Přes bakalářku do NFA

Ve svém barcampovém příspěvku bych rád krátce povyprávěl o tom, jak prostý výběr tématu bakalářské práce může výrazně ovlivnit směřování životní dráhy.

Během tří let na KISKu jsem si říkal, že by nebylo od věci propojit naši oblast zájmu s tím, co jsem před nástupem na KISK taktéž studoval (neúspěšně) — a tím je film, a teorie s ním spojená. Lehce se mi to povedlo pouze v prvním semestru, v předmětu doc. Kudrnáče “Literatura v kulturním kontextu”, od té doby na to nebyl prostor.

Proto mne při první hodině “Bakalářského semináře” zaujalo v balíčku témat to s názvem “Filmové a audiovizuální dílo v oblasti národních autorit”. I když jsem zprvu neměl představu o autoritách jako celku, došlo okamžitě po skončení přednášky k domluvě s PhDr. Mazáčovou. Výsledkem toho bylo rezervování tématu, komunikace s Mgr. Pavlou Janáskovou z Knihovny Národního filmového archivu (dále jen KNFA) v Praze a následně i služební cesta do tamních prostor, která dala razítko na začátek cesty za napsáním bakalářské práce.

Během semestru jsem si standardně plnil svoje studijní povinnosti, když na jeho konci přišel e-mail od Mgr. Janáskové. A to s nenápadnou otázkou — v jakém stavu jsou přípravy na bakalářskou práci. Na moji odpověď přišel další e-mail, kde jakoby mimochodem stálo: “Chtěla jsem Vám nabídnout, jestli byste neměl zájem u nás pracovat.”

Prvotní údiv, chvilka rozmýšlení, následně souhlas, předvánoční cesta do Prahy… a od nového roku jsem tedy nastoupil na dohodu o provedení práce. A co tedy je mojí náplní práce v KNFA?

Týká se zpracování Filmového přehledu, kdy přepisuji data z jednotlivých stránek, a to do formy autorit filmových děl, a dále do formy záznamů o článcích. Když chybí záznamy o filmovém tvůrci, dohledávám informace i o něm a vytvářím tak jeho autoritní záznam.

Zároveň bylo účelem mojí práce se seznámit s tím, o čem budu ve své bakalářské práci referovat — tedy autority a jejich podstata. Nebude to klišé, když řeknu, že mi toto uvědomění a práce s formátem UNIMARC (o kterém jsem do té doby slyšel jen z lavice a bral jej jako “látku ke zkoušce”) při zpracovávání práce pomohla.

Kdybychom tak měli moji činnost stručně shrnout (a děje se tak v rozhovorech s nezainteresovanými přáteli často), mluvil bych o “elektronickém knihovnictví”. (Během aktuálního semestru mi PhDr. Bočková připomněla, že se jedná o formu katalogizační činnosti.)

Význam mojí práce lehce posílil při obdržení informace, že navazuji na práci pí. Trejbalové, která tuto práci před odchodem do důchodu vykonávala 23 let.

Na konci června mi vyprší podepsaná smlouva, a tak se v současnosti rozhoduji, jestli mé další kroky povedou jiným směrem, či bude oboustranný zájem na tom, abych zůstal. I kdybych se však rozhodl jít jinou cestou, beru čas strávený v KNFA jako něco, co ani v nejmenším nebylo ztrátou času a mohl jsem tak zblízka poznat fungování instituce, která má velmi ušlechtilý úkol — spravuje filmovou část toho, čemu vzletně říkáme kulturní dědictví. Zároveň jsem se seznámil s lidmi s dlouholetou praxí — ať už přímo u nás v KNFA, nebo s těmi, kteří byli kontaktováni skrz vyhotovení bakalářské práce.

K zahození nebylo ani bližší seznámení s Prahou, ať už se zajímavými místy v ní, nebo s tamním studentským a nočním životem (přespávám na strahovských kolejích ČVUT).

Plus ještě jedna věc — KISK tak skrze své studenty navázal určitý kontakt s další institucí a zapsal se tam jistě do podvědomí. A to také není k zahození, což?