný um komunikace s lidmi. Na co však „nalákat bezdomovce“? A „Chceme je tam vůbec?“

Z kvalitativní části lze vyčíst, že v podstatě jen dvě z dotazovaných knihoven vedou programy pro lidi bez domova, a to zejména opět se zaměřením na informační vzdělávání. Rozhodně nejsem názoru, že je to špatně, ale myslím si, že například těmto lidem by více pomohlo uchopit programy pro ně o něco obecněji, primárně je cílit na socializaci, interakci, ale i zábavu, a až poté je seznamovat s informačními technologiemi, díky kterým si mohou později například nalézt zaměstnání.

Nyní bych se ještě stručně vyjádřila k problematice obecněji. Mám celkově dobrý pocit z toho, co jsem přečetla, protože jsem si myslela, že Česká republika na tom je ohledně sociálních inovacích v knihovnách hůře. Myslím si, že po odbourání některých negativních vlivů, například malé podpory obcí a měst, se z tohoto hlediska dostanou české knihovny na vysokou úroveň. Jako nejvíce problematické mi přijdou platová ohodnocení zaměstnanců knihovny — po shlédnutí videa, kde je prezentováno, jak kreativní, zapálení a cnostní by měli být sociální inovátoři, si myslím, že průměrná mzda knihovníků je příliš žalostná na to, aby z nich byli zároveň sociální inovátoři, tudíž nemůžeme nikomu zazlívat jeho případnou neaktivitu v tomto směru.

Na zlepšení situace si nejspíše ještě počkáme, je potřeba zejména šířit osvětu mezi populaci. Avšak celou věc vidím nadějně, a to například díky projektům, které jsou četnější, než dříve, a i díky technologiím, které jsou čím dál dostupnější.