Jaké je to mít doma 9 pejsků a zachraňovat psí duše z útulků …
Pocházím z rodiny, ve které nikdy nesměli žít pejsci. Můj pradědeček byl lékař a naše rodina patřila k místní honoraci. Měli jsme velký dům, vzorně upravenou zahradu a i když si moje mamka pejska vždycky přála mít, nebylo jí to dovoleno. Kdyby mí předci věděli, že v roce 2018 tu bude žít 9 pejsků, nevěřili by tomu. Ale jak je vidět, někdy se to nejméně pravděpodobné, stane skutečností. A moje mamka se svého vysněného pejska nakonec přeji jen dočkala — dokonce celé smečky :)
ARÍNEK — NAŠE ROZMAZLENÉ ŠŤĚNÁTKO S RODOKMENEM
Všechno to začalo před 11 lety pudlíkem Arínkem. Vypiplaný a od malinka rozmazlovaný stříbrný trpasličí pudlík — celým jménem Xaar Silver z Luhačovické kolonády — pejsek s rodokmenem. Arínka jsme milovali ještě když byl v bříšku u své maminky Vendulky. V současnosti si už nedokážu představit život jen s jedním pejskem. A myslím, že rozmazlený Arínek si zase v minulosti nedokázal představit život, ve kterém by nebyl jedináčkem a měl psí brášky. Kdyby on tak býval věděl :)…
CVRČEK — MALÝ, BITÝ A NEŠŤASTNÝ TVOREČEK, NÁŠ PRVNÍ ADOPŤÁČEK
Jak vidíte, Arínka jsme si koupili jako pejska s rodokmenem. Teprve měl přijít ten čas, kdy jsme začali adoptovat z útulků. Pamatuju si přesně ten den, kdy mě napadla myšlenka, že bychom mohli mít ještě jednoho pejska a to sice nějakého pejska z útulku. Byl víkend a já po obědě byla na počítači a surfovala jsem na internetu (a čekala na výborný odpolední dezert mimochodem). Nevím, jak mě to napadlo, ale začala jsem projíždět webové stránky různých psích útulků. Ve Znojmě (konkrétněji v útulku v Příměticích) jsem našla maličkého Daysinka. Malinký, hubený, zanedbaný, smutný. Když jsem o něm řekla mamce, její reakce byla zhruba taková: „Až Znojmu? To je strašně daleko, tam nepojedu!!“ — teď se její tehdejší reakce obě smějeme, protože jsme pro pejsky byli i dál :). Do útulku jsme zavolali, paní Lenka nám o Daysinkovi řekla víc. Byl tak maličký, že fyzicky v útulku ani nebyl schopný být— spal s kočičkami ve speciálních vytápěných prostorech. V útulku mu všichni říkali Cvrček. Adoptovali jsme si ho jako mladého pejska — cca 1 rok. Dlouhou dobu chodil v okolí Znojma a živil se tím, že chodil na pole na brambory. Do útulku přišel velmi zbitý. Do dneška má rozkopnutý nos tak, že nemůže nosit náhubek (začne se hned dusit) a polámané žebro. Kdybyste ho hladili, žebro lze nahmatat… Báli jsme se vzít pejska k rozmazlenému Arínkovi. Říkali jsme si — co když si Arínek bude myslet, že už ho nemáme rádi? Ale věřte mi — psí smečka je lepší než psí jedináček. Pejsek raději žije i s dalšími pejsky než sám — užije si tak více legrace :)
Cvrček viděl v Arínkovi od začátku svůj vzor. Do dnešního dne je to takový jeho ocásek, pořád za ním chodí a v mnoha věcech se ho snaží napodobovat. My Cvrčkovi říkáme „vajíčko natvrdo“ — je to trošku popleta, ale srdíčko má na dlani a je to neskutečně hodné stvořeníčko. Ze začátku na tom byl hodně špatně psychicky. Poznal, co je to žízeň a tak prvních pár dnů byl neustále u misky s vodou a také se bál usnout. Z této doby máme takovou jednu vzpomínku. S mamkou jsme se dívaly na film, přičemž najednou slyšíme velkou ránu a žbluňk — Cvrčínek usnul a spadl do vody..
