Nejste mozek v láhvi

Žijeme ve 21. století. S technologickým vývojem se snížila potřeba manuální práce. Narostl počet lidí pracujících v sektoru služeb. Lidé pracují v kancelářích, kde 8 hodin denně sedí a zírají do monitoru. Poté sednou do auta či hromadné dopravy a jedou domu, kde si sednou k televizi nebo počítači, než jdou spát. Děti mají tablety, na kterých hrají video hry, a ven si hrát nechodí. Nechci se stavět do role soudce, který rozhodne, zda je to špatně nebo ne. Je to zkrátka pokrok a má své klady i zápory. Bohužel hlavním ze záporů je pomalé ovlivňování a ničení lidského pohybového aparátu.

Mozek před svaly

Co je tím zásadním a rozhodujícím důvodem, proč se lidé nezajímají o zdraví svého těla? Řekl bych, že v naší společnosti není dostatečně zakořeněn zájem o tělesnou schránku. Více nás zajímá mentální zdraví a inteligence, než fyzické zdraví a pohybový rozvoj. Dává naprostý smysl, proč. Díky rozvoji inteligence jsme se dostali do bodu, ve kterém se nacházíme. Kdybychom se nenaučili číst, psát a počítat, tak rozhodně dnes nemáme chytré telefony, robotické pomocníky, stroje na usnadnění výroby a mnoho dalšího. Nebýt rozvoje možností mozku, trpěli bychom hlady, nebyli bychom schopni uživit tak početnou populaci a nejspíše by většina nemocí nesla riziko úmrtí.

Tak proč se tedy máme rozvíjet i v pohybu?

Otřepaná fráze

Dovolím si jedno úsloví, které zní “ve zdravém těle, zdravý duch”. Ano, jedná se o otřepanou frázi, ale je i dosti pravdivá. Představme si třeba zlomeninu nohy. Každý to sice bude psychicky zvládat jinak, ale shodneme se, že radost z toho asi mít nebude nikdo. Se zlomenou nohou budeme dále chodit do práce, věčně se tahat s berlemi, nemoci se na nohu postavit a celkově omezená pohyblivost nám na psychickém zdraví nepřidá. Bylo by asi naivní si myslet, že nebudeme ani trochu frustrovaní. A právě tato frustrace může do značné míry ovlivnit náš pracovní výkon nebo výsledky ve škole.

Procesy v těle

V lidském těle probíhá mnoho procesů, jako jsou látkové výměny nebo zvyšování a pokles hladiny hormonů. Tyto procesy mohou být ovlivňovány v závislosti na fyzické aktivitě. Například při zvýšené fyzické zátěži dochází k rychlejšímu proudění krve, tedy i k lepšímu prokrvení mozku. Při delší fyzické námaze se zvyšuje produkce noradrenalinu, který zlepšuje náladu. Respektive nedostatek noradrenalinu může způsobovat deprese. Ale podobných procesů v těle je mnoho a zahrnout je všechny by bylo vyčerpávající.

Špatně!

Existuje pár zásadních chyb, kterých se mnozí z nás dopouští. Tyto chyby děláme už při cestě do práce, při práci samotné a i během odpočinku. Následky nemusejí být jen vzhledové, ale také mohou zásadně ovlivňovat kvalitu života. Kde jsou tedy zásadní chyby, které každý den děláme, a jaká jsou rizika, kterým se vystavujeme? Těch chyb je mnoho. Mohou to být věci jako špatně zvolená obuv, nekvalitní matrace, sezení u počítače a spousta dalších. Schválně jsem vybral dva nejčastější a možná i nejzásadnější chyby, která každý z nás do jisté míry dělá.

Chytré telefony

Denně používáme chytrý telefon. Časté koukání do telefonu, vede k ohýbání páteře. Páteř má specifický tvar právě proto, aby lépe rozkládala tlak na ni působící. To je důvodem proč ohnutí páteře vede k horšímu rozložení váhy, tedy páteř musí čelit většímu tlaku. Výsledkem mohou být chronické bolesti krčních obratlů a svalů. Zároveň je zvýšen tlak na hrudník a může vést k problémům s dýcháním.

Postoj a sed

Stejně jako koukání do smartphonu, tak i u špatného stání a sezení na židli se vystavujeme ohnutí páteře. Zakroucení páteře ve stoje a při sedu je často způsobenou špatnou rotací pánve. Ve stoje by měla být pánev neutrální pozici. Správný sed je na sedacích kostech a váha těla je díky tomu rovnoměrně rozložena. Bohužel oba tyto problémy jsou z části způsobeny designem židlí, ne jen naší nepozorností. Častým následkem jsou různé problémy páteře. Například bolest v kříži.

Tělocvik

Někdo by mohl namítnout, že máme ve škole tělocvik právě proto, aby se lidé hýbali a byli vedeni k pohybu. Ale to nestačí. Vzpomínky na tělocvik bývají spíše negativní. Myslím tělocviky na střední škole, u žáků základní školy je ještě pochopitelné, že nejsou edukováni ohledně pohybu a pohybového aparátu. Malé děti nemají dostatek rozumu, aby osvětu pochytili, jsou moc akční, není problém je donutit hrát si venku a v podstatě prozkoumávat pohyb. Na středních školách je naprosto jiná situace. Začátek tělocviku, vyučující si spočítá studenty, předá jim míč a hrajte fotbal, na další hodině to bude basketbal a podobně. Tento způsob vedení akorát zapříčiní, že studenti začnou brát tělocvik jen jako nutnost. Když už se vyučující zmůže na nástup a rozcvičku, tak jsou studenti znechuceni zbytečnou buzerací, která spíše připomíná armádu než školu.

Tělocvik by rozhodně měl být platformou pro šíření pohybové osvěty. Dvě hodiny týdně pohybu na povinném tělocviku sice nejsou dostatečnou nápravou škody, která vznikla celým týdnem sezení ve školní lavici. Ale rozhodně by stačily k základnímu vzdělávání v oblasti zdraví pohybu a pohybového aparátu.

Povzdech

Mně osobně přijde velmi děsivé, že lidé nepřikládají důležitost zdravému pohybovému aparátu. Nemohoucnost a bezmocnost mojí fyzické stránky jsou jako noční můra. Představa, že se jednoho dne probudím a budu mít zablokovaná záda jen kvůli ignoraci a neuctě k vlastnímu tělu, je pro mě nepřijatelná. Přitom se to děje, a dokonce i lidem v mém věku. Být zadýchaný z výstupu dvou pater po schodech by mělo v člověku vyvolávat frustraci úplně stejně jako neumět číst nebo počítat. Akorát tyto dovednosti bereme jako samozřejmost a je pro nás nepředstavitelné, že bychom je neuměli. Tak proč nám nevadí, že máme problém doběhnout na vlak, aniž bychom se zpotili a zadýchali?

Zakončení v podobě hesla, které jsem si sám vymyslel… “Silné tělo a slabá mysl je jako silná mysl a slabé tělo!”