Estonské i-volby: aktuální situace a konkurence
E-volby jsou jednou z integrálních součástí e-governmentu. Jde o použití jakéhokoliv elektronického zařízení k procesu demokratického rozhodování a volení zastupitelů. Pokud vláda dané země přistoupí na uživatelsky nejpřívětivější formu, tedy mobilní on-line volby přes internet, dává tak každému občanovi s přístupem k digitálnímu zařízení možnost odvolit kdykoliv (v rámci termínu voleb) a kdekoliv ze své vlastní virtuální volební urny. Kromě digitalizace procesů spojených s výběrem veřejných zástupců a zástupkyň můžou přinést další výhody jako sdílení výsledků v reálném čase, zrychlení sčítání nebo vznik nových pracovních pozic na úkor zániku jiných. Ty by měly reagovat hlavně na nové problémy a hrozby, jež z těchto změn vyplývají.
Článek představí výsledky aktuálního nezávislého reportu výzkumníků z Oxford University, kteří se zaměřili na vybrané aspekty estonského internetového volebního systému s důrazem na jeho rizika. V druhé části shrnuji snahy ostatních evropských zemí v této oblasti e-governmentu.
Jak to funguje?
Estonské i-volby (písmeno i zde jako internet, na rozdíl od méně přesného e-voting) byly spuštěny v roce 2005 jako první na světě v celostátním měřítku. Stalo se tak při volbách do místního zastupitelstva, kdy tuto možnost využilo podle statistik jen něco kolem 2 % voličů. Postupný nárůst dosáhl prozatimního vrcholu o deset let později v parlamentních volbách, v nichž odvolilo on-line již přes 30 % voličů.
I-volby v Estonsku zastřešuje soukromá firma Cybernetica, která se v 90. letech transformovala z Ústavu kybernetiky Estonské akademie věd. Systém umožňuje volit občanovi odkudkoliv přes aplikaci staženou v počítači nebo mobilním zařízení. K autentizaci a autorizaci do aplikace potřebujete estonský občanský průkaz (ID-card) s PIN kódem. K i-volbám máte přístup ještě před otevřením fyzických uren a platná je vždy poslední změna. Před započtením hlasu na serveru státní správy jsou smazány zašifrované indentifikační údaje odesílatele. Pokud odvolíte také fyzicky, váš hlas v i-volbách je zneplatněn, protože má v porovnání s fyzickou účastí menší váhu. O dalších principech si můžete přečíst zde.
Současný stav v Estonsku
Výzkumníci z Oxfordu rozdělili svou studii na 3 kroky. Nejprve byly identifikovány bezpečnostní aspekty i-voleb. Následně proběhly rozhovory s odpovědnými osobami na různých úrovních správy volebního systému. Posledním krokem byla tematická analýza podmínek ovlivňujících rizika i-voleb.
Report vyzdvihuje vysokou úroveň expertizy zajistit průběh voleb, nicméně vytýká neformálních charakter některých procesů a závislost na vztazích mezi jednotlivými úředníky. Z bezpečnostního hlediska jde o problém, jelikož funkčnost systému přímo závisí na těchto vazbách. Ty nemohou být v případě útoku snadno nahrazeny kvůli např. chybějící dokumentaci či tacitnímu charakteru znalostí. Co se týče bezpečnostních prvků, reakcí na incidenty a kontroly během všech fází volebního procesu, je estonský systém hodnocen velmi pozitivně. Jako potenciální problém autoři uvádí neustálé zvyšování se kapacit a technologických prostředků hackerů. Jedinou možnou odpovědí je sledování trendů v zabezpečení i útocích a reakce ve formě neustálých aktualizací. Poslední perspektivou, kterou autoři zvolili, je vnímaná bezpečnost systému. Tu by měli Estonci zvyšovat pomocí kontinuální informační kampaně, která nicméně neprobíhá z důvodu dřívějšího napadnutí některými politickými subjekty ze strachu z ovlivňování voličů. Odpovědí na tento problém můžou být podle zprávy menší školení zaměřené na bezpečnost všech způsobů voleb. Estonsko se také chystá snížit minimální věk voličů (16–17 let), což je velká výzva pro novou a komplexní kampaň překračující hranice ovládání systému s důrazem na občanskou gramotnost. Je také potřeba myslet také na tzv. digitální propast.