Cvrček byla naše první adopce. Ukázal nám, jak úžasné je dát domov a především lásku tvorečkovi, který nic takové nezažil a zažil jen zlo, bolest a utrpení. Říká se, že když adoptuješ jednou, už nemůžeš přestat. A pod tohle se já podepíšu :)
VILÍČEK — PEJSKEK S VELKÝM P, GALANTNÍ ELEGÁN A PŮVODNĚ NECHTĚNÉ DĚDICTVÍ
Vilíček je ten, který vždy zaujme cizí lidi. Když jsme byli na dovolené v Českém ráji (na všechny dovolené s námi pejsci jezdí) chtěli ho od nás dokonce odkoupit cizinci — natolik je zaujal. Samozřejmě jsme ho nedali :) Vilíček je opravdu nádherný pejsek, majestátný jako lev a když jde na procházce, krásně vrtí prdýlkou. Vždy upoutá pozornost, údajně vypadá jako štěně vzácné rasy. Už jsme dostali mnoho dotazů, jaké rasy je to nádherné štěňátko — odpovídáme vždy s úsměvem, že je to starý voříšek z útulku.
Vilíček pochází z brněnského útulku v Bystrci (policejní útulek). Původně jsem tam volala na úplně jiného pejska, ale pán mi řekl o Vilíčkovi — který je na internetových stránkách snad neviditelný, protože si o něho ještě nikdo nezavolal. A tak jsme si pro něho jeli. Vilíček byl na útulkové fotce hodně zarostlý a možná proto ho hodně lidí přehlédlo. Ovšem když se ostříhal, vyklubal se z něho úplně jiný pejsek. Jeho minulost je taktéž smutná (jako u každého útulkáčka). Poznal lásku a měl pána, kterého miloval a on miloval ho, ale asi pán umřel a Vilíček se stal nechtěným dědictvím. Jeho nová rodina to vyřešila tak, že ho vyhodila na D1. Vilík zázrakem přežil a dostal se do útulku. Občas si říkám, za kým Vilíček půjde za Duhou. Jestli za svým původním pánem a nebo za námi. No nakonec jsem došla k řešení, že tam budeme všichni spolu :) Vilíček má v sobě plemeno shit-zu, což je plemeno, které je prý velmi senzibilní a vidí i jiné světy než ten náš fyzický, vidí duchy… U Vilíka si toho všímáme a hlavně ze začátku, co u nás byl, si myslíme, že ho jeho původní pán chodil navštěvovat. Možná si teď ťukáte na hlavu, že jsem blázen, ale je to tak. Myslím si, že pokud existuje něco mezi nebem a zemí, tak to náš Vilík vidí a vnímá. U Vilíčka dlouho trvalo, než se nám otevřel a začal nám důvěřovat. Cca 1 rok. Je to zkrátka PAN PES. Miluje polštáře a všechno měkké, je to městský typ — miluje kavárny a je rád obdivován. A taky má moc ráda velké pejsky — proto když jedeme venčit velké pejsky do útulku, Vilíček jede vždycky s námi, protože doma má samé prcky :)
KUBÍČEK — PEJSEK Z MNOŽÍRNY, KTERÝ SE BOHUŽEL Z TĚCH HRŮZ NEDOKÁZAL ÚPLNĚ DOSTAT..
Náš další vyvolený — Kubíček — pochází opět z Přímětic u Znojma, stejně jako Cvrček. Kubíček se jako jediný z našich pejsků ze všech těch hrůz nedostal… Bohužel.. Mrzí mě to každý jeden den… Nevím, zda víte, jak fungují psí množírny, ale můžu to shrnout jedním slovem: peklo. Proto prosím, buď adoptujte z útulků a nebo když už, tak pejska s rodokmenem. Nepodporujte množírny!! Kubíček tedy pochází z množírny. Má to na něm trvalé následky. Zažil si asi tak něco neskutečně šíleného, že i přes veškerou naši snahu a lásku se nám z něho nepodařilo udělat „normálního“ pejska. Kubíček je postižený. Byl držen v malé kleci, nejspíš žil ve vlastních výkalech, chodili ho pravidelně bít a pouštěli na něho ledovou vodu. Následkem toho všeho je slepý, má zdeformovanou a úplně pokřivenou páteř a hlavně velké psychické problémy. Je velmi lekavý, točí se často dokolečka (následek klece), bojí se, musí nosit plínečky. Několikrát jsme zvažovali uspání. I když si bereme staré pejsky a mnohdy případy, které se zdají býti konečnou — tak přes veškerý boj a odhodlání, které do toho dáváme, nejsme sobečtí a pejsky tu nedržíme přes sílu.. Občas je ten odchod — uspání — vysvobozením. A když pejsek odchází za Duhu milovaný a jste u toho s ním, držíte ho, považuji to v některých případech za to nejlepší rozhodnutí. I když to moc bolí …. Jenže Kubíček má chvíle, kdy si lásku uvědomuje. Kdy za Vámi přijde, je vděčný. Miluje hlazení a ta jeho dušička v tom malém postiženém tělíčku je moc hodná. Takže Kubíček si u nás kolečkuje, je velmi mlsný — takže často papá a žije.. Na něm nejvíc je asi vidět čeho je lidská ruka schopna. Jak člověk dokáže nejen zvířeti ublížit, ale přímo ho zlomit. Takže prosím — pejska buď z útulku a nebo s rodokmenem (zkrátka ne bez-papíráka). Kubíček je naše moty-moty a i když s ním člověk musí zacházet trošku jinak než s ostatními pejsky, život s ním za to stojí.
