Nejkrásnější parky západního USA — Zion, Bryce Canyon, Monument Valley
Tři dny nám v Las Vegas stačily na to, abychom si uhnali žaludeční potíže, tak jsme byli rádi, že opět zamíříme do parků a zůstaneme tak dál od lákavých, šťavnatých burgerů. Prvních pár dní jsme sice jedli jen ovoce a jogurty, nakonec jsme se ale z toho vzpamatovali a zase jsme se vrhli na pizzu.
Zásoby jídla jsme si nakoupili ve Walmartu při opouštění Las Vegas. Amíci na nás trochu divně koukali, všichni měli v košíkách samé hotovky, párky na špejli, galony Coly, kdežto my jsme kupovali jogurty, ovoce, trochu celozrnného pečiva a obyčejnou vodu. Martiny se i jedna holčina u pokladny ptala, jestli držíme nějakou dietu, že jí by tohle vydrželo sotva do večera. Jelikož ji bylo jednodušší přeskočit než oběhnout, tak jsme jí to i věřili.
Zion
Naše první kroky (otáčky kol) vedly do parku Zion. Dorazili jsme tam celkem pozdě, až něco po poledni. Dopravu mají v parku i v přilehlém městečku Springdale vyřešenou dost dobře, parkovat se dá víceméně kdekoliv ve městě podél hlavní cesty nebo přímo na vyhrazeném parkovišti na začátku parku. Při vjezdu sice stála cedule, že už je plno, ale jelikož bylo už odpoledne, tak asi někteří návštěvníci stihli odjet a volných míst nakonec bylo spousta.
Skrz park se dá zhruba do půlky jet autem, pak se ale musí pokračovat po hlavní silnici a tou ho opustit. Od parkoviště nicméně jezdí okružní shuttle bus (zdarma, v listopadu nejezdí), který má několik zastávek u zajímavých treků a vyhlídek. Všechny ty zastávky jsou vyznačené na mapce, kterou dostanete u vjezdu do parku. Někteří řidiči busů po cestě i něco nadšeně vyprávěli, takže jsme se i něco málo o Zionu dozvěděli. Druhá možnost je jít pěšky, podél hlavní silnice vede stezka.
Zion by si určitě zasloužil víc času, než jsme mu byli schopni věnovat. Moc pěkná může být Riverside Walk, kde se můžete brodit přímo řekou, nebo Angel’s Landing, což je výšlap na nejvyšší skalní útvar v okolí pro zdatnější jedince. Pokud máte rádi přírodu a rádi pochodujete, dejte si v Zionu klidně 2 dny, je to tam fakt kouzelný.
Park jsme posléze opustili po hlavní silnici směrem dál na východ. Po cestě jsme dali ještě krátkou zastávku a já jsem se prošel směrem ke Canyon Overlook, kde jsem měl celý Zion jako na dlani. Hned za tunelem je menší parkoviště tak pro 8 aut, kde můžete odložit vašeho čtyřkolového miláčka a vydat se na Overlook.
Bryce Canyon
Ze Zionu jsme ihned vyrazili do městečka Kanab, kde jsme přespali v hotelu Travelodge Kanab. Druhý den jsme hned vyrazili do Bryce Canyonu, kam jsme se hodně těšili a kde jsme si chtěli vynahradit turisticky trochu slabší včerejšek. Po asi 2 hodinové cestě jsme dorazili na místo a… byla taková mlha, že by se z ní i Rákosníček rozkrájel. Na parkovišti ještě bylo jakž takž vidět, ale kdekoliv jinde nebylo vidět ani na metr. Tak jsme se s Martinou aspoň vyfotili s bílou tmou a vydali se rozčarovaně zpět.
Po cestě zpátky jsme si všimli ukazatelů na Red Canyon, tak jsme u něj už celí zoufalí a naprosto bez očekávání zastavili. A dobře jsme udělali, po krátkém výšlapu se nám naskytl famózní výhled na celé okolí, které jsme měli jako na dlani. Jak se nám trochu zlepšila nálada, začali jsme zvažovat, jestli se ještě nevrátíme zpět to Bryce, možná se ta mlha stihla rozpustit. Nakonec jsme to ale zavrhli a vydali se na cestu do Cedar Breaks National Monument. Při sjezdu z hlavního tahu jsme si ale všimli cedule, že je silnice kvůli sněhu zavřená. Poté jsme jeli ještě do Pink Corral Sand Dunes, tam ovšem nechutně pršelo a ještě se platilo za vjezd (i když máte Annual Pass).
