Když tři říkají totéž, není to vždy smart.

Jsou Smart cities chytrá nebo vychytralá?

Veletrh Urbis

Ve čtvrtek 6.6. jsem byla na veletrhu Urbis v Brně, který představoval širokou paletu témat týkajících se tzv. Smart cities. Tedy měst, která díky novým technologiím a integrovanému systému sběru a vyhodnocování dat vytvářejí lepší místo pro život svých občanů. Odpady se díky čipům sváží, když se skutečně zaplní popelnice. Vodárny vám pošlou smsku, když vidí, že máte neustálý odběr vody, takže vám asi praskla trubka. Hlášení dopravní nehody je možné stiskem jednoho tlačítka a operátoři mohou okamžitě odklonit dopravu a situaci monitorovat kamerami umístěnými na veřejném osvětlení.

Toto je například záměr francouzského města Dijon

Jaké příběhy se o chytrých městech vyprávějí?

Co mě velmi zaujalo však nebyly ani tak technologie, jako zcela odlišné příběhy, které vyprávějí různé zájmové skupiny. Každý příběh má jiného hrdinu, jinou zápletku a jiné emoce, které sdílí. A tak já, jak posluchač těchto příběhů zůstávám zmatená. Jak je možné, že o jednom tématu jako je smart city koluje tolik narativů? A který je ten, který přetrvá a promění se do udržitelné strategie?

Příběh firem

První příběh vyprávějí firmy. Jsou to příběhy plné chytrých řešení, čipů, aplikací, data setů. Hlavním hrdinou bývají právě technologie a bezmezná víra v jejich moc. Prošla jsem si se zájmem několik prezentací technologických firem a vždy jsem odcházela s pocitem, že to “udělátko” je prostě dokonalé a já jako obyvatel města rozhodně dokonalá nejsem, a proto potřebuji tyto dokonalé technologie, abych mohla žít kvalitní život.

Příběhy státu

Druhý příběh vypráví vláda a státní organizace. Ty volají po integraci, sdílení, nastavení řádu a dokonce po změně zaběhaných pořádků. Možná víte, že se chystají velké legislativní změny spojené s odpadovým hospodářstvím (třeba o skládkách a o plastech).

V těchto příbězích bývá hlavním hrdinou stát a systém je jeho hlavní zbraň, kterou je třeba bojovat. Jsou to příběhy o urputném, dlouhém a vysilujícícm boji, který zdaleka nekončí. Z těchto příběhů mě jímá smutek, protože vše je tak vzdálené a nejisté, že se pohybuje na hranici představitelnosti.

Příběhy měst

Třetí příběh vyprávějí města. Jejich hrdinou jsou obyvatelé měst a zápletkou bývá snaha o vyřešení jejich drobných trápení, propojení komunity, důvěra v radnici atd. Tyto příběhy jsou plné naděje. Když datová analytička z Prešova vyprávěla o své dvacetileté snaze o maximální transparentnost radnice. O snaze vytvářet prostředí, které neumožňuje korupci. O prostředí, které brání událostem jako byla #all for Jan. Při tom jí do očí vyhrkly slzy dojetí.

Neříkám, že jeden příběh je horší než druhý. Všechny příběhy mají svoji váhu, jen je pro ně třeba hledat ty správné posluchače a vyprávět je u těch správných kmenových ohňů. Pokud se totiž příběhy pomíchají, vzniká z toho podivná babylonská věž, kde nakonec všichni mluví o hořkosti, nedůvěře, nedostatku autority, peněz, ochoty.

A to jistě není ten narativ, který nám ukáže cestu ke smart city, které bude skutečně k užitku celé společnosti. A to po stránce rovných příležitostí, pohodlí, bezpečí i udržitelnosti.

Třeba se tento příběh začíná psát v Praze a cirkulární sken, který tento týden vydal Institut cirkulární ekonomiky, je jeho první kapitolou.

A třeba můžete s námi vymyslet nápady na mikropříběhy pro jihomoravský kraj na příštím Vezmi odpad na pivo 13.6. Protože posadíme k jednomu stolu firmy, neziskovky a státní správu a budeme hledat, kde si můžeme navzájem pomoci.