TONÍČEK — PSÍ ANDĚL A TO NEJLEPŠÍ, CO MĚ V ŽIVOTĚ POTKALO
Psí andělíčci existují. Doma máme důkazy :). Toníček pochází z brněnského policejního útulku v Bystrci. Jednoho dne na mě vyskočil na Facebooku jako akutní případ. Policisté ho spolu s dalšími pejsky zachránili, akce se jmenovala kauza Bidláky. Mnoho pejsků bylo v tak hrozném stavu, že je museli na místě utratit… Toníček přežil. V útulku však strádal, přestal jíst. Nikdo ho však nechtěl adoptovat — i přes obrovskou masu sdílení — nejspíš kvůli věku. Vzali jsme ho v roce 2015, když mu bylo cca 12–13 let. Příběh Toníčka a celkové Bidláky většinou šokují. Pejsci byli drženi v malých krabicích, bezdomovci je jedli a prodávali dále na jídlo. Policisté je zachránili v létě, kdy byly obrovské tropy. Dodnes nechápu, jak mohl stařičký Toníček přežít všechny tyto hrůzy. Pejsci se ze stresu vzájemně kousali, Toníček měl od nějakého pejska prokousnutý bok (+ vytvořenou kýlu) a musel jít na operaci… taky je na jedno očičko úplně slepý..
Toníček je svým způsobem zlomem v našem psím příběhu, jelikož nám došlo, že chceme nejenže adoptovat pejsky z útulku, ale zaměřovat se především na ty, kteří nemají velkou šanci. To znamená pejsci staří, nemocní, agresivní, černí (bohužel černí pejsci nenachází daleko hůře domov než světlí), handicapovaní.. zkrátka jsme si řekli, že chceme dát domov těm, kteří nemají moc velkou šanci, že ho najdou.
Toníček je stvoření, které se nedá popsat takhle pomocí pár vět, museli byste ho znát. Položil by za nás život. Miluje nás celým srdcem. Je neskutečně hodný, starostlivý… sluníčko, které dává lásku všem okolo — i pejskům. Je naprosto normální, že za Vámi Toníček přijde a vlepí Vám pusinku či se přímo přetočí na zádička. Nejhodnější dušička s tím nejzlatějším srdcem. Kdybych mohla, dám mu nějaké své roky.. I když mu lidé neuvěřitelným způsobem ublížili, on nepřestal život milovat a radovat se z něho. Má pokřivenou pusinku z toho, jak ho někdo kopal. Když k nám přišel, vážil necelá 2 kg, teď váží skoro 10 :)
BIZONEK — MĚL PROGNÓZU MĚSÍC, ALE ZA DUHU ODEŠEL AŽ PO ROCE A PŮL
Bizonek — opět z brněnského policejního útulku v Bystrci. Podobný průběh jako s Toníčkem v tom, že byl taky masivně sdílený jako akutka na Facebooku a taky se o něho nikdo nepřihlásil. Bizonka jsme si brali jako cca 15letého a tam vize budoucnosti byla velmi špatná. Měl těžce nemocné srdíčko, bral léky a měl prognózu, že bude žít ještě cca měsíc. Vzali jsme si ho s tím, že to víme, jsme s tím smíření a prostě mu během toho měsíce ukážeme lásku. Vlastně to bylo velmi jednoduché a prosté. Bizonek byl typický psí dědula. Místy trošku nevrlý, slepý a hluchý :) Nosil plínečky a byl velmi mlsný. Stala se věc, kterou nikdo nečekal. Bizonek po měsící neodešel za Duhu. Vyloženě u nás ožil. Chodil na zahradu, pro piškoty, spinkal v polštářích.. a žil. Za Duhu odešel po roce a půl, v červnu 2017, teď to bude rok.. Neumřel na své nemocné srdíčko — což všichni čekali — ale skolila ho rakovina. Umíral by v bolestech a tak jsme se rozhodli to ukončit a za Duhu ho vyprovodit tak, aby ho to nebolelo, důstojně. Upřímně teď se mi slzy derou do očí. Ten odchod byl velmi dojemný a smutný, ale vlastně i šťastný, protože místo měsíce to byl rok a půl. A když usínal a odcházel, mohli jsme být s ním a šeptat mu do ouška, že ho máme rádi, že nám bude chybět a jak jsme rádi, že jsme se v tom životě potkali ať čeká tam nahoře. Bizonek byl dalším důkazem, že stojí za to adoptovat staré pejsky, kteří nemají moc šancí. Když pejsek odejde, strašně moc to bolí. Ale my se řídíme tím, že čeká tam nahoře a zachráníme dalšího. Je to koloběh, který mi dává smysl a i když je u toho všeho přítomna velká bolest ze ztráty, tak láska převažuje neskutečně moc a vím, že to za to sakra stojí.