Sečteno podtrženo, po najetých asi 200 km jsme viděli mlhu, déšť, zavřenou silnici a vnitřek našeho auta. Už nás také začalo pořádně vytáčet rádio. Jediné, co jsme za posledních několik dní slyšeli, byl Justin Bieber a vyprávění o Ježíši Spasiteli. Také to bylo prvně, co jsme se s Martinou prostřídali v řízení, zvládla to jak Schumacher 😉
Page a okolí
Nakonec se po našem úzkostlivém úpění vše v dobré obrátilo. Sluníčko vysvitlo, sníh roztál, mlha se rozpustila, rádio.. no, to pořád hrálo buď Biebera nebo vyprávělo o záchraně lidské duše, tak jsme si raději naladili šum. Před příjezdem do Page jsme se zastavili na Wahweap Overlook (sjeli jsme i přímo do městečka Wahweap, ale cesta podél zátoky byla zavřená). Po cestě na ubytování jsme taky navštívili monstrózní vodní elektrárnu Glen Canyon Dam. Poté jsme se už ubytovali přímo v Page Boy Motelu. První, co nás na městě zaujalo, byl počet kostelů. V ulici, kterou jsme přijeli (interně jsme si ji pojmenovali jako Church St.), jich bylo vedle sebe asi tucet, což nám přišlo trochu neúměrný k cca 7000 obyvatelům. Možná se všichni musí modlit, aby jim nepraskla přehrada.
Horseshoe Bend
Jelikož jsme byli ještě celí rozmrzelí z nevlídného počasí, tak jsme si řekli, že potřebujeme nějakou bombu, kterou si spravíme náladu. A tak Martina vydala rozkaz, nastavili jsme souřadnice a vydali se k Horseshoe Bend. Od parkoviště k němu musíte jít ještě asi 15 minut pěšky, takže nás docela překvapilo množství Američanů, kteří se rozhodli tuto strastiplnou a náročnou pouť absolvovat.
Fotky asi ani nepotřebují komentář, pohled to byl famózní. Je to místo, kde by člověk dokázal strávit půl dne a jen se kochat.
Antelope Canyon
Druhý den jsme ráno mělo rezervaci v lower Antelope Canyon, který spravuje místní indiánské obyvatelstvo. Rezervace se dá zařídit předem online, platí se pouze hotově na místě, Annual Pass nepříjímají. Platí se navíc i $8 za parkování, což nám přišlo docela hustý, jelikož se tam jinak než autem dostat nedá, a vlastně se jedná jen o kus plácku v poušti.
Cestou ke kaňonu jsme navíc zabloudili, v okolí jsou totiž 2 Antelope Canyony — lower a upper. Ukazatele nám byly méně než nápomocny, tak jsme nejprve úspěšně trefili k tomu druhému jmenovanému, odkud nás rychle poslali pryč. Druhý pokus už byl naštěstí úspěšný, protože jsme jeli pozdě. Na místě to vypadalo podobně jako v Death Valley — parkoviště, všude okolo poušť, suché záchody a šílenej pařák.
Průchod Antelope Canyonem trvá velmi pohodovým tempem skupině asi 15 lidí kolem hodinky. Průvodkyně nám toho po cestě moc neřekla, ale aspoň nás vždy upozornila na vtipný skalní útvary (třeba připomínající smějícího se žraloka). Po cestě jsme potkávali i další skupinky, někteří byli profíci se zrcadlovkama. Ti nervózně vyčkávali na optimální světlo a házeli vražedné pohledy na nás amatéry, že jim kazíme záběry. Nejlepší světlo je mimochodem mezi 11h-13h, ale záleží na konkrétní světelnosti.
Jinak buďte připraveni na to, že v případě nepříznivého počasí se může tour zrušit. Kaňon se totiž dokáže při dešti bleskově zaplavit (flesh flood). My měli kliku, záplava proběhla přes noc.
Hanging gardens trail
Poslední zajímavostí, kterou jsme v okolí Page absolvovali, byla túrka Hanging Gardens Trail. Byla to celkem nenáročná, dobře značená procházka. Zpátky jsme to pro zpestření vzali trochu pankově přes skaliska. Taky bylo fajn, že o téhle stezce moc lidí neví, takže jsme celou cestu šli sami a měli klid od turistů.
