Neuvěříte, co američtí informační vědci zjistili!!!

I tak může začínat nějaká falešná zpráva, neboli fake new. Ale co všechno vlastně pojem fake news skrývá? Doopravdy je problémem jen posledních let? A kdo tedy za ně nese odpovědnost? Toto jsou tři otázky, které ve mě nejvíce rezonují a právě proto bych se jim rád v tomto článku věnoval.

Co to je?

Fake news v doslovném překladu znamená falešné zprávy, samotný výraz pak označuje záměrně i nezáměrně falešné zprávy a navíc může označovat i některé projevy trollingu nebo i příspěvky na různých blozích a fórech. Někteří lidé tento pojem používají i pro označení obsahu, který neodpovídá jejich hodnotám či ideologickým názorům. Vzhledem k tomu, že používanost pojmu v posledních letech rapidně vzrostla (pojem byl podle Collinsova výkladového slovníku vyhlášen slovem roku 2017), tak musíme počítat s rozšířeným významovým spektrem tohoto výrazu. Proto je třeba se pro jeho definici obrátit k odborné literatuře. Proto jsem se rozhodl nahlédnout do výkladových slovníků a některé definice představit. Například právě Collinsův výkladový slovník výraz definuje jako “ false, often sensational, information disseminated under the guise of news reporting”. Cambridgský slovník pracuje s definicí “false stories that appear to be news, spread on the internet or using other media, usually created to influence political views or as a joke”. I přes to samotné definice tohoto výrazu, pracují pouze s tím, že se obsah tváří jako zpráva. Ale to není nutně rozhodující, protože společnost význam pojmu “fake news” rozšířila s tím, jak se začal více využívat.

Jak dlouho tu jsou?

Výraz “fake news” se začal objevovat v první dekádě 21. století, ale největší boom zažívá až v posledních pár letech. Hlavním důvodem je rozmach internetu a internetového zpravodajství. Avšak pokud se odpoutáme od prostředí internetu, tak se můžeme říci, že fake news zde vždy byly a budou. Pokud pracujeme s předpokladem, že se jedná o poplašné nebo falešné zprávy, tak musíme připustit, že i sebemenší pomluva šířená ústně spadá pod pojem fake news. Rozdíl mezi ústní pomluvou a tou šířenou na internetu je v dostupnosti a jejím dosahu. Dříve se fake news vlastně tolik neřešili, protože nepředstavovali takový problém jako dnes. Protože dosah takové zprávy byl oproti dosahu zprávy šířené na internetu nebo sociálních sítích opravdu zanedbatelný, tedy nemohl napáchat tolik škody. Ale poplašné a falešné zprávy nejsou vlastně problematikou pouze posledních let.

Čí je to odpovědnost?

Samotnou odpovědnost za fake news bychom nejraději hodili na tvůrce takového obsahu. V podstatě bychom měli pravdu a v konečném důsledku můžeme říci, že za ně doopravdy mohou. Kdyby takový obsah netvořili, tak by neexistoval. Ale je to vážně pouze jejich chyba? Lidé jsou rádi něčím ohromeni a sami vyhledávají úžasné věci. To platí i u zpráv a kdejaká pomluva je vlastně senzací. A proto si dovoluji tvrdit, že je chyba i v nás. Je hrozně složité těmto zprávám odolat a začít si zjišťovat, jestli jsou pravdivé. První přijde “wow efekt” a ten je tím rozhodujícím momentem. Někteří si i přesto zachovají chladnou hlavu a začnou jednat racionálně a jiní se nechají jednoduše unést. Dovoluji si tvrdit, že kdyby zde nebyla poptávka po senzačních zprávách, tak by ani nikdo neměl důvod je psát. Stejně tak, kdybychom všichni začali relevanci zpráv hodnotit, tak bychom také značným způsobem přispěli zániku fake news.

Závěr

Fake news jsou falešné nebo poplašné zprávy, které jsme začali řešit až posledních letech, ale prakticky existují už od pradávna. A je jen na nás, jak se s takovými zprávami vypořádáme.