Když se vaším koníčkem stanou právě koně
Pravil Alláh jižnímu větru: „Zhmotni se! Chci z tebe stvořit bytost ku slávě a k zhoubě svých nepřátel.“ I stalo se. Vzal Alláh vítr do dlaně, dýchl do něj a stvořil koně.
(stará arabská legenda)
Koně jsou krásná a ušlechtilá stvoření. V jedné knize se píše, že naši historii psaly kopyta koní. A částečně je to pravda. Vždyť koně pomáhali našim předkům v obživě při obdělávání polí (ještě předtím byly loveni jako obživa našich předků), poté i v přepravě (jako soumaři, tahali povozy a kočáry) a co teprve kolik bitev a válek s námi vybojovali! Z historie známe spousty slavných koní, jenž patřili velkým osobnostem naší historie. Například kůň Bukefalos Alexandra Velikého, nebo Marengo — nejoblíbenější Napoleonův kůň. Kůň byl ze všech domácích zvířat nejvíce ceněn, také proto je o vzniku koní známo spousta pověstí (viz. úvodní arabská legenda). Napsalo se o něm nepřeberné množství knih. Nejstarší kniha o výcviku koní je z poloviny druhého tisíciletí ještě před naším letopočtem napsána na hliněných tabulkách a nejnovější vycházejí skoro každý den ve všech světových jazycích.
Není písemně dochováno, kdy přesně přestali být koně pouze lovnou zvěří za účelem potravy a kdy byl počátek jejich domestikace. Odhaduje se 3000. př. n.l., V Mezopotámii se začínají objevovat kresby tvorů podobných koní, táhnoucí vozy. Po bližším zkoumání zoologů se zjistilo, že se nejednalo o koně, ale jim příbuzné osly. Zkrocení koní se s největší pravděpodobností stalo nezávisle na sobě na několika místech, a to téměř současně (kaspické stepi, Povolží a azovské stepi). Usuzuje se tak, z vyobrazení koní na stěnách skal a předmětech. Avšak pro kulturní národy, byl kůň zvířetem stále neznámým. Kulturní národy se s koňmi setkali až mnohem později, než tzv. barbarské kmeny. Nejdříve nemilým způsobem při bojích s barbatskými kmeny, které díky koním měly značnou převahu.
Koně byli po celá staletí šlechtěni do dnešní podoby. Mnohá plemena zanikla a vznikla nová. Některá se podařilo zachránit a získali v dnešní době na oblibě. Například Huculský kůň, který je dnes oblíbeným plemenem pro svoji houževnatost. Stejný osud měl Fjordský kůň. Jiná plemena takové štěstí neměla a dochovaly se nám o nich pouze zmínky. Původní koně byli více podobni těmto plemenům. Malý, zavalití a houževnatí, ale postupným šlechtěním vznikla plemena vyšší, jemnější a ušlechtilejší. Koně v dnešní době se používají pro zábavu a sport. Pouze v zemích třetího světa jsou koně nezbytným pomocníkem v obživě. Velkému množství koní ve světě i v dobách, kdy koně nepotřebujeme k obživě, vděčíme milovanému i zatracovanému dostihovému sportu. Je to jediný koňský sport, ve kterém koně mohou svým majitelům vydělat peníze a zároveň je divácky atraktivní. Nebýt dostihů, tak je na světě o téměř polovinu koní méně. Ostatní koňské sporty většinou musí dotovat majitel koně, pokud chce závodit a nemá šanci na návratnost investic. Také pro diváky z řad laické veřejnosti jsou většinou nudné, takže ani zde tyto sporty nemůžou přijít k penězům, bez kterých se v dnešní době nic neobejde. Koně zůstali pro mnohé z nás jen koníčkem.
Arabské přísloví praví: „Nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu.“ A já mohu potvrdit, že tomu tak opravdu je! Když sedíte a spolupracujete s tak, krásným a ušlechtilým koněm, zapomenete na okolní svět a všechny starosti. Jen si užíváte přítomného okamžiku a nechcete, aby skončil.
