Otevřené knihovny

Proč se bavíme o otevřených knihovnách? Zřejmě protože digitální dobu můžeme obecně považovat za zkázu knihoven. Proč by měly knihovny existovat, když vlastně všechny dokumenty by bylo možné digitalizovat a sdílet na internetu. Sice je to otázka budoucnosti, až bude vše digitalizováno, ale stejně tak je to otázka budoucnosti knihoven. Běžný uživatel, který nepotřebuje dokumenty z archivu a podobné, je už dnes schopný dohledat většinu žádaného na internetu v elektronické podobě. Knihovny nabízí i další služby. Jsou však přímo závislé na existenci knihovny jako budovy. Přeci referenční dotazy, vzdělávací programy a podobné jde vlastně také převést do podoby elektronických služeb. Kam by tedy měly knihovny směřovat, co nového musí nebo mohou nabídnout, aby jejich budoucnost nebyla tak černá? Jednou z věcí, o které se právě hodně hovoří jsou otevřené knihovny. Co to tedy je? Rád bych představil dva nejzajímavější koncepty.

Knihovna bez obsluhy

Tento koncept je postavený hlavně na důvěře mezi knihovnou a zákazníky. V praxi by to vypadalo tak, že každý registrovaný uživatel dostane “klíč” od knihovny a může ji navštěvovat i mimo provozní dobu. Pak by mohli i lidé, kteří nestíhají navštěvovat knihovnu v běžný čas kvůli práci, mohli večer přijít a vypůjčit si knihu nebo v knihovně posedět a číst si namístě.

Velkou výhodou je právě nalákání nových uživatelů, kteří z časových důvodů nemohou knihovnu navštěvovat. Další skupinou lidí, která by této služby mohla využít, jsou jedinci, kteří se chtějí vyhnout většímu množství lidí. Také by to mohlo nalákat lidi, kteří si chtějí odpočinout od svého běžného života a využijí k tomu příjemný klid knihovny a čtení kvalitní literatury.

Nevýhodou jsou bohužel vysoké náklady na zabezpečení knihovny, například kamerový systém pro ochranu majetku, aby bylo v případě nutnosti dohledatelné, kdo způsobil nějakou škodu. Zároveň by bylo nutné podniknout kroky, aby sledování prostoru kamerami bylo právně v pořádku. Také by byla nutnost vyřešit technologii, jakou by byl umožněn přístup uživatelům. Obyčejný klíč by k tomuto účelu nepostačil, protože by se těžce zjišťovalo, kdo a kdy knihovnu navštívil. Proto by bylo třeba zařídit elektronický klíč, například čip nebo kartu. Díky této technologii by bylo snazší zjistit, kdo knihovnu navštívil, protože by čtečka už při otvírání dveří poznala, který to je uživatel.

Komunitní centrum

Dalším zajímavým konceptem je knihovna, která by sloužila jako azyl pro volnočasové aktivity široké veřejnosti, tedy jako komunitní centrum. Knihovna by poskytovala veřejnosti prostory pro různé vzdělávací akce. V praxi by pak uživatel přišel, domluvil se, že by chtěl uspořádat přednášku o svém putování v Himalájích, a měl by prostor, kde jí může uspořádat. Asi by se nemuselo nutně jednat o vzdělávací akce, záleželo by, jak to budou mít jednotlivé knihovny nastavené.

Největší výhodou tohoto konceptu je možný transfer současných služeb knihoven na jiné služby, které by mohli být v budoucnosti žádané více, než služby tradiční. Pak by knihovny měly jasno, jakým směrem se ubírat, a nemuselo by se řešit jejich rušení.

Bohužel způsob, jakým jsou dnešní knihovny koncipovány, je přesným opakem komunitního centra. Ne že by se lidé nemohli v knihovně scházet, ale ve většině knihoven není dostatek volných prostorů, protože je potřeba někam ty regály na knihy umístit. Když už by byl prostor, tak není dostatečná výbava, například chybí stoly, židle a sedačky. A asi nejdůležitější je zmínit, že v knihovně se vyžaduje určitá míra klidu, takže by bylo potřeba odhlučnit takové komunitní prostory.