Monument Valley
Naší další zastávkou bylo Monument Valley. Opět zde neplatí Annual Pass (platí se $20 za auto). Je zde jedna offroad trasa, kvůli které jsme vlastně měli celou dobu půjčené SUV, a jedná pěší trasa. Prvně jsme se vydali autem, cesta byla nezpevněná, ale na začátku trasu hákovala těžká technika, takže se možná bohužel chystají asfaltovat.
Po cestě jsme potkávali většinou další terénní auta, jen sem tam jsme zahlédli menšího sedana. Dokonce jsme potkali jednoho ostrostřelce s karavanem, ale ten si dobrodružství po prvních pár set metrech rozmyslel a otočil to směr civilizace. Osobně si myslím, že se to dá zvládnout i bez SUV, ale zase jsme mohli trasu projet trochu svižněji, což Martina občasnými výkřiky (ne)oceňovala :)
Ale je pravda, že píchnout tu by bylo moooc zajímavý.
Po cestě se nachází spousta vyhlídek a zastávek, takže může každý jet svým tempem, případně se vykempit a udělat si menší piknik přímo uprostřed parku. Nám celé dobrodružství zabralo asi 3 hodiny a fakt jsme si to užili.
Při cestě z Monument Valley jsme zjistili 2 věci. Jednak jsme měli skoro celou cestu špatný čas, protože se Monument Valley nachází na pomezí Arizony a Utahu, dvou států, které jsou sice ve stejném časovém pásmu, ale Arizona na rozdíl od Utahu nemá DST — Letní čas.
Druhá věc byla o něco málo horší, na benzince mi totiž nevzali ani jednu ze tří karet, které jsme měli s sebou. Naštěstí jsme měli ještě nějaký cash, nicméně při představě, že nemáme zaplacený ještě tři další hotely, se mi trochu protočily panenky a začali jsme propočítávat, na čem ušetříme. Posléze jsme zrekapitulovali naší situaci a uvědomili si, že z jedné karty se dá ještě vybírat a druhá má dostupné internetové bankovnictví přes mobil, kde jsme si mohli zvýšit limit (hanba Komerční Bance, u které máte na mobilu smůlu). Nakonec se nám v průběhu pobytu odblokovala i další karta, hádám, že za to mohly různé blokace v hotelech, které se zruší až po několika dnech, ale celou dobu se počítají do celkového limitu.
Grand Canyon
Do Grand Canyonu jsme se hodně těšili, ale hned zpatra se musím přiznat, že to pro mě bylo největší zklamání z celého výletu, když nepočítám mlhu nebo uzavřené silnice. Původně jsem si celý park představoval tak nějak velkolepěji a barevněji. Možná už jsme ale jen byli zmlsaní z předchozích parků. Pravdou je, že Monument Valley na nás udělalo velký dojem, který se těžko trumfne.
Stejně jako u ostatních parků se v Grand Canyonu musíte z větší části pohybovat autem, kdy vlastně jezdíte na vrchní části kaňonu a zastavujete u různých vyhlídek, kterých je opravdu mnoho. Parkoviště jsou ale relativně malá, dvakrát se nám stalo, že jsme obsadili poslední volné místo, takže během léta tu musí být natřískáno. V hlavní části, kde jsou informace, restaurace a větší parkoviště, zároveň začíná trasa směrem do nitra kaňonu. Ta se doporučuje absolvovat pouze s přespáním v místní chatě, dát si sestup i výšlap na jeden den je prý pořádná makačka. Daná chata ovšem byla už půl roku dopředu obsazená, takže jsme túru nešli.
A to je pro dnešek vše
Po opuštění Grand Canyonu jsme se vydali to města Flagstaff, kde jsme přespali v hotelu Travel Inn Flagstaff, který teda nebyl nic moc. Nedovírala okna, takže jsme si řekli o jiný pokoj, v něm to ale zase docela smrdělo. Byli jsme tam ale jen jeden den, tak jsme to zkousli. Odtud jsme se dále vydali směrem do San Diega, kde jsme vrátili auto, a pak dál na sever do Los Angeles a San Francisca. Ale o tom zase příště.
Cheers bye!
T+M
