Jak a zda mají knihovny činit dobro
O roli knihoven jsme hovořili v minulém tématu, kde jsme řešily různé podoby otevřenosti knihoven. Sociální inovace z pohledu knihoven také patří tak či onak do konceptu otevřené knihovny. V České republice mají otevřenost danou zákonem ve smyslu veřejných informačních a knihovnických služeb. Rovněž mají knihovny historicky danou a respektovanou roli uchovatele a zprostředkovatele informací. Mají tedy dobrý základ pro zapojení se do “sociálních inovací”? A měli by?
Sociální inovace znamená pojmenování problému a hledání řešení, které bude systematické a udržitelné. Znamená to, že nebude řešit symptomy, ale zdroj problému, a zároveň bude moci být inovace dlouhodobě aplikovatelná. To je natolik obecné, že jde o ideální stav jakékoli, nejen sociální inovace. Kdo by o ni měl usilovat, co by měl splňovat changemaker? Člověk empatický, sebeuvědomělý, sebevědomý a se sociální a emoční inteligencí, dbající na hodnoty. S vizí a nápadem.
Kolik však úsilí, peněz a dalších prostředků by si žádal sociální kaizen a v kolikáté iteraci by konečně dosáhl všeobjímajícího dobra? Nic není zadarmo a nikdo nevidí do všech důsledků. Kde je odpovědnost sociálních inovací? Když jsem poslouchal přednášku Social Inovation for Social Good, zaujali mě dvě věci. “Čertovské” gesto Dalajlámy, které použil později v rozhovoru s Johnem Oliverem, a důraz přednášejícího na sociální sítě a jejich roli při arabském jaru. Nehodnotil bych důsledky arabské jara pozitivně a chci tím říct, že do všech důsledků nikdy nevidíme. Co ještě přináší sociální média? Sociální bubliny; kdybych měl za úkol vymyslet sociální inovaci, dost možná by se jmenovala “Propíchávání bublin na sociálních sítí”.
Někdo může tvrdit, že knihovny trpí krizí identity. Knihovny a také legislativa se musí přizpůsobovat novým formám a formátům informací, ale jde i o roli knihoven jako takových. Výhodou knihoven je jejich pozice neutrální půdy coby prostoru setkávání. Knihovna není vnímána konfliktně. Líbí se ni myšlenka ze zadaného článku, že problém toho, jak k lidem dostat informaci, jsme překonali. Teď nás ale zajímá, co lidé s těmi informacemi dělají. Technologie nás přece zásadně neomezují, to dělají finance, legislativa, licence. Sociální inovace v knihovnách je tedy inovací služeb pro uživatele? Knihovna by měla být zcela nezbytnou částí moderní, vzdělanostní společnosti.
V Dánsku plní knihovny pět okruhů činností: podpora vědomostí a informací, čtení a literatury, umění a kultury, rozvoje a vzdělání a setkávání a debat. Porovnejme s VKIS a vidíme, že český zákon primárně myslí na poskytování informací jednotlivci a nikoli na to, jak s informacemi bude dále nakládat. Jeví se nám tu tedy jistý posun, obzvláště pokud si připomeneme dánské otevřené knihovny, o které má pečovat komunita.
V Čechách se v průzkumu ukazuje, že knihovny mají zájem o budování svých komunit a chtějí se starat a pořádat akce. Podle mě to budou mít těžké, protože budou možná kritizováni buď za nedostatek tolerance nebo její přehnané množství. Z toho se bude odvíjet podpora různých skupin. Průzkum z brožury ukazuje to, ze čím více je určitá skupina na okraji společnosti, tím vice o ně klesá i zájem ze strany knihoven. Na jedné straně jsou tak matky na mateřské a senioři, na druhé propuštění vězni a romská menšina. O koho je asi větší zájem?
Tak či onak, inovující knihovny by se měli podle mě spolehnout na výzkumy, znalost své komunity a uvážlivé rozhodování, pokud chtějí být changemakery. Mají totiž zodpovědnost a kredit.
Já raději uvidím evidence-based, než-li hatefree librarianship.
