Odvrácená strana e-governmentu?

E-Goverment je v několika posledních letech velice často diskutované téma. Většinou se o něm mluví jako o velice pozitivním řešení byrokratických, enviromentálních a dalších problémů. Rozhodně pomáhá ušetřit čas lidem, ať už státním zaměstnanců, jako jsou úředníci, nebo i nám obyčejným civilistům. A já to vůbec nikomu neberu a sám si uvědomuji, co všechno by se mohlo zlepšit, usnadnit a vůbec spravit, ale to asi není úplně důvod, proč bezhlavě věřit a se zavřenýma očima dělat e-goverment. Bohužel jsem člověk, kterému se úplně nelíbí pokud je něco velice vychvalováno nebo shazováno a proto se nemohu nezamyslet, jestli je e-goverment opravdu tak úžasný a skvělý, jako se o něm píše či hovoří v různých informačních médiích.

První mě napadá, zda zavedení nových e-government služeb může způsobit nepořádek v pracovních pozicích, požadavcích na ně a nezaměstnanosti. Ve třetím článku (viz zadání) jsou zmiňovány pošťačky, které jsou odpovědné za doručení různých úředních dokumentů v papírové podobě, jako jsou například upomínky, volební lístky a další. Ale podívejme se na Českou poštu, jako celek, který zaručuje doručení těchto papírových dokumentů. Určitě je potřeba práce i jiných lidí, než jen pošťaček, aby se složenky či upomínky dostali do správných rukou. Neznám přesná čísla, ale vsadím se, že určitá část příjmu České pošty bude stát i na doručování úředních dokumentů. Vsadím se, že v celém procesu doručování je potřeba i lidská pracovní síla. A vůbec nezaměřujme se jen na Českou poštu, ale zamysleme se, kolik různých lidí stojí jen za samotným designem, tiskem a rozesíláním volebních lístků. To co se snažím naznačit je, že se zaváděním nových e-government služeb by mohl klesat i počet kapitálu ve sféře výroby a doručování, a tím by mohlo dojít k rušení pracovních pozic. Argumentem na tuto úvahu by mohlo být, že zavádění nových e-government služeb by s sebou rozhodně přineslo také nové pracovní pozice, které by mohli obsadit lidé, kteří kvůli tomu místa ztratili. Ale co by to vyžadovalo? Jaké by byly požadavky na tyto lidi? Museli by si zvýšit například vzdělání? Byly by nuceni začít dojíždět dále za prací? A mnoho dalších otázek mě napadá, ale tímto úvahu o prvním problému uzavřu a přejdu dále.

Předmětem mého dalšího zamyšlení jsou problémy spojené s digitální propastí. V první řadě se podívejme na sociálně slabší, kteří nemusí mít dostatek finančních prostředků pro pořízení příslušných zařízení, díky kterým by mohli využívat elektronické služby. Byli by tito lidé nuceni zakoupit si zařízení, jako smartphone či notebook, na vlastní náklady? Nebo by stát dal každému příspěvek na pořízení těchto zařízení? Možná by mohli jen docházet na místa, jako úřad, knihovna či jiné instituce, kde by jim bylo umožněno tyto služby využívat. Ale říkám si, že by pak přicházeli o tu hodnotu “z pohodlí vlastního domova”, protože by se museli stejně zvednout a někam dojít. Navíc by to mohlo znamenat menší bezpečnost, kvůli sdílenému místu pro více lidí.

Další skupinou lidí, kteří by mohli utrpět jsou senioři. Jedná se o skupinu lidí, která spadá vlastně i do výše zmiňované skupiny sociálně slabších lidí a navíc jim ještě může chybět ochota či znalosti potřebné k využívání služeb e-gevernmentu. Stát by pravděpodobně musel zařídit školící kurzy a určitě věnovat i hodně snahy přesvědčování, aby senioři začali používat elektronických služeb. Jistě by to šlo i ze zákona nakázat, ale to mi nepřijde jako správný postup, kterým by mělo být jednáno s lidmi.

Jako poslední bych zmínil domácnosti, které se nacházejí v oblasti, kde nemusí být přípojení k internetu či stabilita připojení je špatná. Kdo by zaplatil náklady na zavedení připojení do odlehlých oblastí? Jak by se s tím stát vůbec vypořádal?

Vůbec nejsem proti zavádění e-governmentu a nechci někoho pomocí této úvahy přesvědčovat, že e-government je špatný, pouze se snažím otevřít otázky, které s tím souvisí a mohou mít nějaký etický a morální přesah.