Etika a sociální inovace

Určitě se každý z nás již setkal s pojmem sociální inovace. Nejspíše všichni tušíme, co se za tímto pojmem skrývá. Rozhodl jsem se nepopisovat sociální inovace jako takové, ale na základě debaty s mým kolegou sepsat určité myšlenky, ke kterým jsme dospěli.

Dobro vs. zlo

Co mě zajímá na sociálních inovacích je jejich etická stránka. Hrozně rád bych rozškatulkoval sociální inovace do dvou skupin. Jednou ze skupin by byly ty, které shledávám etickými a druhá skupina by obsahovala “neetické inovace”. Kriteria pro rozdělení by byla motivace, s kterou inovátor začínal, prostředky, které využil, a v poslední řadě konečný výsledek. Svět bohužel není černobílý a vytvořit dvě škatulky by bylo slepé zjednodušování problematiky. Ale pořád si myslím, že je potřeba kriticky hodnotit každou inovaci a slepě nepřiznávat, že sociální inovace je dobrá jen protože pomáhá určité skupině lidí.

Motivace

Asi první věcí nad kterou přemýšlím je motivace, se kterou inovátor rozhodl řešit problém. Je to důležitá otázka, protože ten prvotní impuls může být čistě sobecký. Následující dva příklady lépe ilustrují problematiku spojenou s prvotním záměrem.

Dobro

Asi nejčastějším předpokladem bude, že inovátoři dělají změny k lepšímu záměrně a jde jim pouze o dobro jiných lidí. Představa je, že inovátor narazí na určitý problém ve společnosti a rozhodne se ho řešit stůj co stůj, jen aby pomohl lidem, kteří potřebují tento problém vyřešit. Byla by to hrozně krásná utopie, kdyby si lidé navzájem pomáhali naprosto nezištně. A rozhodně bychom nemohli pochybovat o správnosti takového jednání. Bylo by to naprosto etické.

Peníze

Představme si jinou situace. Na začátku stojí člověk, podnikatel, který vidí problém, který je potřeba řešit. Bohužel jeho cílem je zisk, protože neexistuje jiné řešení tohoto problému. Ačkoliv ve výsledku může být jeho řešení prospěšné, mít velký dopad a efektivně řeší problém, tak je pořád otázkou, zda je eticky v pořádku. Pokud uznáme, že je to naprosto v pořádku, tak tím legitimizujeme, že účel světí prostředky. Nebo můžeme rovnou mávnout rukou a říct, že jen někdo chtěl zbohatnout řešením problému, u kterého mu ale vůbec nezáleží, jestli někomu pomáhá. Jedná se o schvalování pragmatismu. Pokud situaci kriticky zhodnotíme a uvědomíme si, že inovátor doopravdy řeší daný problém ve společnosti a v celém řešení není jediný, z etického hlediska, zpochybnitelný aspekt, tak je hrozně složité se přiklonit na jednu stranu. Už jen z důvodu, že negativně vnímám původní motivaci, kterou byl zájem o zisk. Budeme se muset sami rozhodnout podle našich společenských hodnot.

Prostředky

Další aspekt, který může kompromitovat sociální inovaci, jsou prostředky, kterými je řešení problému dosaženo. Opět se pokusím pomocí příkladů ilustrovat tuto myšlenku.

Levná pracovní síla

Máme řešení problému, například specifický produkt, který řeší sociální problém. Aby impakt řešení v podobě výrobku byl co největší, je potřeba snížit jeho cenu. Proto se inovátor rozhodne neplatit adekvátní mzdu svým zaměstnancům, kteří produkt vyrábí. Ano, sice lidé kteří ten produkt potřebují, ušetří, ale na druhou stranu ti, co jej vyrábí, nejsou dostatečně zaplaceni. A rozhodně nelze jednodušše říci, která strana má být upřednostňována.

Nelegální aktivita

Spíše teoretickým příkladem je porušování zákonů, nebo využívání kliček v nich, za účelem řešení společenského problému. Ačkoliv si nedokáži představit takovou situaci, kdy porušování zákonů může vést k vyřešení určitého problémů, tak je důležité se nad tím zamyslet. Už jen proto, abychom si uvědomili, že není jednoduché posuzovat správnost sociálních inovací.

Závěr

Ačkoliv se mohou sociální inovace na první pohled zdát veskrze pozitivní, je potřeba kriticky zhodnotit, co vše za nimi stojí. Nechci říci, že musíme shazovat jejich hodnotu, ale je potřeba nepřijímat věci tak, jak se zprvu zdají.