FERDA — SLEPÁČEK, KTERÝ SVĚT VIDÍ V TĚCH NEJHEZČÍCH BARVÁCH A V ÚTULKU STRÁVIL 9 LET
9 let je většina psího života. Ferda strávil v útulku v Třebíči 9 dlouhých let. I teď mi z toho běhá mráz po zádech, to je prostě šílenost. Po oněch dlouhých 9 letech si Ferdu z Třebíče vzala Eliška do svého psího hospice Dejte nám šanci. Adopcí Ferdy jsme se s ní seznámili, což byla taky velká událost, protože se Elišce snažím pomáhat, do hospice jezdím a miluju to tam. Eliška je úžasný člověk, který si bere staré, nemocné a handicapované pejsky, kteří u ní buď dožijí a nebo se jim snaží najít nový domov. Určitě se po ní na internetu podívejte, stojí za to a můžete jí pomoct!! ( Bydlí v Bukovince a venčení pejsků je naprosto super záležitost :)). Ferda je úplně slepý, někdo ho uvázal u opuštěného domu a v útulku byl tedy tak dlouhou dobu. U nás doma si padli do oka s Toníčkem — je to taková moje dvojička sluníček, říkáme jim Tuti-Fruti (což je taky mimochodem naprosto boží pekárna na Mendláku, doporučuju:D). Ferda se raduje z každého jednoho dne. Vítá mě prudkým vrtěním ocásku. Doslova se směje, neustále má z něčeho radost a je hodně akční!!! I když nevidí v tom pravém slova smyslu, svět vidí v těch nejhezčích barvách. Je to lenoch a rád spí v posteli. Ano, je handicapovaný, ale naučil se s tím žít. Pro pejska je horší, když ztratí čich než když je slepý. Ale často si říkáme, že jednou, až se všichni setkáme za Duhou, Ferďásek už uvidí.. to jsem teda zvědavá, co na nás řekne :P :)
MÍŠÁNEK — SMOLAŘ, KTERÝ BYL 2X VRÁCEN Z ADOPCE ZPÁTKY DO ÚTULKU
V prosinci 2017 jsem dostala důležitý úkol. Měla jsem najít pejska, kterému dáme domov. Zavolala jsem snad do každého jednoho útulku v Česku (dokonce i na Slovensko, kde bohužel pesjci mají horší podmínky) a hledala pejska, který by to potřeboval nejvíc. Bylo to velmi těžký. Pod rukama mi prošlo tolik psích osudů a příběhů.. jak vybrat toho správného? Tomu jednomu dáte domov, ale ty ostatní tím rozhodnutím možná odsoudíte k smrti v útulku. Nakonec jsme vybrali Míšu. Míšu z útulku Zelené Vendolí u Svitav. Díky němu jsme se seznámili s úžasnou Monikou, která v útulku pracuje, stala se naší kamarádkou a spřízněnou duší. Bylo to dilema, zda Míšu vzít. Byl 2x vrácen z adopce kvůli údajné agresivitě. S Monikou jsme to dlouho probírali, všechna pro a proti.. Ona říkala, že se jí nezdá agresivní. Rozhodli jsme se, že mu dáme šanci. No a nastal šok. Míša je totiž zcela nekonfliktní, umazlený pejsek, který by neublížil člověku ani náhodou. Jediná věc — počůrával se. Hodně se počůrával. A to byl nejspíš ten důvod, proč ho vrátili.. možná se styděli a tak to svedli na to, že je agresivní. Tomu já říkám — šílený způsob, jak pejskovi podkopat šanci, že najde domov. Míšánek měl ze začátku katastrofální hygienu, ale to se vyřešilo rychle a snadno — kastrací. Co se týká jeho minulosti, žil u pana bezdomovce. Do útulku přišel v hrozném stavu. Měl rozežranou kůži od parazitů, musel prožívat obrovské bolesti.. Doma mu říkáme Tučňáček. Hodné, pozitivní a (polo)baculaté stvoření.
