Otevřené knihovny
Dejme tomu, že jsem uživatel převážně naší akademické Ústřední knihovny. Mohla by akademická knihovna být otevřena sedm dní v týdnu, čtyřiadvacet hodin denně? Studentskou kartu a zodpovědnost jako studenti máme, morálně a technicky tedy nic neshází. Jak by ale takový projekt měl vypadat konkrétně, to nám mohou napovědět příklady ze zahraničí.
Zkušenosti s Dánska mluví ve prospěch otevřených místních knihoven. Otevřená je taková knihovna, která má část otevírací doby s profesionálními knihovníky a část se self-servicem, případně zcela se self-servicem. Jde o službu, která přináší zájem o místní knihovny a může přinášet i nové klienty. Fungování je relativně prosté, uživatel má vlastní klíč a pin kód, se kterým může knihovnu navštívit. Knihovny tím získávají další rozměr pro své uživatele, ať už k jejich individuálním činnostem či komunitním funkcím. Lidská důvěra vůči uživatelům je pak pro jistotu podpořena o technologii RFID (Radio Frequency Identification) a kamerový systém. Smutným faktem ale je, že v Dánsku je tolik knihoven jednoduše proto, že alternativou bylo je zavřít nebo výrazně omezit. To naší akademické knihovně snad zatím nehrozí, ale mám pocit, že dělat z nouze ctnost jde knihovnám skvostně celosvětově.
Konkrétní historie otevřených knihoven začíná v roce 2004 v Jutlandu, dnes je z 450 dánských knihoven otevřených 180 a v plánu je rozšiřování. Na počátku bylo slovo a to slova bylo od místní správy a to slovo bylo škrty. Inovativní projekt, který z finanční bídy vznikl, se setkal s úspěchem. Později během reformy dánského státního uspořádání ubylo místních samospráv a ubylo tak i místních poboček knihoven. To byl prostor pro přírůstek otevřených knihoven, do kterých se uživatelé dostanou svépomocí. Výsledkem byl zvýšený počet výpůjček, návštěv a pocit odpovědnosti místních obyvatel, včetně dětí a mládeže, za svou knihovnu. Profesionální knihovníci se však obávají, že politici by mohli ve vidině dalších úspor přestat brát na zřetel i zprostředkovatelskou roli informačních profesionálů.
Je zřejmé, že v České republice by se mnohé informační a knihovnické služby, které ukládá knihovni zákon, sotva obešly bez informačních profesionálů, či alespoň poloprofesionálů. Také mám pocit, že v České republice je zájem o místní záležitosti podstatně menší, než se mi jeví z popisu dánské reality. Otázka do diskuse je, zda by péče o místní knihovnu ze strany obyvatel zvýšila ve výsledku zájem o veřejné věci v širším smyslu slova.
U akademické knihovny by pak celá situace byla možná ještě složitější, představa hlučících “erasmáků” mi se sdílenou zodpovědností za chod knihovny nejde dohromady. Jak by se v takové otevřené knihovně udržovala kázeň v době bez dohledu personálu? Právem silnějšího?
Je to silná kulturní tradice, která bude ovlivňovat to, jak může otevřená knihovna sloužit svému účelu, okolí a prostředí, ve kterém se nachází.
Protože mě nenapadá vhodný oslí můstek směrem k autorskému zákonu a open source systémům, budu pokračovat bez návaznosti. Jistě by nějaké vtipné propojení o tom, co vše je otevřené, bylo možné vymyslet, ale co už.
Základní jednotkou autorského zákona je autor a autorské dílo. Autorství — tedy osobnostní právo — vzniká automaticky a je nepřenosné, jinak je to ovšem s právem majetkovým. Komplikovanější je potom dílo souborné a dílo kolektivní. Jelikož se tímto tématem zabíráme tento semestr, budu se tvářit, že je mi vše jasné a nabádám čtenáře, aby to předstíral se mnou. Komplikovaná situace je u softwaru, kde neznáme uspokojivý způsob, jak chránit autorství a z hlediska práv s nakládáním pak do hry vstupují nejrůznější licence, a databáze, kde pak záleží na investici autora do obsahu databáze. Licenční smlouvy jsou způsobem, jak šířit autorské dílo a chránit autora, jinými slovy upravují majetkové právo. Z hlediska skrznaskrz otevřené knihovny jsou zajímavé veřejné licence. Zde platí to, že “free” lze chápat jako svobodný i zadarmo. Nejznámější z nich jsou Creative Commons, které mají různé stupně možnosti šíření či zásahu do díla. Dalším tématem pro veřejné otevřené knihovny mohou být vědecké články v režimu open access a použití softwaru open source. To vše vede k dalšímu rozvoji v rámci (internetové, celosvětové) komunity lidí, kteří mají společný zájem.
To nás vede k open source knihovním systémům (a pak že oslí můstky nepůjdou). Těmi se zabývá článek “The viability of open source ILS” ze čtyř úhlů pohledu: z přijetí na trhu, z možností podpory, vývoje produktu a rizikových faktorů.
Z pohledu trhu byl ten, který se prosazoval celosvětově v době napsání článku, systém KOHA a obecně se zvyšuje procento knihoven, které používají open source knihovní systém. Problémem, který knihovny a obecně uživatele softwaru, drží u komerčních či proprietárních produktů, je podpora ze strany tvůrců. Podpora v sobě nese teoretickou výhodu toho, že tvůrci svůj software znají a budou jej ladit, a teoretickou nevýhodu, že zkrachují či co podporu přestanou zvládat a možnosti komunitního vývoje nebudou moci produkt podporovat. Kompromis je potom nechat si profesionální firmou nainstalovat a nechat si zabezpečovat chod open source systému. Jako nevýhoda je v článku zmíněn pomalý vývoj a rozvoj nových funkcí u open source systémů, což opět vychází z rozdílu mezi proprietárním a open vývojem.
Takže kdy je knihovna otevřená? Když má neomezenou otevírací dobu, používá otevřený software a nabízí otevřené znalosti všem bez omezení? Těším se, až to zjistím na Letní škole.
