Postfaktická doba a fake news
Bydlím v rodině, ve které se vždy věřilo zprávám. Myslím si, že kdybych zašla za svým dědou nebo babičkou a řekla jim, že všechno nemusí být tak 100% pravda (hlavně na internetu), nevěřili by mi. A kdybych jim řekla přímo o FAKE NEWS, asi by kroutili hlavou a i kdyby chtěli, úplně by to nepochopili — že je něco takového možné. Doba se zkrátka mění a dnešní doba fake news nahrává a umožňuje jim rozšiřovat se — vlastně čím dál tím rychleji.
Já sama jsem o fake news dlouhou dobu nevěděla. Upřímně — zjištění, že existují, mě celkem šokovalo. Když se člověk probere z toho svého naivního stavu a pozitivního vnímání světa, je to celkem rána. I dnes si občas říkám, jak je tohle všechno možné… jak to, že je to realita. Ale jak jsem již psala — já to beru jako takovou temnější (a bohužel ne jedinou) stranu dnešní doby.
Fake news jsou nepravdivé informace (také bývají do češtiny překládány jako falešné zprávy). Existují už delší dobu, ale v dnešní době zažívají ten největší boom a rozmach. Zprávy by měly být před svým vypuštěním do světa zkontrolovány a ověřeny, ale jak je vidět, ne úplně to funguje.. a hlavně toho hrozně moc lidí (a nejen jednotlivců, ale i skupin!! Viz politika a “vyšší kruhy”) zneužívá k manipulaci společnosti… což je hodně velká špína, která je však bohužel v mnoha případech efektivní.
Profesor Sundara (který se věnuje psychologii konzumace online médií) však ukázal i jiné fungování fake news, než jaké je běžné. V jeho podání šlo o jakýsi experiment, takže fake news mohou mít hned několik tváří.
Tvorbě a šíření fake news rozhodně nahrává celý internet a sociální sítě. Každý z nás může tvořit obsah na internetu — a hned několika způsoby. Články, videa, fotky na Instagramu… možností je spousta. Internet je plný obsahu, ale už se nedá říct, že by byl celý ten obsah pravdivý a spolehlivý — to se vůbec nedá říct. Je to ve své podstatě dosti nebezpečná džungle. Proto bychom se měli snažit najít vždy nějaký věrohodný zdroj, odkud ten daný člověk čerpá… i když se to snadněji řekne, než vykoná… v mnoha případech a situacích je to takřka nemožné… slepá ulička… Asi za celou tuto situaci může i to, že jsme jako lidstvo přehlceni informacemi a když na nás vyskočí nějaký článek třeba na Facebooku, z toho přehlcení se nám nechce článek ověřovat a pídit se po zdrojích… zvlášť, když ho sdílí člověk, který je náš kamarád a věříme mu… Velkou roli tu hrají také emoce, protože fake news často na emoce hrají (snaží se v nás vyvolat například strach).
Fake news jsou (i když ne vždy) velmi nebezpečnou záležitostí. Mohou na lidi zapůsobit všelijak a jejich dopad může mít katastrofální následky (včetně smrti, ano, i tak vážné to může být) a nebo při nejmenším následky, které zcela radikálně ovlivní celou společnost (např. ovlivnění prezidentských voleb).
Argumentační fauly by nám v jistých situacích mohly pomoci odhalit, že jde o lživou informaci. Přiložená infografika se mi hodně líbí — především část, která se věnuje emocím, jelikož to je něco, co třeba na mě dokáže celkem dosti zapůsobit.:)
Mně osobně se nejvíce ze všeho líbil závěrečný test/kvíz. Protože s něčím takovým jsem se ještě nikdy nesetkala… Jak lehce se dokáže manipulovat s myslí člověka. Fotky, které vypadají zcela autenticky, ale jsou celé nahrané… páni. Z toho jsem byla opravdu šokovaná, protože jsem tomu naletěla. Člověk si opravdu musí všímat všech podrobností a detailů (značky aut, podniky, cedule, architektura…) — i když někdy jsou tak šikovně zamaskované, že vážně nejde poznat, či je to realita a nebo fikce (či „druhá“ realita).
Můj názor je takový, že už vlastně sama nevím, čemu v dnešní době věřit. Trošku mě přepadají myšlenky, že se nedá věřit už ničemu a nikomu a čistota se z dnešních dnů úplně vytratila a zmizela… Nad tímto tématem se určitě ještě budu zamýšlet, protože jak se říká — dalo mi to brouka do hlavy J
Jak se z toho nezbláznit? …vše si ověřovat a přistupovat k tomu s chladnou hlavou a často možná pomůže i „selský“ rozum. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet do budoucna, ale osobně si myslím, že to bude čím dál tím horší… Uvidíme…
