Svět, který potřebuje změnu

Nic není dokonalé. A tím méně svět, který si my, lidé, přetváříme dle našich představ. A i když žijeme v době rychlého vývoje, stále ve společnosti bojujeme s řadou jen velmi obtížně řešitelných problémů. Ačkoliv je přirozené, že žádný systém, vztah či proces nebude za všech okolností fungovat zcela bezchybně, je žádoucí se snažit, aby fungoval alespoň v uspokojivé míře.

Velkou nadějí pro řešení dlouhodobě trvajících problémů jsou v současné době sociální inovace. Dle Centra inovačních studií VŠEM se jedná o nová řešení sociálních problémů či nevyužitých příležitostí, jejichž cílem je kvalitativní změna života cílové skupiny. Efektivita každého realizovaného projektu musí být doložitelná tzv. impaktem, tedy vlivem inovace na řešený problém.

Ačkoliv již v našem prostředí proběhlo mnoho pilotních aktivit, jen málokteré z nich lze nazývat inovacemi s impaktem. V České republice hrají sociální inovace asi největší roli při řešení problémů ekonomického a sociálního vývoje, kam patří například důchodová nerovnost, migrace, kvalita životního prostředí, stárnutí, kvalita vzdělávání a mnoho dalších.

Sociální inovace by měla do existujících systémů přinášet přidanou hodnotu a být společnosti dlouhodobě prospěšná. A kdo všechno se do takovéto inovace může zapojit? Kupříkladu knihovny.

Jak uvádějí Aldo de Moor a Rutger van den Assem ve svém článku, role knihoven v životě společnosti prožívá velkou proměnu. Z tradičního obrazu instituce, jejímž hlavním cílem je akvizice, zprostředkování a uchování fondu, se knihovny vyvíjí do podoby komunitních center, míst vzájemného setkávání a sdílení znalostí i zážitků.

Autoři v článku popisují dva modely pro sociální inovace — model kolaborace a fázový model. Tyto modely byly využity během výzkumných workshopů v jižním Dánsku za účelem zjištění nových rolí a funkcí, které by mohly knihovny zastávat při potencionální spolupráci s univerzitami.

Inovativní však dovedou být také knihovny v Česku, které se snaží o integraci sociálně znevýhodněných osob. Dle výsledků kvantitativní části výzkumu uvedených ve výzkumné zprávě Agentury pro sociální začleňování, je 75,3 % knihoven participujících ve výzkumu odhodláno připravovat programy pro skupiny osob ohrožené sociálním vyloučením. Největší zájem je o práci se seniory, poté pak s rodinami, dětmi a mládeží v nepříznivé sociální situaci a osobami se zdravotním postižením. Pro zvýšení motivace knihovníků k pořádání takovýchto akcí, je podpora ze strany zřizovatele knihovny, spolupráce s odborníky na danou cílovou skupinu a především její ochota se samotného programu zúčastnit.

Jako příklad dobré praxe je možno uvést například Městskou knihovnu v Sedlčanech. Její součástí je komunitní centrum Lukáš, které provozuje hned několik volnočasových klubů, jakou jsou např. klub kreslení, fotografování, paličkování či patchworku. Centrum Lukáš je velkou příležitostí pro rodiny v obtížné sociální situaci, kteří se zde mohou bez vynaložení jakýchkoliv financí společně scházet a sdílet své zájmy.

Jak ale vlastně taková sociální inovace vzniká? Ačkoliv za finálním výsledkem stojí celý tým lidí s různými zájmy, kteří se pro společný cíl spojili dohromady, na počátku lze najít člověka, který má nápad. Ne vše, co nás napadne, je však výhodné zrealizovat. A když už to opravdu stojí za to, tak rozhodně ne každý je schopen se svojí ideou projít zdlouhavým procesem zkoumání, navrhování, vylepšování a především zkoušení toho, zda jde jeho práce opravdu tím správným směrem a má opravdu smysl.

Jak se tedy stát sociálním inovátorem? Předtím, než začneme měnit svět, bychom měli začít více pracovat především sami na sobě. Dle videa Bethany Alden Rivers by každý správný “changemaker” (tedy ten, co se snaží usilovat o změnu), měl splňovat vlastnosti jako jsou sebevědomí, vytrvalost, sebeuvědomění, kreativita, kritické myšlení či empatie.

Na druhé straně jak říká ve svém videu Gopi Kallayl, síla využít potenciálu, který nám současný svět dává a udělat alespoň malou změnu, je v každém z nás. Ať už se přes Google+ spojí chirurgové, aby společně pomohli vykonat svému kolegovi složitější operaci, nebo jen naučíme svoji babičku používat mobilní telefon, má to smysl. I pouhé předání vlastních znalostí a inspirací může být začátkem nápadu, který třeba bude stát za to, ho zrealizovat. Žijeme ve světě, který potřebuje změnu. Tak neváhej a buď ten, kdo dělá změny.