Efektivní prokrastiace

aneb když má odkládání věcí smysl…

Vždycky když jsem se začala chystat, že teda napíšu svůj příspěvek, běželo mi hlavou několik současných rovin. První byla — 3 stránky?? To v žádném případě nemůžu zvládnout! :-O Druhá se pohybovala někde v „hmm, je to článek o prokrastinaci, jak by se asi tvářili, kdybych odevzdala prázdný papír jen s poznámkou, pardon, ale nějak nebyl čas, musela jsem něco… To by mi Radek asi neuznal. I když by to vlastně docela odpovídalo tématu.“ A třetí se zabývala asi tak tímhle -> páni, na seduo teď jsou nějaké kurzy zadarmo. Toho bych měla využít, než se to zpoplatní.

A tak dny jen a jen ubíhaly….

A já pořád nepsala a nepsala a nepsala…

Ale dělala jsem užitečný věci, vážně.

Okáá, ale teď už vážně. Nejprve si to rozebereme

Prokrastinace = (juu, google slaví výročí Oskara Fischingera a můžeme si tu vytvořit vlastní hudebněobrazové video) je výrazná a chronická tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví. Tak praví naše teka Wiki.

Efektivní = účelný, účinný. (Tak praví slovník cizích slov.)

Takže účelná chronická tendence odkládat věci. To nedává moc smysl že? Na první pohled ne. Odpověď se ale skrývá v tom, čím nahrazujeme to, co máme dělat. Pokud jen koukáme na filmy, nemá to moc smysl (i když trochu ano, ale o tom později). Na druhou stranu, pokud třeba ale místo toho pilujete japonské písmo, pak už to smysl má.

Ano, to je ta odpověď. Je potřeba dělat něco, co nás někam posouvá a netrávit ten čas jen bezvýznamným flákáním.

Mimochodem, když už jsem na začátku zmínila to seduo, tak teď je tam sleva a za „pouhých“ 1 253 korun si lze zakoupit výukový model, který vás zbaví prokrastinace. No, za sebe se obávám, že by to byly jen vyhozené peníze, mně už nepomůže nic. Maximálně dělat v tom mezi čase od zadání do deadlinu něco, co má smysl.

Úplně nejlepší to podle mě mají lidi, kteří prostě nemají čas. Takoví ti, kteří studují, pracují a mají nějaké koníčky, nejlépe se vztahující ke studiu. Mluvím z vlastní zkušenosti. Když jsem studovala japanistiku, měla jsem toho tolik do školy, že jsem nejen neprokrastinovala, ale ta myšlenka mě ani nenapadla. Prostě to bylo jen studium, studium, občasná brigáda a zase studium.

Teď se ale vraťme do reality většiny studentů.

Co tedy dělat, když se mi nechce psát tamta esej, nebo se učit na tuten předmět? Jako první, po čem sáhne průměrný student, jsou nejspíš filmy a seriály (jo, uklízení už netáhne). I to může mít svůj smysl, má to ale háček. Předně to musí být v originálu (smutná zpráva pro nás co jsme fandové českého dabingu) s titulkama. A pak to správné zaměření, které je na vzdělávání. Nebo aspoň částečně na vzdělávání. Třeba takový Dr. House — ideální pro mediky. Nebo Teorie velkého třesku — sice nejsem fyzik, ale co je to Schrödingerova kočka, to už nezapomenu nikdy. Vlastně, lze sledovat i s českým dabingem — pokud jedná o dokumenty, nejlépe zaměřené na obor. Třeba taková historie má spousty dokumentů, a jsou zajímavé. Nebo i takoví Bořiči mýtů mohou mít dobré tipy.

Kde se vyskytuje student nejvíc? Na svém počítači a na internetu. A na internetu je mnoho sebevzdělávacích kurzů. Ať už zmíněné Seduo, Digitální garáž od Googlu, nebo samovyhledávání oblíbeného tématu. Třeba taková rodinná historie Tudorovců je celkem zajímavá. Na Duolingu lze pilovat angličtinu, nebo se naučit jiný jazyk. A navíc lze dělat i něco pro lidi, protože například takový Google nabízí možnost vylepšit google translator. Překlad titulků je taky záslužná činnost, která může zlepšovat češtinu, ale především angličtinu. Nebo manuální práce. Když se naučíte plést, pěkný dárek pro neteřinku je na světě, případně se tím dá drobně vydělávat a kdo říká, že se tím pak nemůžete živit po zbytek života?

Tuto poslední část učitelé jakože nevidí, ale v podstatě takhle vypadal celý můj semestr. Zbývá mi tu totiž poslední způsob, který bych označila jako vytloukat klín klínem. Jde o to, že děláte do školy něco, co vás baví o trochu víc než to druhé. Za mě to třeba byl kurz Kreativní práce s informacemi. Ano, já vím, že bych měla dělat NAMI, deadline je už za dva dny, ale myslím si, že je důležitější teď udělat KPI22, i když se uzavírá až za dva týdny.Hmm, no, měla bych číst článek, přece jen, trvá mi to dlouho a čtvrtek je už za tři dny, ale ohodnotit NAMI je teď určitě důležitější. Kolik toho asi tak zvládnu během služby na Křižovatce? A když už jsem u toho, jak by se dala zlepšit její propagace? Možná nějaká akce? …

Perlička na závěr. Dokonce se mi totiž podařilo dotáhnout to takové míry, kdy jsem se prokrastinací vrátila zpět k tomu, od čeho jsem prokrastinovala. Šlo o to, že začátkem měsíce proběhl Barcamp Brno. Říkala jsem si, že by to mohla být super příležitost se pocvičit a připravit na přednášku na Letní škole, ale zároveň jsem se potřebovala učit na postupovou zkoušku. Od učení na postupovku jsem přemýšlela nad tím, co bych si asi tak mohla na Barcamp Brno připravit. Jenže mě se vlastně nechtělo si něco připravovat, však se přeci musím učit na postupovku. Prokrastinovala jsem od prokrastinace tím, že jsem dělala tu původní věc. To je přece úplně normální, ne?