Otevřené knihovny, otevřená mysl
Když by mi před třemi lety někdo řekl, že může fungovat něco jako otevřená knihovna, považovala bych ho přinejmenším za naivního utopistu. Nedůvěra k lidem a strach z vandalismu by natolik zablokovali moji představivost, že by mi ta myšlenka přišla jako z jiného světa. Od té doby jsem se setkala s řadou jiných otevřených prostor, i když třeba ne přímo knihoven, a moje smýšlení dostálo v tomto ohledu radikální změny.
Články se odkazují na Dánsko a zdejší poměrně funkční praxi s otevřenými knihovnami. Popravdě mě to ani nepřekvapuje, skandinávské země obecně jsou mnohem více přístupné experimentům ve veřejném prostoru, nicméně je tu i druhá stránka věci, a to že aby takové experimenty mohly fungovat, musí na to být společnost dostatečně připravena. V naší kotlině je nemilým zvykem, určovat hranice chování lidí různými zákazy a příkazy, restriktivními opatřeními a postihy za nedodržení pravidel. Z praxe z jednoho otevřeného prostoru ale vím, že nejlépe v tomto ohledu funguje vzájemná zodpovědnost lidí, motivace k budování společného cíle a pocit příslušnosti. V tom také ale vidím asi největší kámen úrazu.
Pokud chceme mít otevřené knihovny, nestačí jen lidem rozdat klíče, upozornit je na kamery, zasypat je pravidly chování a stanovit tresty. Začít bychom měli úplně z jiného konce. V prvé řadě přizpůsobit knihovny lidem a změnit jejich vnímání knihoven, jako velkoskladů knížek, kde si nějakou můžou za určitých pravidel zapůjčit (ale pozor, jen na omezenou dobu!) a přinejlepším si třeba i pár stránek okopírovat. Udělat z knihoven místo pro setkávání, místo pro vzdělávání se, ale i místo pro práci. Zajistit čtenářům příjemné zázemí, které je ale bude vést k vzájemné odpovědnosti a nebát se jim dávat postupně více a více důvěry. Zapojit uživatele do budování společného prostoru, naslouchat jejich přáním a uvádět je do praxe(!!!), dávat jim prostor pro vlastní realizaci, změnit knihovnu v centrum vzájemné inspirace, motivace a rozvoje.
V souvislosti s knihovnami se často mluví o dětských čtenářích, čtenářích v důchodovém věku, studentech. Málokdy je ale slyšet o lidech v produktivním věku a pokud ano, mluví se o zábavné či populárně naučené literatuře. Stále více těchto lidí se však pouští do vlastního podnikání, odchází na volnou nohu a hledají místa, kde mohou pracovat na svých projektech, a zároveň se mohou bavit s jinými lidmi a potkávat nové tváře. Ještě před několika lety takovými místy byly samozřejmě kavárny, čajovny a další gastro zařízení, nicméně je nepopiratelným faktem, že každodenní práce v takovém prostředí je jednak velmi finančně nákladná a navíc nemáte zaručeno, že budete mít na práci klid. V souvislosti s tímto problémem došlo k obrovskému rozmachu coworkingových center. Ať už se jedná o mezinárodní sítě, nebo malé sdílené kanceláře, všechny mají společné to, že v popředí jejich zájmu je nejen vytvářet vhodně pracovní prostředí pro free lancery, ale i budovat komunitu, navazovat vztahy a inspirovat. Když jsem před lety do této oblasti pronikla, zarazila mě jedna věc… proč coworkingy nevznikají při knihovnách? Možnost tak strašně jasná a přesto v podstatě nerealizovaná.
Pokud chceme otevřít knihovny veřejnosti a udělat z nich místo, kam s důvěrou pustíme čtenáře i bez přímého dozoru, inspirujme se právě coworkingy. Řada z nich funguje na komunitní úrovni, má daná určitá pravidla, ale členy zpravidla nikdo přímo nehlídá, pohybují se v nich volně podle vlastní potřeby, budují společně “ducha místa” a posouvají se dál ve svém vzdělání, práci, či vztazích. Přestaňme se zaměřovat na to, jak by nás mohlo otevření knihoven poškodit a zaměřme se spíše na to, co všechno nám to může přinést a jakým směrem to může knihovny posunout.
