Jak moc otevřené knihovny?

Co to znamená otevřenost knihovny? V zadaných článcích jsme se mohli na fenomén otevřenosti knihoven pohlédnout hned z několika úhlů knihovna jako self service library, využívající open source knihovní systém, nebo využívající otevřené protokoly či licence.

Kdyby se mě teď někdo zeptal na otázku Proč nemáme podobné self service knihovny tady u nás v České republice? asi bych mu nedokázal dát jasnou odpověď. V této krátké přípravě se pokusím popsat můj pohled na situaci, který v mnoha případech není podložen konkrétním výzkumem, ale pouze osobní zkušeností s touto problematikou.

Dnešní svět a technologie nabízejí spoustu možností, ale přijde mi, že je neumíme jako lidé správně využít. Když jsem byl na poslední konferenci Libdesignu, tak se tam řešila otázka Co je to knihovna a jak by se měla prezentovat pro uživatele v následujících letech? Do diskuze se zapojili i lidé z podnikatelské sféry, ale bohužel byli umlčeni knihovníky, že věci které navrhují nejsou v knihovně realizovatelné, ale proč nejsou? Když jsem byl teď na exkurzi v univerzitní knihovně v Mariboru, tak jedna pracovnice knihovny říkala velmi zajímavou věc — studenti nám řekli, že by chtěli více místa pro studium, tak jsme jim ho udělali — studenti nám znovu řekli, že by potřebovali mít déle otevřenou studovnu, tak jsme jim otevřeli nový prostor, který je otevřený v pozdních večerních hodinách. Co mě na tom zarazilo nejvíce, je fakt, že největší problém byl pouze s prostorem. Studovna se musela nacházet mimo budovnu knihovny, jelikož budova knihovny musela být přes noc zavřená.

Co se tím snažím naznačit je fakt, že problém nebyl v systému, nebo že by to bylo technologicky nemožné, ale pouze v tom, že se musela studovna vybudovat jinde. Knihovníci naslouchali potřebám studentů a i když bychom u nás řekli, že otevřená nonstop knihovní studovna je nesmysl, stejně se touto problematikou knihovníci v Mariboru zabývali a prostě tu studovnu udělali. Přijde mi, že se v České republice snažíme spíše problémy vyhledávat a tím si obhajovat, proč určité věci nelze uskutečnit. Jako další velký problém, proč nejdou realizovat takto alternativní změny v knihovně, je silně zakořeněná tradice knihovnictví, kdy knihovnu vnímáme jako instituci či posvátné místo, do které můžeme přijít, půjčit si knihu a třeba si ji tam přečíst a to je tak vše. Nevnímáme knihovnu jako prostor setkávání, jako prostor pro řešení společných problémů, ale sami mi knihovníci si zato můžeme — nezareagovali jsme na změnu potřeb uživatele ihned a vytvořili jsme fenomém knihovny jako místa, ve kterém se uchovávají knihy, není moc prostoru pro studium a mluví se tam potichu. Jak chceme jako knihovníci v našich uživatelích probouzet tvůrčí činnost a poskytovat jim prostor pro společné studium, když se v knihovně nesmí mluvit? Proč můžou vedle knihoven vznikat samostatné workspace placené kavárny, které poskytují pouze prostor pro práci a pěkný kávovar?

Knihovna má prostory, má lidi a možná se pouze bojí uskutečnit ten první krok do neznáma. Jak jsem již zmínil, tak na konferenci Libdesign v NTK se tento problém řešil a padl tam velmi zajímavý případ se skautingem. Co v dnešní době nabízí pro lidi skauting? Rozdělávat oheň, spát ve spacáku, být v přírodě atd. Ne! Nabízí dobrodružství a i když si pod tím každý můžeme představit cokoliv, funguje to. Skauting je v dnešní době velmi atraktivní organizace a knihovna by si také měla najít svou atraktivitu. Udělat knihovnu atraktivním místem pro studium, setkávání a trávením volného času. Pojďme to udělat tak, jak učinila například knihovna v Lublani, která poskytuje komukoliv, kdo přijde, poradenství ohledně psaní životopisu a hledání zaměstnání a to i neuživatelům knihovny bezplatně.

Nic nám nebrání, máme dostupné technologie, prostory, vzdělané lidi a můžeme se inspirovat v zahraničí. Čekáme na první knihovní vlašťovku, která se nebude obávat udělat první krok, ale ani jedna vlašťovka jaro nedělá.