Tři předsudky, které vám zabraňují využívat myšlenkové mapy naplno

Okolo myšlenkových map se objevuje velké množství předsudků, které zabraňují jejich efektivnímu využívání a velice často blokují kreativitu jako takovou. V článku se podíváme na některé časté předsudky a pokusíme se je uvést na pravou míru.

Neumím kreslit …

Zřejmě nejčastější mýtus, který se v oblasti práce s myšlenkovými mapami objevuje, je představa, že existují lidé, kteří neumí kreslit. Shodou okolností je to většinou právě ten člověk, který takovou představou trpí. Faktem je, že abyste myšlenkové mapy využívali naplno, je třeba kreslit. Tento fakt platí o celé řadě dalších kreativních technik. Vychází z přesvědčení, že verbální a nonverbální informace se díky kreslení lépe propojují a dohromady pomáhají hledat nové myšlenkové konstrukty a nápady.

Pro kreativní techniky přitom není důležité, zda má člověk dostatečně jemnou motoriku, cvik nebo zná základní poučky o tom, jak má obraz vypadat. Neexistuje zde nic jako dobrá nebo špatná kresba. Současně platí, že cvik dělá mistra — pokud člověk systematicky kreslí, kreslit se (alespoň jednoduché věci) naučí.

Myšlenkové mapy se hodí na vše …

U využívání myšlenkových map se lze setkat (mimo zdravé drtivé většiny) se dvěma skupinami lidí, kteří se vyjadřují k jejich využívání. První říká, že myšlenkové mapy jsou ideálním nástrojem na zaznamenávání čehokoliv a že je třeba je neustále využívat. Zde platí, že je třeba najít správnou míru a balanci, mezi tím, co konkrétnímu jedinci vyhovuje a co potřebuje. Hodně věcí se mnohem efektivněji zapisuje lineárně, jako je řešení příkladů nebo zdrojový kód, než myšlenkovou mapou.

Podobně disfunkční je ale druhý extrém, který upozorňuje, že pro nějaký obor se mapy nehodí vůbec. Jistě, je možné najít lidi, kterým nebudou vyhovovat nebo konkrétní oblasti, kde se dají uplatnit málo, ale rozhodně to neznamená, že by byly celé obory lidské činnosti nebo vědecké disciplíny, kde by mapy nemohly mít své místo.

Hlavně řád …

Zachovej řád a řád zachová tebe. Jedna z ústředních myšlenek středověké spirituality, jakoby se přenášela na oblast myšlenkového mapování. Řada lidí není ochotná popustit uzdu své fantasii a vlastní tvořivosti, a když myšlenkové mapy používá, tak jen jako přesně uspořádané, nejlépe symetrické a pravoúhlé vizualizace. To neznamená, že by se tyto nástroje nedaly použít, nebo že by neměly své opodstatnění v určitých situacích, ale síla myšlenkových map je právě v tom, že se člověk pokusí oprostit od přesně zavedených schémat a pokusí se o kreativní myšlení.

Jde o předsudek velice rozšířený a hojně kombinovaný s neuměním kreslení. Tito lidé vědí, že kreativní techniky jsou užitečné, snad také, že je moderní je používat, ale nechtějí se zbavit svých jistot, konceptů a představ o výsledku. Tím činní mapování v zásadě velice málo efektivní.

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.