Stěhování jako jedinečná příležitost zbavit se přebytečných věcí
Nakonec jsem neodolal a sepsal několik postřehů z období těsně před tím, než jsme začali žít na 16 m².
Zpětně mi totiž dochází, že to bylo nejzásadnějších období na naší pomyslné cestě k minimalismu — žít s méně věcmi na menším prostoru.
Proč nejzásadnější?
Protože jsme se začali reálně zbavovat věcí kolem nás. A to ve velkém. Někdy to vyústilo v kuriózní situace.
Uvedu pár příkladů.
Prodali jsme postel a spali ve spacácích
Abych byl přesný, šlo o prodej matrace (postel jsme neměli už dlouho). Ale i tak, pořád bylo lepší spát na matraci než na karimatce. Nebylo to nic strašného, ale schválně — vyzkoušejte si kempovat ve vlastní ložnici. Je to trochu #nestereo
Prodali jsme lednici a měli jídlo za oknem
Hned druhý den si ji pán odvezl na chatu. Byl z ní nadšený. Mě nadšení přešlo okamžitě, když jsem igelitové tašky s jídlem přivazoval provázky k parapetu.
I trvanlivý salám to přestalo brzo bavit. Najednou jsme museli častěji přemýšlet, co koupit a kdy. Jindy jsme zjistili, že sluníčko svítilo víc, než jsme si mysleli a z večeře nic nebude. Po celém dni v práci nám to moc radosti nepřidalo.
Žili jsme v krabicích
Tohle je asi nejčastějším rysem stěhování. Pozvolna se balit do krabic. Jejich popisování, tetrisové skládání, podlepování dna. Ta trýznivější část je si pamatovat, kde co máte sbaleno.
Poslední dobou si začínám myslet, že je fígl v tom, žít v krabicích dlouhodobě. A mít v tom systém.
Na myšlenku mě přivedla až tahle vestavba do dodávky. Ve stejných krabicích už totiž věci mám. Takže až přijde čas, pak jim jen udělám místo v dodávce. Voilà.
Hlavní poznatek? Fixní myšlení
Tři výše uvedené příklady jsou prkotiny. Uznávám. Ale také přiznávám, že jsem se v danou chvíli nad to nedokázal povznést. A ne vždy jsme se radoval — přišlo mi to náročné, otravné, nudné. Drobné strasti se prostě v průběhu dní a týdnů rychle sčítají.
Nemám radu na řešení, mám jen postřeh.
Zpětně to vnímám jako fixní nastavení mysli (pojem je z knížky Nastavení mysli).
Pokud mi připadalo divné spát ve spacáku v ložnici, byl to projev fixního myšlení. Vyhýbal sem se výzvám, jakákoli překážka mi dělala problém.
A to pro změny není dobré.
Uvědomil jsem si, že je velký rozdíl mezi tím, co se mi (jen) líbí a mezi tím, co opravdu žiju. Přesněji — když se mi líbí život minimalisty, ještě to neznamená, že dokážu takhle žít a vše podstoupit. A že dopracovat se k tomu nemusí být snadné.
Aby to bylo o něco praktičtější, dovoluji si přihodit pár tipů.
7 tipů, jak jsme se zbavili věcí o něco snáz
1. Přečetli jsme si knihu Zázračný úklid
A poctivě se k ní několikrát vrátili. Dávala nám rámec toho, jak postupovat (nejprve vytřídit oblečení, pak knihy, papíry a nakonec sentimentální předměty). Pár zajímavých úryvků z knihy najdete v předchozím článku.
2. Zakázali jsme si větu „Odvezu to k rodičům“
Nebo její obdobu „Dám to do sklepa“. Protože jsem se už párkrát stěhoval, vím, že cokoli jsem takhle uskladnil, nikdy jsem se k tomu nevrátil. Je potřeba se s tím vypořádat rovnou.
3. U prodeje věcí jsme si nastavili peněžní limit
Občas je bazarový prodej zdlouhavý a náročný. Pomohlo nám nastavení částky, pod kterou už nedávalo smysl věci prodávat (efektivnější je věci darovat nebo vyhodit). V našem případě to byla částka 500 Kč.
Zdroj: Tohle doporučení jsem zaslechl v rozhovoru s Radkem Matějem o minimalismu v čase 9:50, který řešil prodej od 1 000 Kč.
4. Prodávali jsme přes aplikaci Letgo
Předpokládám, že většina z vás aplikaci zná. Nám se vyplatila a prodali jsme přes ní většinu věcí (od ledničky, drobné elektroniky až po batohy).
Zdroj: Na doporučení Letgo jsem narazil u skvělé cestovatelské dvojice Hugo a my.
5. Při úklidu jsem poslouchal audioknihy
Ještě možná důležitější tip je poslech s bezdrátovými sluchátky — dávají totiž velkou volnost v pohybu. Telefon necháte položený v některé z místností, zapnete hudbu/audioknihu/podcast a pustíte se do třídění věcí. Nezábavná činnost je rázem snesitelnější. Díky tomu jsem slyšel 3/4 životopisu Faktor Churchill.
6. Vykolíkovali jsme si území
Nejzásadnější tip, který nám pomohl — provázkem a lepící páskou na podlahu jsme si vyznačili hlavní úložný prostor (145 cm x 215 cm x 56 cm), do kterého jsme se museli vejít. Neustále jsme tak věděli, jak na tom jsme. Vymezený prostor nám pomáhal určovat priority.
Pro tip: Tajně uberte ještě pár centimetrů na každé straně.
7. Film Mý věci (Tavarataivas) pro inspiraci
Líbila se nám na tom především ta radikálnost.
Je to (a musí to být) transformační
Stěhování je jedinečná příležitost zbavit se přebytečných věcí. Je to období, kdy má člověk chuť i odhodlání věci měnit. S novým místem k bydlení přichází další životní etapa. Nejsem si jistý, zda je možné se tak radikálně zbavit věcí bez podobného impulzu.
A proč si myslím, že je to transformační? Změnilo nás to.
- Mnohem víc teď přemýšlíme nad tím, zda si vůbec něco nového pořídíme a proč (zda to opravdu potřebujeme). Z té hromady pytlů na vyhození nám bylo smutno.
- Po tom, co jsem vyhodil neuvěřitelné množství časopisů, smluv, papírových poznámek, se víc snažím vše mít v online podobě. Být víc #paperless.
Na závěr použiju citát, který sem si rád připomínal.
„Klíčem je provést tuto změnu tak rázně, že ve svém srdci zakusíte naprostou proměnu.“ — Marie Kondo
PS: Když bude nejhůř, pořád existuje řešení, kam si věci uložit — lessmess.cz (narazil jsem na to při projížďce).
PS2: Nezapomeňte sledovat Hideout Prague na Instagramu, ten nejmenší byt v Praze.