EMIL — SMOLAŘ NA N-TOU, VRÁCEN Z ADOPCE A PRO NÁS ASI TEN NEJVĚTŠÍ OŘÍŠEK
Naše předposlední uskutečněná adopce — Emil. Taktéž z Vendolí u Svitav. Neplánovaný, ale znáte to.. prostě se stalo :) Emílek nespadal pod ta naše obvyklá kritéria — starý. Je mladý, cca 4–5 let. Ale má to ale.. agresivita. Byl vrácen do útulku kvůli agresivitě a tentokrát to tedy bylo oprávněně. Každou noc kousal do železného pletiva a rozkousával si pusinku až do krve. V útulku byl hrozně moc nešťastný. Šance adopce nulové.. moc lidí si dobrovolně nevezme pejska, který je agresivní… v podstatě skoro nikdo.. Znali jsme ho z venčení a tak jsme to zkusili. Minulost Emílka je velmi zlá. Od štěňátka ho vlastnila paní, která ho zavřela do malé místnosti (asi sklep), kde žil — ve tmě, ve svých výkalech… naprosto nesocializovaný a bitý. Když pejsek tohle zažije už jako malé štěně, většinou to bývá složité vždy. Návrat do normálního života je těžší, pomalejší, je to běh na dlouho trať… Emílek je agresivní ze strachu. Není to tak, že by po Vás vyjel jen tak, ale strach vyjadřuje agresí, což je problém.. Má v sobě dost možná i pitbula, takže pevný stisk. S ostatními pejsky je naprosto v pohodě, což je jeho jediné štěstí, jinak by s námi nemohl být. S Monikou jsme neustále v kontaktu, voláme si. Jeden den jsme tedy s Emílkem měli takovou krizi, že jsme uvažovali, že ho vrátíme (což je u nás co říct, my pejsky nevracíme). ALE nakonec jsme to zvládli. Chytila jsem ho do smyčky a podařilo se mi ho zklidnit. Eliška z Dejte nám šanci nám v ten den dokonce půjčila speciální odchytové rukavice :P Jde to velmi pomalu, ale já věřím, že vyhrajeme.. On si jen chudák prožil velké zlo a tímto způsobem se brání. Přeju si, aby nastal den, kdy nám začne naplno věřit a důvěřovat. A jsem si jistá tím, že ten den nastane a přijde.. I když to jde pomalu, Emílek je den ode dne lepší!! A řeknu Vám, že hrát si s ním je pěkná divočina :D Je to hodně akční stvoření!!!! A umí běhat snad rychlostí 300km/hodinu.. mazec!
