Kříž s Křižovatkou

Knihovna na Křižovatce je pobočkou Knihovny Jiřího Mahena a zároveň studentským projektem Kabinetu Informačních studií a knihovnictví. Nicméně na poli oboru je to velmi známá veličina. Dle mého skromného odhadu se zde realizuje ⅓ úkolů, prací, terénních projektů a sem tam i samotných přednášek k předmětům. Jedná se o velmi výhodný počin jak pro KJM, která se nemusí zabývat personálním obsazením své pobočky, tak pro KISK, protože studenti získávají jedinečnou příležitost uplatnit své poznatky v praxi, řídit vlastní chod knihovny a naučit se pracovat v týmu.

Mým důvodem proč vstoupit do křižovatčího výpůjčního týmu byla právě zmiňovaná praxe. Jsem absolventkou knihovnické střední školy, a jak bylo zmíněno i při panelové diskuzi na konferenci NASIV, střední škola by měla naučit řemeslo. Po maturitě jsem byla skutečně připravena vstoupit do knihovnických a informačních služeb. Ve druhém ročníku vysoké školy jsem si ale uvědomila, že se věci změnily. Už jsem se pro práci s uživateli připravená necítila. Přestože při zkouškách často čerpám ze svého původního vzdělání, zub času zapracoval a po praktické stránce věci už nejsem schopna beze stresu zvládat knihovnické procesy. Samozřejmě se během mého studia změnily i určité jiné záležitosti, jako přechod z AACR2 na RDA. Z představy, že úspěšně zvládnu bakalářské studium a ve svém životopise se budu moci pochlubit pouze praxí načerpanou ze střední školy, jsem pocítila napětí. Na Křižovatce jsem společně s kolegyní Janou Folkovou pod vedením Jany Skládané zvládla několik informačních lekcí, tedy mi prostředí Křižovatky nebylo cizí.

Výpůjční pult jsem si jako místo své působnosti vybrala právě z důvodu největší míry interakce se čtenáři. V aktuálním stavu je to ovšem docela problematické místo. Proč? Protože je pouze jedna čtečka čárových kódů a k ní jeden stabilní počítač. Při náporu se vytvoří fronta dychtivých seniorů, v případě dvou osob za pultem se jedná o spolupráci podávání knih, vypsání informací do průkazky čtenáře a vracení knih do knihovního systému koha. Třetí osoba (často já) za pultem začne mírně zavázet. Okamžité vrácení knih do regálu je pro ni nemožné, protože by pro změnu zavázela čtenářům při výběru nových čtenářských zážitků ze stolku, kam jsou pokládány právě vrácené knihy. Samozřejmě dochází například ke střídání, kdy jeden knihovník vyčerpaně prchá pro sušenky do kuchyňky a koloběh vracení-výpůjčování převezme někdo jiný. Situaci jsme vyřešili tak, že během maximální vytíženosti prostor jsem se ukrývala ve skladu.

Mým úkolem nebylo nic menšího, než na knihy ze skladu velmi nelogickým řešením označit štítky SKLAD. Nebyla to jen skvělá praxe trpělivosti s miniaturními obdélníčky, nelepivou páskou a tupými nůžkami. Také to byla skvělá příležitost k partyzánským útokům na kuchyňku a znovuobjevování knih, u kterých si občas člověk nemohl být jistý ani jejich určením.

Můj odsun do skladu narušilo zjištění ohledně možné přestavby knihovny, o kterém se můžete dozvědět z článku Barbory Tvrdoňové. Důležitým aspektem je zrušení skladu, ano všechny ty knihy označené estetickým obdélníčkem zmizí nebo budou přesunuty do volného výběru. Tedy co jsem si nalepila, si nejspíše za několik měsíců odlepím. Skvělé, štěstí, že jsem tak pomalá. Moje bojovka ve skladu, ale zůstává. Je potřeba vyřadit okolo 200 kusů nejsilnějšího, nejstaršího a nejpochybnějšího braku z odborné literatury, u kterého stěhování před oči čtenářů nepřipadá v úvahu. Přes všechny své skladové hrátky jsem se ovšem dostala i za výpůjční pult. Úžasnou zprávou je, že další čtečka čárových kódů je již hypoteticky na cestě.

Mé zkušenosti za pultem nejsou tak literárně rozmanité jako při okukování skladu. Při výpůjčkách či vracení vám rukama projde především Danielle Steel, Nora Roberts, Evžen Boček nebo další Danielle Steel. V pravidelných intervalech se vám také ztratí čtenáři, doslova. Je možné to označit za čtenářství duchů, dle průkazů je v knihovně přes pět žen. Není vidu ani slechu po žádné a pravděpodobnost, že se některá postarší dáma proplazila kolem pultu, mizivá. V tuto chvíli je nutné myslet na fakt, že dámské romány se nacházejí ve vedlejší místnosti velmi drobných rozměrů. Záhadou zůstává, že v této miniaturní místnosti dokáže zmizet jakékoliv množství uživatelů.

Mezi další výbornou zkušenost patří zodpovídaní zvláštních dotazů. Jednou se nám stalo, že do knihovny přišel muž, který se zeptal, zda zde prodáváme kola. Jestli si spletl adresu nějakého obchodu, či chtěl něco prodat, to je nám dodneška záhadou. Přesto je úsměvný fakt, že si prohlédl řady regálů s knihami. Samozřejmě jsme mu odpověděli, že zde kola opravdu neprodáváme, ale mohlo by se jednat o zavedení nové inovace. Další zvláštní dotaz padl ve chvíli, kdy do knihovny přišla čtyřčlenná rodina, která cosi nutně potřebovala vytisknout. To bylo ještě v pořádku. Když však její členové neustále vcházeli do knihovny a odcházeli, pak se ještě mezi sebou začali hlasitě dohadovat, už to začínalo být trochu moc. Nakonec se maminka rozhádala se svým patrně manželem, jestli byla v knihovně dřív než oni. A pak se pro ujištění své pravdy přišla zeptat k pultu. Takže pokud má někdo problém s orientací v časoprostoru, knihovníci musejí být připraveni i na takové případy.

Samozřejmě jsou také situace, kdy si knihovníci mohou uvědomit, že možná skutečně hrají důležitou roli v komunitě. Přeci jen, když čtenář donese něco sladkého jako poděkování za radu, doporučení nebo zajištění nějaké knihy, je to velice milé. A pro některé knihovníky je to důkaz toho, že tato práce má nejen smysl, ale může poskytnout i neobvyklý energetický přínos. Vzhledem k tomu, že praxe na Křižovatce jsou neplacené, se jedná o opravdu příjemné, nezištné obohacení.

Ze své zkušenosti musím praxi v jakékoliv knihovně jen vřele doporučit. Někdy je to těžké, otravné a nepříjemné. Ale žádná teorie vás nikdy nepřipraví na pejsky v kočárku, existencí dětí, mizejících seniorů a rozhodně vás nenaučí nenápadné šmírování po uživatelských počítačů ze strachu k zavedení do historie erotické seznamky.

https://twitter.com/NaKrizovatce
One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.