Lesk a bída sociálních inovací
Znamenají sociální inovace čiré dobro? Na co si dávat pozor, než začnete obhajovat jejich neutralitu, škálovat a sdílet?
O co jde?
Sociální inovace jsou v českém prostředí již nějakou dobu aktuální téma. Jako běžní občané se s nimi můžete setkat pokud třeba nevlastníte kolo, zajímají vás výroky politiků, rádi chodíte po Praze nebo jste byli nuceni strávit nějaký čas ve vězení. Inovátorům a iniciátorkám projektů s inovačním záměrem je jistě známá výzva 024 OPZ Sociální inovace v oblasti sociálního začleňování a přístupu na trh práce pro nejohroženější skupiny. Aldo de Moor a Rutger van den Assen sociální inovace definují buď jako produkt (nápad, služba, artefakt), nebo jako proces vývoje udržitelného prostředku změny, na němž se podílí více druhů stakeholderů. Díky podpoře organizací jako Ashoka je tento typ inovací dostupný i pro běžné občany či neziskový sektor. Důležité je, že produkt i proces reagují na sociální potřeby a problémy ve společnosti, a to skrze design a implementaci konkrétního řešení, které je ideálně škálovatelné. Jinými slovy jej lze dále rozvíjet. Z inovace následně benefituje komunita uživatelů, jimž slouží, nebo ostatní stakeholdeři.
Co se týče ČR a množství výzev v různých odvětvích života, je rozhodně z čeho vybírat a na koho/co budoucí sociální inovace cílit. Stačí se podívat kolem sebe nebo do nejbližší nemocnice, na pobočku pošty či na úřad. Další problémy se objeví při zpětné revizi stávajících strategií a nenaplněných vizí. To se týká např. komunitní a integrační role většiny českých veřejných knihoven. Jejich potenciál podle závěrů zprávy Centra občanského vzdělávání z Fakulty humanitních studií UK omezuje nedostatečná podpora ze strany zřizovatele a místních zastupitelů či nedostatečné zdroje (personální, informační). Na vině je také neschopnost knihovníků oslovovat a aktivně pracovat se sociálně ohroženými uživateli i neuživateli. Na tyto a jiné otevřené otázky může být tou správnou odpovědí dobře zacílený a promyšlený inovační záměr.
Trochu do hloubky
Podle výše uvedených odkazů a očekávaného společenského dopadu ze zdá, že sociální inovace znamenají něco ryze pozitivního, za co se můžou všichni jednotně postavit. Jde přece o změnu k lepšímu. Nicméně, použitá naivní rétorika je však zcestná, jelikož i v této oblasti existuje několik problémů, jejichž zvážení je pro vývoj a rozhodování nezbytné. Ty popisuje Ola Segnestam Larsson a Taco Brandsen v kapitole z knihy Social Innovation in the Urban Context. (Celá publikace je v režimu Open Access, takže do ní může nahlédnout skutečně kdokoliv.)
Autoři při argumentaci čerpali mimo jiné z výstupů ukončeného nizozemského projektu WILCO, který se zaměřoval na propojování inovací na lokální úrovni a jejich transformaci do odlišného prostředí. Uvádějí, že termín sociální inovace není kromě skupiny určitých autorů v literatuře o inovacích rozšířen. Strany, které jej používají, s ním nijak kriticky nepracují.
Vliv trhu a veřejné správy
Navzdory tomu, že je oblast sociálních inovací označována jako alternativa ke komerční sféře, je jí značně ovlivněna. Na příklad idea nezbytnosti projekty škálovat a využívat naplno jejich potenciál je typická pro byznys. Některé inovační záměry už kvůli svému charakteru dalšího rozvoje nejsou schopny a zanikají kvůli omezené časové dotaci, nákladům či nedostatečné podpoře atd. Normativní výrok o nezbytnosti škálování tedy může uškodit těm, kteří tento postup neplánují. Další otázkou je, nakolik jsou trh nebo veřejná správa nakloněny pro nové radikální inovace a systémové změny. Do jaké míry (pokud vůbec) tyto inovace budou schváleny/přizpůsobeny/osekány pomocí interních mechanismů pro zachování statusu quo, který trh či instituce bude spíše preferovat, pokud by inovace znamenala její restrukturalizaci či odstranění.
Dobro a lekce
Je určitě vhodné prezentovat potenciální přínosy inovace, ačkoliv výsledky můžou být neurčité a dopad je ještě hodně daleko. Nicméně, nelze opomenout na stejnou pozici umístit proces učení se z chyb a přijmout tuto temnější stránku projektu. Rizika totiž nelze od inovací oddělit.
Apolitičnost inovací a konflikty
V literatuře je uváděna relativní apolitičnost sociálních inovací s tím, že nezávisí na politické agendě kvůli faktu, že jde výhradně o zlepšení stavu současných řešení. To je chabá výmluva. Popření politického aspektu je ryze politický krok. Jakékoliv inovace jsou vždy politicky motivované podle toho, kdo je prosazuje a jaké má záměry, vztahy či motivace v dané oblasti. Za problematické je považováno střídání zastupitelů a vliv nesystematického přístupu k inovacím na úrovni institucí a měst.
Larsson a Brandsen také upozorňují, že může dojí k marginalizaci jedinců, kteří s inovací nesouhlasí. Ty je nutné vzít také v potaz a uvažovat o nezamýšlených důsledcích. Sociální změny působí na vztahy ve společnosti, takže se pro některé strany pozitivní efekt otočí na negativní pro jiné.
Co s tím?
Sociální inovace rozhodně nepřinášejí jen pozitivní dopady. Je s nimi spojená velká zodpovědnost za komunitu, pro níž změnu vyvíjíme. Zmíněná rizika dokládají, jak klíčovou roli hraje monitoring potřeb stakeholderů stejně jako vnitřních a vnějších vlivů působících na projekt.
