Problematika fake news

gatekeeper, vrstvení zdrojů, zneužívání fake news, argumentační fauly, výzkum

Fake news jsou v dnešní době velkým problémem. Jedná se o zprávy či novinky, které na první pohled zní pravdivě, ale při bližším přezkoumání člověk zjistí, že se jedná o nepravdivé údaje. Fake news jsou tu prakticky od samého počátku internetu, dokonce by se dalo říct, že existovaly i před ním, ale nejvíc se začínají objevovat až v dnešní době s rozmachem sociálních sítí.

Na internetu figurují tzv. gatekeepeři, kteří mají za úkol kontrolovat zprávy, které jsou vypouštěné do světa a zamezit tak nepravdivým údajům, aby se dostaly k lidem (v online světě). Článek však popisuje výzkum, kdy lidé měli ohodnotit věrohodnost zdrojů, přičemž se jednalo o články ze zdrojů zpravodajství — od redaktorů, zdroje generované počítačem, od účastníka dané události a nakonec od uživatele internetu — známé osoby.

Přičemž respondenti vyhodnotili články od redaktorů jako nejméně důvěryhodné. Dávám tomu za vinu to, že spousta médií, včetně novin v moderní době jsou ovlivněná a píší to, co lidé chtějí slyšet, nebo to, co je v souladu s názory vlastníka novin, což se mnohdy neslučuje s pravdou. Lidé tedy považují média za zaujatá a nevěrohodná a věří spíše blízkému příteli, nebo obecně známému, který sdílí nějakou zprávu či příspěvek na sociální síti.

Článek se také zabývá problematikou vrstvených zdrojů, kdy se lidé dívají jenom na ten poslední zdroj, ze kterého článek pochází a nehledají už dále, kdo je tím původním autorem. Mnoho z článků je takto sdíleno na sociálních sítích a lidé si třeba přečtou titulek a komentář známého a už nestudují původní stopu informace. Některé stránky si také přebírají články navzájem a napomáhají tak vrstvení.

Osobně bych fakt, že lidé nehledají, zda se zjištěná informace zakládá na pravdě a slepé důvěřování, dala částečně za vinu přehlcením informací. Lidé neustále přijímají informace a mají jich již tolik, že když vidí další, přečtou si ji a přejdou, aniž by se o ni dále zajímali a dohledávali relevantní informace a také přijímají to, co chtějí, obzvláště věci, které se ztotožňují s jejich myšlenkami a jdou s tím, co chtějí. A také výraznější a více šokující informace se šíří rychle, protože jsou zajímavější.

Nutno podotknout, že fake news jsou i jistým nástrojem manipulace z vyšších míst. Politická sféra je asi nejtypičtějším příkladem, ale také informace o celebritách a poplašné zprávy.

S tím, jak rozpoznat zda zpráva je pravdivá či ne, souvisí tzv. argumentační fauly. Jedná se o chyby v argumentování, věci, co bychom neměli říkat (a dělat) při výměně názorů, pokud někoho chceme přesvědčit o relevantnosti a pravdivosti našich slov. Nedá se to samozřejmě aplikovat vždy, jelikož některé fake news jsou propracované a člověk musí pátrat po více zdrojích, aby zjistil, jak na tom jsou, ale jsou to takové základy, jakých se při sdílení názorů držet a čeho se vyvarovat a jak se dají odlišit ty nejvýraznější fake news.

Jedno ze základních kategorií důvod, proč je daná informace relevantní. Neměla bych argumentovat, že je mé tvrzení pravdivé, protože to někdo tvrdí, a také pokud to tvrdí nějaký neznámý odborník. Není to podložené, ale lidé mají tendence tomu věřit, protože je zde ta autorita. Pokud chceme náš argument zakládat na tvrzení nějaké osoby, měli bychom ho i podložit daným výzkumem nebo článkem, kde je toto tvrzení popisováno.

Předpokládat, že něco je pravda, jenom protože se nenašel nikdo, kdo by to vyvrátil, je také mylné. Stejně jako, že to musí být nutně pravda, jenom protože se to tak dělá odjakživa anebo je to běžný postup, není dobrým zdůvodněním. A v neposlední řadě: “je to pravda, protože si to myslí všichni” také není správné.

Další z argumentačních faulů se nazývá důraz na emoce a jedná se ladění názoru do emoční roviny, např. formou lichocení, soucitem anebo strachem. Dále pak může nastat chyba v nesprávnosti interpretace obsahu a to, nalezením chybné příčiny, anebo nesprávného obsahu.

Argumentačních faulů je mnoho a je těžké se jim vyvarovat, ale za takovou obecnou radu by se dalo považovat, ve svém argumentu nikoho neurážet, snažit se ho držet v citově neutrální rovině a najít logické odůvodnění, hlavně nic typu “platí to, protože jsem to řekl”. Subjektivnosti názoru se vyhnout nedá, ale člověk by se měl snažit pohlédnout na věc z více úhlů a posoudit více situací a stran, než si udělá jistý názor.

Toto bylo posuzování informací vlastním úsudkem a náhledem u informací, které neobsahují číselné hodnoty, ale pokud manipulujeme s číselnými daty, je zde způsob, jak je ověřit. Autorka článku, Giannina Segnini dává ve svém textu návod, jak si ověřit získaná data. V úvodu klade důraz na to, že všechna data jsou produkována lidmi a lidé lžou, tudíž i data lžou. Proto bychom se neměli nechat zmást na první pohled velmi věrohodnou institucí a informace si pro jistotu ověřit, protože i tato instituce může klamat a v různých zdrojích může publikovat informace, jaké se jí v dané oblasti více hodí.

Závěrem bych chtěla říct, že fake news zde byly a vždy budou, s přibývajícím množstvím informací roste i počet fake news. Odstranit je nelze a jediný způsob, jak se proti nim bránit je vůbec chtít přijímat správné informace a ochota si informaci ověřit namísto jí slepě důvěřovat, což mnoho lidem schází, a proto se tak snadno šíří různé hoaxy, nepravdivé věci a bludy.

Články zmíněné v textu:
- Proč věříme lživým zprávám? http://www.factczech.cz/materials/31
- Argumentační fauly http://www.obcanskevzdelavani.cz/work/ke-stazeni/argumentacni-fauly-A4-barva.pdf
- Investigace s pomocí databází: ověřování kvality dat http://www.factczech.cz/materials/16