Michal Bláha: Digitalní Česko — když evoluce nestačí!
Příspěvek volá po revoluční změně v pojetí e-govermentu v České republice. Především hovoří o potřebě změnit myšlení v oblasti otevřených dat z “skryj, co jde” na “zveřejni vše, co dává smysl”. Mít otevřená data ve státní správě je základem pro jakoukoli další aktivitu na poli rozvoji e-governmentu. Dalším problémem pak je neuvěřitelné množství vzájemně nekompatibilních a nekomunikujících IT systémů, z čehož vyplývá ve výsledky, že neputují data za občanem, ale “občan za daty”. Je tak potřeba mít jednotné místo pro občany, ne chaos vyhovující úředníkům. Nerozvíjející se e-government však přesto ročně sežere 24 miliard, z čehož těží politici a IT firmy. Článek pak podporuje alternativu revoluční změny “Digitální Česko”. To by zavedlo především jedno přístupové rozhraní pro občana, dostupné API pro třetí strany a vznik jednoho teamu pro digitální rozhraní s pravomocemi nad celou infrastrukturou.
Jiří Průša: Český e-Government je i přes zlepšení o tři příčky na 50. místě
Článek částečně navazuje na předchozí. Také hovoří o důvodech, proč je Česká republika až na 50.místě, což je hodnoceno pomocí indexu rozvoje e-govermentu, který se skládá z několika sledovaných faktorů — služeb, ifrastruktury, lidského kapitálu. Jak již bylo řečeno, problémem v ČR není ani tak to, že by byl e-goverment vládou omezován, ale to že to není nijak zásadně rozvíjen — daný index se nezměnil od roku 2012, ovšem další země se rozvíjejí. Česká republika tak stojí v tuto chvíli především na CzechPointech a Datových schránkách a vize 202020, kdy chce být do roku 2020 mezi dvacítkou nejlepších zatím moc nevypadá.
Jakub Čížek: E-stonia: Severská země pochopila internet a stala se královnou e-govu
Tento článek se zabývá progresivním přístupem Estonska ke E-govermentu a tomu, čím si může Česká republika vzít z této země příklad. Estonská vláda si koncem devadesátých let uvědomila oblibu elektronické bankovní komunikace a začala budovat a podporovat infrastrukturu pro komunikaci občanů a státní správy, od informačních systémů po dostupné připojení. V České republice naproti tomu jsme dospěli k Datovým schránkám a CzechPointům a absurdnímu množství marginálních informačních systémů, které spolu vzájemně nekomunikují. Základ estonského přístupu se nazývá E-stonia. Variace na využití názvu země jsou vskutku nekonečné. E-goverment v podání Estonska pak obsahuje elektronickou občanku, možnost volit přes internet, kontrolovat legislativní proces, ale zároveň pomáhá i vládě zkrátit dobu zasedání. Estonci se nebojí elektronizace zdravotnictví i škoství. V tomto směru patří ke špičce zemí na světě. Na druhou stranu je ale potřeba obávat se přílišné závislosti na internetu v případě přírodní katastrofy nebo války, neboť Rusko je co by granátem dohodil a zbytek dojel tankem.
Ondřej Filip: Přichází cenzor
Základním sdělením záznamu tohoto příspěvku je odpor vůči dvěma paragrafům zákonu o omezení hazardních her. Tyto dva paragrafy by podle představ ministerstva financí mohly vést k možnosti blokaci zahraničních webových stránek, nabízejících hazardních hry. Problémem je, že tyto paragrafy vznikly relativně příznaně na podnět české hazardní lobby. Prezentující popsal čtyři argumenty, na kterých stojí jejich protest vůči těmto paragrafům. První argument je, že nikde v EU nemůže žádné ministerstvo blokovat části internetu. Druhým argumentem je samotná možnost technické realizace, protože zákon absolutně neodpovídá tomu, jak funguje web a internet, včetně nejasností v terminologii. Třetím argumentem jsou náklady celé věci, které jsou přeneseny na poskytovatele, přičemž samotná definice poskytovatele je nejasná. Posledním, čtvrtým argumentem je, že chceme zabránit sázením v zahraniční, čímž by se poskytl precedens a prolomil by se princip svobodného internetu pro další úřady, které by také chtěli blokovat určité weby ze zahraničí v souvislosti se zločinem či “nevhodnými” formami obchodu. Protest proti zákonu se transformoval do projektu prichazicenzor.cz, který se snažil oslovovat zákonodárce a zabránit přijetí zákona. Nicméně zákon byl přijat.
Jiří Peterka: Přístup vs. připojení aneb Mají se zákony vyjadřovat přesně?
Příspěvek z konference se zabývá nutností přesně formulovat to, co má zákon vyjadřovat a tím se vyhnout nejasnostem ve výkladu. Také se zabývá vývojem růných legislativních návrhů, které hovořili o omezení internetu. Ministerstvo financí se podle prezentujícícho už poučili v zákonu o hazardu, o němž byla řeč minule, oproti minulým pokusům zakázat některé weby. Faktem je, že zákonodárci měli vždy bordel v terminologii natolik, že by jejich výklad byl tak široký, že by snad šlo zakázat cokoli. Zajímavé je porovnání zákonných definici připojení a přístupu k internetu a tomu, že zákon nakazuje něco poskytovatelům připojení, ačkoli by dávalo smysl něco nakazovat poskytovatelům přístupu. Bordel mají zákonodárci rovněž v pojmu “internetová stránka”.
