Fake news — anotace odborných článků k tématu

První článek: S. Shyam Sundar: Proč věříme lživým zprávám?

Profesor komunikace z Pensylvánské univerzity zde představuje důvody, proč lidé věří a dále šíří lživé zprávy, neboli fake news. Jedním z hlavních důvodů je to, že lidé nevnímají, z jakého zdroje zpráva pochází. Při pokusu, který profesor prováděl, ukázal stejné zprávy s jinými zdroji čtyřem skupinám lidí, všichni je hodnotili stejně, a to z hlediska obsahu, nepřihlédli ke zdroji informace. Dalším faktorem je rychlost šíření informací, a přímí přístup politiků a celebrit k milionům fanoušků, kteří jejich slova automaticky pokládají za pravdivá. Následky toho, když někdo takovéto fake news uvěří, mohou být tragické a vést ke ztrátám životů.

Dnes je také významným faktorem nedohledatelnost hlavního zdroje, většinu zpráv a událostí sdílí mnoho médií, jednotlivě se na sebe vrství a není pak možné rozeznat původce informace. Občas si lidé tyto zdroje ověřují, ale skoro vždy jde o téma, které je velmi zajímá, teprve pak vynaloží námahu a hledají původ. To je podle mě i příklad zpráv ze serveru novinky.cz, kde jsem při dohledání původního zdroje informace došla až na německé noviny, z nichž jsem článek přeložila v google translatoru. A zjistila jsem, že náš překlad má s původní verzí společné asi 3 věty a obecnou myšlenku, spíše jím byl volně inspirován, než že by předával zprávu podobného významu.

Důvodem, proč se často fake news velmi dobře šíří přes sociální sítě je jednoduchý — lidé mají sklony věřit svým přátelům bez kritického prozkoumání předložené informace, natož jejího zdroje.

Druhý článek: Centrum občanského vzdělávání MU: Argumentační fauly

Popisuje způsoby argumentace a chyb v kritickém myšlení formou velmi dobře zpracovaných infografik, u kterých je vždy i jednoduchý příklad.

Jako první zde uvádí důraz na rozum, například když zdůrazňujete tradici nad logikou, nebo třeba důraz na společnost, “všichni si to myslí.” Tyto případy považuji často za prvotní názor, když se člověk v problematice nevyzná nebo čte nějakou zprávu poprvé, napřed si na ni vytvoří nějaký unáhlený názor, se kterým (doufám) ve většině případů dále pracují, alespoň pokud je tematika zaujala.

Svůj názor vám lidé mohou podsouvat pomocí snahy manipulovat s vašimi emocemi, ať už polichocením, vyvoláním soucitu nebo naopak zastrašením.

Spadá sem i špatné vyvození závěrů, například zobecnění informace, unáhlený závěr nebo relativizování. Nejspíš každý z nás k něčemu podobnému v životě také dospěl.

Chybné pak mohou být také příčiny problému nebo argumentace, chyby obsahu způsobené třeba lží nebo zamlčením nebo účelovou informací.

A na konci je i chybná argumentace útokem, například když při hádce najednou protistrana napadne nějaký váš charakterový či fyzický rys, nesouvisející s předmětem diskuze.

Těchto chyb se zřejmě ve větší či menší míře dopouštíme všichni, ale díky přečtení článku a snaze o pochopení těchto argumentačních chyb se snad alespoň části z nich budu v budoucnu vyhýbat.

Třetí článek: FactCzech: Investigace s pomocí databází: ověřování kvality dat

Obecně je dnes přístupných obrovské množství informací, a to pro všechny, nejen pro novináře. Ti však potřebují umět tyto informace protřídit, aby mohli vybrat kvalitní, pravdivé a relevantní informace, které pak zprostředkují čtenářům. Protože vše se musí stále ověřovat, na žádný zdroj se nelze zcela spolehnout. Pod důkladnější analýze databáze Světové banky přišla autorka na několik nedostatků, a když není zcela důvěryhodná takto prestižní databáze, co teprve ty menší?

Popisuje pak konkrétní nástroje a návody pro porovnání dat a jejich analýzu, například vyloučení duplikátů záznamů apod. A také, jak se vzynta v terminologii a šifrách oboru. Protože to, že informace musí společnosti vydat, neznamená, že budou psané srozumitelně, často jsou co nevíce zakódované a je nutné je dešifrovat.

Na závěr vřele doporučuji zkusit si Kvíz pro ověření znalostí, na některé způsoby ověření původu fotografie bych sama nikdy nepřišla. A na první pohled patřily do úplně jiné části světa, než byla realita…

A na konec jen zajímavost: i pravdivá informace nebo fotka může být podána tak, aby vyzněla přesně tak, jak chce vydavatel.