#2 — Postfaktická doba a Fake News
Žijeme ve světě obklopeným sociálními sítěmi, na kterých lidé sdílí “to nejlepší” ze svého života. Často upravenou realitu, aby získali pozitivní zpětnou vazbu od svých followerů přesto, že skutečnost je často odlišná. Upravují si ji, aby byla pro ostatní atraktivnější. Myslím si, že právě v tomto bodě byl položený základ pro masové rozšíření fake news. Lidé vyhledávají senzace, skandály, neuvěřitelné a nové věci kolem sebe, rádi se o ně dělí se svým okolí. Často to bývá náplní mnoha konverzací lidí, kteří by si toho jinak neměli moc co říct. Lidé, kteří z toho profitují tento fenomén použili jako velmi účinnou zbraň moderní doby, která má obrovský dopad na celou společnost a její mentalitu.
S. Shyam Sundar: Proč věříme lživým zprávám?
Je až děsivé, jak masově jsou lživé zprávy rozšířeny a jak obrovskou mají moc. Pokud lidé dokáží pouze na základě zprávy z internetu spáchat trestný čin, jde mi z toho mráz po zádech.
Profesor Sundar v první části své přednášky mluví o tom, jak se postupem času přetvořila cesta, kterou k nám putují informace. Dříve byly informační zdroje důvěryhodnější, něž je tomu nyní. Dnes se platí převážně za senzace a skandály, to lidé kupují, to lidé čtou a to vzbuzuje jejich zvědavost. Takové informace dále rychlostí kliknutí sdílí na sociálních sítích, rozesílají svým známým emailem, atd.
Díky tomu, že naše mysl je velmi citlivá na informace, které potvrzují naše předsudky, jakmile takovou informaci uvidíme, už dále nezkoumáme zdroj a považujeme takovou informaci za pravdivou.
Bohužel díky nekontrolovatelnému šíření zpráv internetem nelze přesně předpovídat, na kterých místech se setkáme s fake news a kde se tomu tak nestane. Dochází totiž k vršení zdrojů a přebírání informací z jedné platformy na jinou, aniž by byl původní zdroj zachovaný. Musíme proto informace velmi dobře kontrolovat sami, abychom takové zprávy odhalili.
Situace je o to složitější, pokud takové zprávy šíří někdo z našeho okolí, někdo komu důvěřujeme. Případně pokud jsme si sami nastavili nějaký informační kanál, který jsme považovali za důvěryhodný a v jeho režii k nám pronikne falešná informace. Tehdy je velmi oslabena naše schopnost rozpoznat falešné zprávy.
Smutné na tom je i to, že není zatím žádné efektivní řešení tohoto globálního problému. Algoritmy, které se snaží takové zprávy rozpoznávat fungují pouze jako záplata, nikoli dlouhodobé řešení, které by takovým zprávám zamezilo.
Dle mého názoru je nejsilnější stránkou fake news lidská povaha a naše zvědavost, to že nás uměle přitahují zprávy tohoto typu.
Centrum občanského vzdělávání MU: Argumentační fauly
Argumentační fauly slýchám ve svém okolí velmi často. Dokud si člověk nepřečte vše, co se považuje za faul, je občas velmi obtížné to samostatně posoudit. Obzvláště pak pro lidi, kteří se s tímto tématem ještě nesetkali. Bohužel je to i mocný nástroj různých agitátorů a přesvědčovatelů lidí, kteří těží z cizí nevědomosti.
Argumentační fauly jsou různého typu, některé jsou s důrazem na rozum, jiné kladou důraz na emoce, může se jednat o chybné vyvození či příčinu a v neposlední řadě jde o obsahové chyby a chybné útoky. V každé oblasti je výčet konkrétních tvrzení, na které bychom si měli dávat pozor nejen u druhých, ale i sami u sebe. Občas se totiž můžeme sami přistihnout, že nám něco podobného vypadne z úst.
FactCzech: Investigace s pomocí databází: ověřování kvality dat
Tento článek ve mně vzbudil velký obdiv k Giannině Segnini, která je v současnosti hostující profesorkou na Kolumbijské Universitě v NY. Ta jako bývalá investigativní žurnalistka odhalila mnoho případů, kdy instituce, které bychom považovali za důvěryhodné, měly ve svých veřejných dokumentech závažné chyby. V článku radí, jak bychom měli postupovat při analýze veřejných dat tak, abychom odhalili případné chyby, které by nám následně způsobily ve výsledcích nesrovnalosti.
Na závěr píše o velmi zajímavém případu, kdy odhalila, jaké děti v Kostarice čerpaly studijní stipendium pro chudé. Její analýza ukázala, že se jednalo převážně o děti, které opustili jejich otcové. Ti však měli dostatečně velký příjem, aby své děti dokázali zaopatřit sami, jenže byli nezodpovědní.
Na závěr dodává, že “ani nejlepší analýza dat nemůže nahradit žurnalistiku a investigaci přímo v terénu.”