ROCKY — KRÁSNÝ PSÍ DĚDEČEK Z PRAŽSKÝCH ULIC
Rocky — naše poslední adopce a absolutně neplánovaný přírůstek, opět :) Tentokrát to probíhalo tak, že mi přímo na mobil zavolala Eliška — že by pro něho nutně potřebovala domov… Takže jsme o pár dnů později jeli do Bukovinky, pozdravili všechny pejsky a Rokýnka odvezli domů. Rokýnek pochází z Prahy. A pozor — do Bukovinky k Elišce přijel tím nejnovějším modelem bavoráku :o) Ten má styl, že?? Je mu asi 14 roků, žil v pražských ulicích a když se dostal do útulku, byl tak podvyžívený, že to vypadalo, že nepřežije. Chlapeček však zabojoval a přežil. Je skoro slepý, skoro hluchý, polo-plínáček. Raduje se ze života, moc rád chodí po zahradě a je velmi přátelský :) A má hooodně mlsný jazýček!!!!
PŘED A PO — ZMĚNY JSOU OBROVSKÉ!!!
Ještě sem přikládám nějaké PŘED a PO. Nedejte na první pohled! Pejsek může být zarostlý a na první pohled se Vám možná ani nebude líbit — chce to jen trochu péče! Zvlášť u některých našich pejsků ty změny byly obrovské a šokující. Přikládám pár ukázek :P
A abych tedy odpověděla na otázku, JAKÉ JE TO MÍT DOMA 9 PEJSKŮ A ZACHRAŇOVAT PSÍ DUŠE Z ÚTULKU? Má odpověď je velmi jednoduchá a prostá: nejlepší. Je to něco, co mě naplňuje, co vnímám jako své poslání a na co jsem ve svém životě nejvíce hrdá. Brát si ztrápené duše a ukázat jim, že člověk umí být i hodný a dávat lásku je něco, v čem vidím smysl. Jediné, co mě trápí je to, že nedokážeme zachránit všechny. Vážím si každého jednoho člověka, který pomáhá. Adoptujte, podporujte finančně a materiálně, choďte venčit, pomáhejte… MÁ TO SMYSL.
Jsem knihomol a pejskař. Věřím v lepší zítřky a vidím naději. Celý svůj život bych chtěla pejskům pomáhat. Neznám nic lepšího..
Pomáhat může kdokoli, to je naprosto krásné a kouzelné — stačí jen chtít :)
Děkuju mamince a Edovi, že v tom jedou se mnou!!
NĚKDY ROZDÍL MEZI ŽIVOTEM A SMRTÍ JSI TY.
ADOPTUJ
ZACHRAŇUJ
PODPORUJ
NEZAVÍREJ OČI
.. protože láska ke zvířatům z nás činí lidské bytosti.
.. protože oči zvířete mají schopnost mluvit tím nejkrásnějším jazykem
.. protože ne každý člověk umí milovat psa, ale každý pes ví, jak milovat člověka
.. protože nejlepším psím plemenem jsou útulkáčci
.. protože koupit si psa je otázkou penězí, ale vzít si psa z útulku je otázkou srdce
.. protože nejlepší terapeut na světě má kožich a 4 tlapky
.. protože pes stojí po boku člověka v bohatství, chudobě , ve zdraví i v nemoci. Nedělá rozdíly, nemá předsudky a miluje stále stejně .. protože život s pejsky je prostě lepší :-)
KOUPÍTE-LI SI PSA, STÁVÁTE SE PRO NĚHO PÁNEM. ADOPTUJETELI SI PSA, STÁVÁTE SE PRO NĚHO BOHEM. ZÁCHRANOU JEDNOHO ZVÍŘETE NEZMĚNÍTE CELÝ SVĚT, ALE PRO TO ZVÍŘE SE SVĚT ZMĚNÍ NAVŽDY. STAŇTE SE ANDĚLEM NĚMÝCH TVÁŘÍ. ♥ADOPTUJTE SI LÁSKU SVÉHO ŽIVOTA A ZÍSKÁTE TOHO NEJVĚRNĚJŠÍHO PŘÍTELE!!! ♥
Pes je jediné stvoření na světě, které tě miluje víc než sebe a jeho život má jen jedinou chybu- je příliš krátký.
PS: Kdyby to někoho z Vás zaujalo a třeba byste také chtěli pomáhat, určitě mi napište :)
FB: https://www.facebook.com/irca.tepla
Mail: knihankovsvetknih@gmail.com
PS2: Každé léto organizuji pravidelně knižní bazárky, výtěžek jde na psí útulky (minule Elišce s psího hospice Dejte nám šanci). V případě zájmu — pokud chceš knížky darovat a nebo koupit — sleduj Knihánkov a nebo mi přímo napiš :P :)
❤
