Report: FFM Rumble 7

Na mé 26. narozeniny jsem byl v zahraničí, protože se v Německu konala bojovkářská akce s účastí v tříciferných hodnotách. O takových si u nás můžeme nechat zdát, a protože cesta do krásného Frankfurtu byla levná a ubytování zdarma, ani holý zadek nebyl adekvátní výmluvou, proč nevycestovat.

Frankfurt je pěkné město. Pochopitelně jsem kromě hlavního nádraží, místa pobytu a místa turnaje prakticky nic neviděl. Spoje Student Agency jezdí zásadně přes noc, pročež jsem vyrazil z autobusového nádraží Florenc kolem jedenácté hodiny večer. Připojil jsem se v autobusu na Wi-Fi, ale následně, když s druhým žlutým autobusem odjel i internet, jsem zjistil, že v našem se k internetu nepřipojím. Vystačit jsem si musel s mobilním internetem “za svý”.

Příjezd do Frankfurtu byl naplánován na šestou hodinu ráno, což jsme také dodrželi. Na místě mě čekal můj řidič Dracula, kandidát na vítěze KOF13 turnaje a také poměrně kvalitní hráč UMVC3. Svým příjezdem a zapnutím X360 jsme donutili spolubydlící vstát o něco dříve, než by se jim asi líbilo, ale vše vyřešil dopolední spánek, který se protáhl do dvou odpoledne. Ubytování bylo vůbec úžasné, Dracula kvalitně uvařil, připravil každé snídani snídani šampionů v podobě cornflakes s mlékem, případně hodil do trouby pizzu (a trefil se navíc přesně do mé oblíbené, což není tak jednoduché, jelikož nemusím zeleninu, houby, ryby a spoustu dalších obvyklých přísad). Spal jsem na obrovském lůžku, prostě nadstandard.

V sobotu začal turnaj. Mým prvním soupeřem byl náš IRC kamarád Verlaine. Ten hrál u Draculy slabě, protože poslední dobou kvůli pracovním povinnostem nemohl trénovat, ale v sobotu už hrál daleko lépe a já nemít poslední dva týdny intenzivnější trénink a hromadu casuals z pátku, možná bych nakonec prohrál.

Nicméně jsem zvítězil a byl jsem smířený s tím, že mým dalším soupeřem bude další můj kamarád StruC, u kterého jsem byl v září v Norimberku. Ten ovšem prohrál, což mi nahnalo trochu strachu z mého dalšího soupeře. Když porazil StruCa, se mnou si vytře zadek. Nicméně velmi trpělivá hra způsobila, že ze strany soupeře došlo jen na jedno kombo a jeden vyhraný zápas, zbytek byl v mé režii. Konečně zvládám lépe turnajové prostředí a držím se striktně svého herního plánu. Tento soupeř hrál zajímavou kombinaci Ryu/Dormammu, ve které když zavolá Dormammua pro assist (Dark Hole), tak ten vytvoří kolem Ryua velký hitbox a můj útok se tak odvrátí v mé utrpení.

I zde jsem zvítězil (zmíněný hráč nakonec skončil sedmý) a nastoupil na mě Crunky, nejlepší německý hráč (nakonec byl druhý). Za stavu 1:1 jsem potřeboval jen dodělat kombo, ale pokazil jsem zavolání assistu (příliš pozdě jsem si uvědomil, že při aktivovaném X-Factoru je jiné načasování) a příliš mi vlezlo do hlavy, že svým herním plánem a opatrnou a pečlivou hrou se cpu do Top 6. Po pokaženém zápase jsem se už nedokázal pořádně soustředit a Crunky završil na 3:1. Benkill (Chris, Haggar, Hawkeye) si pak vyloženě užil, jak jsem proti Chrisovi trpěl a definitivně přiřadil moje jméno k deváté příčce.

Dařilo se mi lépe než jsem čekal. Nedropuju komba, měl jsem několik incoming mix-upů, které hráči evidentně viděli poprvé (některé vycházeli prakticky vždycky), několik dříve pro mě nemožných konverzí ze vzduchu, prostě jasné zlepšení, a to zejména za období od čtvrtka do neděle.

Organizačně bylo vše v pořádku, snad až na harmonogram a tím trochu blbě nastavené, co se kdy streamuje. Ve čtyři ráno teprve skončila loterie, ve kterém jsem vyhrál limitovanou edici BlazBlue pro PS Vita, podložku pod myš BlazBlue a PC hru Limbo (údajně “sehr gut”). Ke svým narozeninám jsem tak měl příjemný dárek.

StruC, Dracula a další dva hráči se nyní stěhují do společného bytu. Návštěva Frankfurtu je tak něčím, co bych příští rok rád několikrát zopakoval. Budu rád, když nás pojede víc.

Kompletní výsledky naleznete na webu Hard-Edge.

Další zastávka: Vídeň, leden 2014. Keep the hype!