Jízda na koni vypadá jednoduše. Člověk přeci jen sedí a veze se. Ale není tomu tak. Musíte se naučit sedět tak, abyste koni na hřbetě nezavazeli. Říkat mu jemnými signály vašeho těla co po něm chcete. Naučit se ovládat každou část svého těla nezávisle na zbytku těla. Na koni i jen sedět a nezavazet mu, je obtížné. Pokud jezdec správně uvolněně nesedí, tak i kůň pod jezdcem tuhne a špatně se mu jde. Může to vést ke zdravotním problémům obou, a hlavně k nechuti koně spolupracovat s jezdcem. Pokud jezdec nesedí v rovnováze, tak musí zase kůň vyvažovat váhu nejen svoji ale i špatně působící jezdcovu. A to ještě nemluvíme o tom, že jezdec musí zvládnout sedět v těžišti. Povídání o jízdě na koni by bylo na velmi dlouhý článek. Nyní přejdeme i k dalším částem života po boku koní.
Koně jsou koníčkem, který člověka, jenž si je zamiluje drží navždy a nepustí. I přes všechny nesnáze, dřinu, pot a slzy si vážíme těch úžasných chvil s nimi. Tento koníček je časově i finančně náročný. A nejen to, je náročný i fyzicky a psychicky. Musíte se naučit o koně pečovat s láskou, ale zároveň si získat jejich respekt. Pokud člověk tyto dvě složky neudrží v rovnováze, tak je nešťastný on i koně s nimiž pracuje a co víc, kůň se v těchto chvílích může stát nebezpečným.
Co vás naučí práce s cca 500 kg zvířetem? Zodpovědnost — když najednou musíte nést zodpovědnost i za jiného tvora než jen za sebe. Pracovitost — jelikož kolem koní je mnohem více práce než zábavy. Naučíte se ovládat své emoce — jelikož kůň vás zrcadlí a pokud jste naštvaní a neovládáte se, tak s vámi přestane spolupracovat. Důvěřovat — když musíte věřit, že vás těch 500 kg neshodí a nezašlape do země i když by mohl. Naučíte se překonávat strach a překážky. Disciplíně — když musíte jít obstarat a odjezdit koně v dešti, či mrazu. Spolupráce — i to vás koně naučí. Jelikož musíte po celou dobu spolupracovat s tímto ušlechtilým zvířetem, které má svoji hlavu a vy jej musíte přesvědčit, že to, co po něm chcete je dobré pro oba. Musíte mu přenechat část zodpovědnosti. Jezdec určuje směr a rychlost a hlídá případné hrozby. V tomto musí kůň věřit svému jezdci. Ale kůň zodpovídá za to, aby svého jezdce bezpečně nesl, musí řešit nerovnosti a povrch. Jezdec musí věřit koni, že si zvládne naměřit krok, vyřešit rovnováhu. A jedna z nejdůležitějších věcí skromnost a umění hospodařit s penězi. Koně jsou drahá záležitost. Lidi od koní si mnohdy odříkají dovolenou, přepych a luxus kvůli svým koním do kterých když je to potřeba, zainvestují i poslední korunu.
Zmínila jsem jen pár věcí z mnoha. Někdo by si řekl, že to je jak se psem, ale psa, když bude potřeba přeperete/udržíte, kdežto koně? Toho ne. Koně mi toho dali spoustu. A ano spoustu mi toho také vzali. Hlavně čas a možnost cestovat. Ale díky nim jsem poznala spousty fajn lidí, kteří jsou stejně potrhlí jako já. Zažila spousty kouzelných okamžiků, kdy vás kůň v lese poslechne téměř na myšlenku. A to nejdůležitější — každodenní spojení s přírodou. Spousty hodin, které moji kamarádi proseděli u televize a počítačů, které já strávila venku.
