Mít v pyčy

Kolem něj lítaly slova, myšlenky, domněnky a teorie. Všechno se to skládalo do různejch pomatenejch vzorců a rovnic. Nebo nepomatenejch, kdo ví. Člověk zavře oči a je to tam. Chce usnout, myslet naschvál na wrc subaru, jak letí 190 šotolinou do zatáčky, ale vono prd. Zkrátka to nejde. A von ví, že cesta ven je tyhle vodopády dojmů a pocitů zastavit. Otázka byla jak. Ve finále nefungovalo nic. Taková ta, ty vole, situace, kdy člověk leží na dně Mariánskýho příkopu, došel mu kyslík a teď se musí dostat nahoru, na vzduch. Ale dole ho drží potopenej Titanic.

A pak mu máma napsala:

Tohle napsal Skácel: Nechci, aby mne obmýšlel kterýkoliv bůh. Mám odedávna svého, pro vlastní potřebu, i k svému narovnání. A pro pokoru, které je mi třeba. Někdy se přihodí, že lidská duše smrdí jak namoklá psí srst. Za to se nerouhám. Chci jenom, aby bolest opravdu bolela a slza byla slza. Máma.

To šlo. Věděl, že momentálně to nezabere, ale do budoucna je to silný, jak pásovej buldozer. Seděli s kamarádama v chalupě, vsadili se na výsledek fotbalu a von to vyhrál. Říkal si, neštěstí v lásce štěstí ve hře, ale co do prdele z toho ty vole. Lásku si nekoupíš a na všechno ostatní je tady mastercard. Zas a znova, zkurvenej a divnej svět je tahle planeta. V tichosti záviděl lidem, který nic z toho neřešili, takový ty trochu „zavřený“. Ty co bez vobalu kosej všechno a za jakoukoli cenu a je jim to úplně jedno. Jak ten brit, co ho potkal v baru a von mu říkal: „You must be a prick!“ A von mu říká :“I can’t be like that..“ a on na to „I will teach you, how to be a proper prick!“ To vod něj bylo hezký, ale stejně věděl, že je to nereálný, i když by tak moc, ty vole, chtěl. Mít v pyčy. I když na druhou stranu těžko říct takhle z hlavy. Všichni chtějí toho druhýho respektovat. Za co? Za to jakej doopravdy je, za to co dělá, za to jak se k tomu druhýmu chová, za to jak toho druhýho cítí? A pak jsou tady ty další věci. Nemá smysl je zmiňovat, ale jsou to ty vlny, který jsou schopný rozbourat supertanker vo výtlaku 250 000 tun, a pak se všichni jen ptaj, jak je to ty vole možný. Kamarád, co spolu měli hodně společnýho, ho o samotě požádal, jestli by mu šel v létě za svědka. Smutně se pousmál a samozřejmě souhlasil. V duchu si přál, aby jim to všechno vyšlo.

Like what you read? Give Jenda Citrón a round of applause.

From a quick cheer to a standing ovation, clap to show how much you enjoyed this story.