Sociální inovace: Fair Trade je past

O čem je Fair Trade? Bohatý sever, chudý jih. Rozvojové země produkují kávu, kakao, čaj a další výrobky a prodávají je těm, kteří si mohou dovolit je ve velkém množství konzumovat. Ale obchod s chudými zeměmi je prý nespravedlivý. Pokud však zaplatíme vyšší než tržní cenu za produkty z těchto zemí, situace se zlepší. Proponenti Fair Trade argumentují tím, že tento způsob obchodu pomáhá rozvojovým zemím ekonomicky růst. Usiluje o rovnost a udržitelný rozvoj..

Ale jaká je efektivita této hospodářské pomoci?

FT nebojuje proti chudobě:

Můžeme jej přirovnat k charitativním akcím, kde si ve snaze udělat dobrý skutek kupujeme předražené plyšáky, ušité handicapovanými lidmi. Prodej plyšáků však není dlouhodobým řešením, které dokáže zafinancovat skutečnou pomoc znevýhodněným lidem.

FT konzument si kromě drahé kávy kupuje také avizovanou jistotu, že nedošlo k vykořisťování, zaměstnanci nepracovali za nízké mzdy a na produktu se nepodílely děti.* Protože dětská práce je špatná. FT však nebere v úvahu, že takovýto druh výdělku může být pro děti jedinou možností, jak přežít. Když jim tuto možnost upřeme bez toho, aniž bychom jim zajistili jinou variantu, napácháme více škody než užitku. Nejen o tomto riziku píše ve svém článku (a v bakalářské práci) Martin Pánek a přidává odkazy na konkrétní výzkumy či případové studie. Přímo dětské práci se věnuje kniha Davida Dolejšího Dětská práce — současnost a historie.

FT narušuje rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou:

Garantovaná cena výrobku vede k vyšší (až nadbytečné) produkci (čím více vyprodukuji, tím více mám peněz), což může mít neblahé následky. Touha vypěstovat co nejvíce certifikované kávy přivedla některé farmáře k tomu, že začali ilegálně obsazovat chráněné území tropických pralesů.

FT snižuje kvalitu výrobků:

Do prodeje jde i takový produkt, který by za normálních podmínek na trhu vůbec neuspěl. Existuje řada certifikací, u kterých neprobíhá kontrola podmínek výroby (např. kauza Fair and Care Scheme). Farmáři nemají motivaci udržovat nebo dokonce zvyšovat kvalitu svých plodin, protože se to na jejich zisku nijak neprojeví, prodejní cena zůstane stejná. Jsou zaznamenány případy pěstitelů, kteří svou kvalitnější kávu poslali do prodeje na běžném trhu a druhořadou (méně kvalitní) nechali pod značkou FT, protože je to pro ně výhodnější. Více se o tom a o mnohém dalším píše v Stanford Social Inovation Review nebo také v knize Marca Sidwella Unfair Trade.

FT udržuje uměle stanovené ceny:

Ačkoliv je principem Fair Trade vynechat z procesu prostředníky (tzn. minimalizovat počet článků v prodejním řetězci za účelem finanční úspory), cena produktů je paradoxně často velice nadsazená a neodráží reálné náklady. Přímá úměra mezi cenou produktu a ziskem producenta také neexistuje. Více se o těchto aspektech můžeme dočíst například v diplomové práci Marty Kolské Fair Trade a jeho kritika.

FT řízením produkce a regulacemi potlačuje volný trh:

A přitom právě volný trh je optimálním řešením pro rozvojové země. Dnešní vyspělé země získaly svou pozici díky volnému obchodu, nikoliv zásluhou centralizace a regulací. V některých státech jsou FT výrobky dokonce prosazovány násilím. Tato problematika je srozumitelně vysvětlena v článku Tima Wilsona Coffee Only Brews More Poverty.

Takže:

FT utlumuje motivaci a inovátorství farmářů. Centralizovanými zásahy manipuluje s trhem, ničí volný obchod. Snižuje kvalitu výrobků a neřeší ekonomické problémy rozvojových zemí.

Co je na tomto druhu obchodování férového?

K dalšímu čtení doporučuji publikaci Does Fair Trade Coffee Help the Poor?, která je v pdf volně ke stažení zde.

*standardy FT jsou k prostudování zde