Postfaktická doba a fake news

O fenoménu Fake News už nějaké základní povědomí mám, ale nikdy jsem ho nezkoumal do hloubky. Jako většina lidí jsem se i já stal párkrát obětí falešné zprávy, hlavně když jsem byl mladší.

Od té doby k většině zpráv přistupuji kriticky a snažím si k nim dohledávat další zdroje. Díky zadaným článkům jsem se o tomto fenoménu dozvěděl další informace, které mi o tomto tématu rozšířily obzory.

V prvním odkazu, který jsme dostali se nachází článek a video, které fenomén Fake News stručně představuje. Ve videu nás s Fake News seznamuje profesor Shyam Sundar, který je psychologem na škole, která se věnuje oblasti studií komunikace. Profesor Sundar se zabývá psychologií konzumace online médií a ve videu také mluví o svých výzkumech. Věnuje se také otázce, jak se Fake News objevily, proč narušily žurnalistiku, a jak proti nim můžeme bojovat.

Mluví o interaktivních médiích, která dala příjemcům schopnost stát se zdroji, o roli Fake News v politice a o tom, jak Fake News podkopávají mediální gramotnost lidí. Na to navazuje doporučením, že by knihovníci a učitelé žurnalistiky měli učit lidi jak číst zprávy a jak určit hranici mezi Fake News a skutečnými zprávami.

Nakonec také uvádí tři body, proč naletíme falešným zprávám:

· podceňujeme postupy profesionálních novinářů

· ignorujeme problém vrstvících se zdrojů

· a když se naši přátelé stanou zdrojem, nevěnujeme tolik pozornosti detailům

Článek pod videem nám také představuje problém Fake News. Uvádí zde i rozdíly ve výskytu falešných zpráv v dřívější době a v dnešní době internetu. Dříve se falešné zprávy vyskytovaly jen zřídka, protože je brzy odhalili gatekeepeři v televizi a tisku. Pokud tedy došlo k zjištění, že nějaká zpráva je falešná, byla rychle odvolána.

Dnes ale přijímáme falešné zprávy hlavně prostřednictvím sociálních sítí nebo e-mailů. Tradiční gatekeepeři tedy často nemají možnost tyto zprávy zachytit a odhalit.

Fake News by tedy nebyl takový problém, pokud by je lidé nesdíleli a nevěřili by jim. Největším problémem je bezstarostný přístup čtenářů k internetovým zprávám a neověřování si jejich zdrojů.

Druhý článek se zabývá problematikou velkých objemů dat a vysvětluje, jak k nim přistupovat, abychom poznali, že data odpovídají skutečnosti. Novináři nikdy dřív neměli tolik možností přístupu k informacím jako dnes a jelikož objem dat každým dnem narůstá, mohou se cítit přehlcení. Autorka článku tedy radí, abychom k datům vždy přistupovali s myšlenkou, že data lžou, a abychom při jejich analýze prováděli klíčové ověřovací úkony, ke kterým patří: počáteční ověření, kontrola kompletnosti dat, porovnat vzorek dat s realitou, provádět testy integrity a dešifrovat kódy v databázích.

Infografika, která se také nachází mezi zadanými odkazy, nám představuje nejrozšířenější argumentační fauly a rozděluje je do několika kategorií: Důraz na rozum, důraz na emoce, chybné vyvozování, chybná příčina, obsahové chyby a chybné útoky. Zastavil jsem se u argumentačních faulů Důraz na neznámou autoritu a Důraz na rozšířený názor, které bývají v určitých zprávách používány docela často. Krásný příklad z prvního uvedeného faulu je věta: „Američtí vědci dokázali…“, která je opravdu rozšířená a pamatuji si, že jsem na ni na internetu už mnohokrát narazil.

Ačkoli se to někdy nemusí zdát, Fake News je v této společnosti, hlavně po nástupu internetu, závažný problém a měl by se řešit. Jak již je zmíněno v prvním článku, Fake News by nebyl až tak velký problém, kdyby lidé tyto falešné zprávy nesdíleli. Je tedy potřeba, aby se povědomí o Fake News dostalo k co nejvíce lidem a aby byli lidé v této problematice vzděláváni — je třeba se učit, jak určit hranici mezi falešnými zprávami a těmi skutečnými.