Studie nakonec hodnotí estonské i-volby spíše neutrálně s důrazem na nezbytné řešení výše uvedených problémů (hlavně formalizace procesů a vztahů) a zohlednění uživatelské zpětné vazby. Proces napravování chyb a posílení infrastruktury je s největší pravděpodobností již v plném proudu. Do dalších voleb zbývají necelé 4 měsíce. Nová verze systému by měla čerpat z desetileté zkušenosti Estonců na úrovni technologického řešení i uživatelského rozhraní. Plánuje se větší kustomizace a nové funkce pro různé druhy rozhodování na celostátní úrovni. Vývojáři také implementují více algoritmů s cílem pojistit efektivitu a bezpečnost sčítání automatizací. Uživatelé budou mít k dispozici nadstandartní podporu, která je již nyní na skvělé úrovni.
A co zbytek Evropy?
Další evropské snahy o e-volby popisuje v článku (str. 40–56) z ledna 2017 dr. Markus Reiners z Leibniz Universität Hannover.
Německo
Prvním pokusem o e-volby v Německu bylo použití počítačů pro volby do dolní komory parlamentu. Německý ústavní soud tento postup později označil jako protiústavní, což zastavilo další snahy. Další iniciativa vznikla o 3 roky později ve spolkové zemi Hesensko, ale byla kritizována pro nezabezpečení počítačů a špatnou organizaci. On-line volby fungují od začátku milénia např. pro rozhodování o zástupcích do studentského parlamentu univerzit, kde jsou trochu jiné legislativní podmínky než na úrovni státních politických institucí. Elektronická občanka je v Německu již rozšířená, takže se čeká jen na její plné využití v on-line prostředí.
Rakousko
Iniciativa pro zavedení e-voleb vnikla u našich jižních sousedů na akademické půdě na ekonomické univerzitě ve Vídni v roce 2003. O rok později byla na stejné škole testována volba prezidenta studenty. Tento experiment byl v souladu s právě schváleným legislativním dokumentem, který podmiňoval zavedení e-governmentu. V roce 2009 byla snaha zavést e-volby pro akademický senát ukončena vlnou kritiky a následně zastavena ústavním soudem pro nedostatečné technické zabezpečení.
Švýcarsko
Švýcaři začali řešit problematiku e-voleb na konci 90. let s cílem podpořit inkluzi a v zemi rozvinutou přímou demokracii. Pilotní projekty odstartovaly ve 3 kantonech v roce 2004. Největší dopad byl zaznamenán v Ženevě, kde v kantonálních volbách použilo elektronickou alternativu 22 % voličů. Další směřování vedlo k vývoji a implementaci systému, který umožňuje volit Švýcarům ze zahraničí. Tato skupina byla dosud prioritizována. Volit on-line je možné jen ve 2 kantonech pomocí 2 různých systémů.
Další země autor neuvádí z důvodu nedostupnosti dat nebo spíše kvůli naplnění cíle popsat německy mluvící region. Mimochodem, pokud se chcete dozvědět, co vedlo k tak úspěšnému startu e-governmentu v Estonsku, nalistujte si str. 41–43. Článek je také dobrý pro jasnou terminologii a srozumitelný úvod do problematiky e-voleb.
A co ČR?
Kromě několika politických prohlášeních (zde nebo velmi dobře podložené tady) se zdá, že situace ohledně e-voleb je u nás v současnosti na mrtvém bodě. První snahou bylo memorandum o spolupráci mezi Ministerstvem vnitra a Českým statistickým úřadem z roku 2007. Následný pilotní projekt byl ukončen Nečasovou vládou ještě před oficiálním spuštěním. Také se uvažovalo o propojení datových schránek s volební aplikací. Další informace o této snaze a podrobné porovnání českého a estonského prostředí lze nalézt v bakalářské práci Karly Najmanové (stáhne se soubor). Potřebné legislativní změny shrnul na stránkách 47–49 své diplomové práce Jakub Malačka.
Závěrem
Jednotlivé země zavádí e-government a e-volby z důvodů jako je redukce byrokracie, automatizace, úspora nákladů nebo podpora voličské účasti. Podle statistik, které uvádí Reiners a estonský statistický úřad, se participace na rozhodování po zavedení e-voleb nijak rapidně nezvedla. Část voličů pouze přešla k elektronické formě. Nicméně, tento přechod a jeho důsledky nejsou dostatečně prozkoumané. Je nezbytné si uvědomit, že e-volby neznamenají samospásné řešení, které nainstalujeme bez větších obtíží. Autoři na konci studie o stavu estonských i-voleb připomínají přítomnost konfliktů, které elektronické volby a e-government obecně přinášejí. Odstavec o těchto problémech považuji za velmi podnětný pro konstruktivní diskuzi nad plánováním a vývojem.
Electronic voting presents a huge challenge because many principal requirements are conflicting in nature, which means that designing effective operational and procedural controls is fundamental for the success of the system. Transparency and anonymity differ from security and verifiability, and the legislative efforts which typically follow technological developments are fundamental for the adoption and implementation of the e-voting process.
