Putování Vietnamem — úžasná Ha Long bay a Ninh Binh
Minule jsme se rozloučili v Hanoji, takže se dnes budeme věnovat přejezdu do zátoky Ha Long a následné cestě do města Ninh Binh. Tak jdeme na to.
Ha Long Bay
Zátoka Ha Long je jedním z nejpoutavějších přírodních úkazů, které může Vietnam nabídnout, a podle fotek nám určitě dáte za pravdu. Na místo se můžete dopravit na vlastní pěst a uplatit v přístavu rybáře, aby vás povozil po okolí, ale organizovaně je to daleko pohodlnější a vlastně i levnější. Tentokrát to ani tou organizací netrpělo. Bylo nás jen cca 12, takže jsme se vešli do mikrobusu. Neměli jsme po cestě žádné povinné nákupní zastávky “arabského typu”, jen jednu zastávku vietnamského typu ve chráněné dílně, kde vás ale nikdo k žádnému nákupu nenutí. A celkově měli hoši všechno fajn naplánovaný, nebyly žádný delší prostoje. A jídla bylo na lodi taky dost :)
Zvolili jsme dvoudenní plavbu s nocí na palubě Lemon Cruise, což se ukázalo jako dobrá volba. Loď byla z venku sice trošku obouchaná a kajuty miniaturní, ale pak jsme si všimli, že tak vypadají téměř všechny lodě. Jídlo nebylo na úrovni Michelinek, ale každý se mohl najíst dosyta a nechutnalo to vůbec špatně. Možná bych akorát upozornil na to, že většina podávaného jídla byla smažená, což nejdřív vypadalo jako dobrá změna, ale po dvou dnech už jsme se zase těšili na normální úpravu. Lemon Cruise byla nicméně nejlevnější z nabízených solidních lodí a opravdu jsme si celou plavbu užili. A jejich snídaně s čerstvým ovocem a výhledem na zátoku prostě neměla chybu!
Program na lodi měl několik bodů. Highlightem bylo koupání na pláži jednoho z ostrovů a kayaking po okolí. V podvečer pak nastal krásný západ slunce vhodný k různým romantickým aktivitám. Třeba taková žádost o ruku se tu přímo nabízí (mrk mrk 😉 ).
Druhý den jsme měli na programu ještě několik aktivit. Kromě slunění jsme si zkusili udělat vlastní spring rolls, podívali jsme se na perlí farmu, kde jsme uronili slzičku nad těžkým osudem perlorodek, a taky prozkoumali jednu jeskyni na přilehlém ostrově, odkud byl krásný výhled na zátoku. Během programu náš průvodce utrousil pár zajímavostí. Ha Long Bay v překladu znamená “Zátoka draků”, podle legendy totiž bohové seslali na obranu Vietnamu místním na pomoc draky. Tito draci při námořním nepřátelském útoku začali plivat šperky, které v zátoce rychle vyrostly a proměnily se v ostrovy, o které se nepřátelské lodě roztříštily. Také se nám průvodce pochlubil, že v celé zátoce je 1969 ostrovů, což je jen tak mimochodem také rok úmrtí milovaného vůdce Ho Chi Minha. Náhodička.
Celkově se nám plavba moc líbila, i když se jednalo o organizovaný výlet, a můžeme Lemon Cruise jedině doporučit. Celý výlet jsme měli zarezervovaný přes Lily´s Travel Agency v Hanoji, která je zatím zárukou kvality, jak se nám doneslo i ze zkušeností ostatních baťůžkářů…
Vraťme se ale k hodnocení naší lodi Lemon Cruise, chceme upozornit, že v ceně pobytu není pití a přímo na lodi platíte 1$ za 0.5l, což je sice nehorázné, nicméně posádka asi ještě neměla na lodi EET, takže nám započetli jen asi polovinu skutečné spotřeby. Podle zahraničních blogerů s vlastním pitím na loď nepouští, jelikož se vám ale těžko můžou hrabat v batohu, tak nevím, jak na to přišli. Jestli si s sebou ale táhli nkolik galonů vody v ruce, tak to se posádce nedivím, že je nechtěla pustit dále.
Po obědě jsme se vydali zpět do Hanoje, kde jsme zaskočili na nej bun bo nam bo (viz mapka z postu o Hanoji) a vyrazili nočním vlakem směr Ninh Binh.
Vlakem do Ninh Binh
Přeprava vlakem po Vietnamu je ve srovnání s Čínou překvapivě jednoduchá. Lístky si můžete vytisknout v pohodlí domova a jejich obsah je i částečně v angličtině. Součástí lístku je i obrázkový návod pro blbé, co máte s lístkem dělat, abyste náhodou nezapomněli, že jej musíte ukázat při nástupu do vlaku. Na nádraží jsme navíc nezažili žádné šílené fronty, což byla velká úspora času.
Co nás ovšem dostalo, byla klimatizace, která se nás asi snažila připravit na cestu za polární kruh. Museli jsme tak prvně vytasit mikiny, bundy, kulichy a kdybychom měli přenosný přímotop, tak zapneme i ten. A nebyli jsme v tom sami, samotní Vietnamci taky vypadali jako sněhuláci. Alespoň že průvodčí rozdávali deky, které jsme si vzali každý rovnou 2. Jenom Amíci vypadali, že je klíma nemůže nijak vykolejit, promenádovali se tam v tričku, v žabkách a smáli se nám, jak jsme zahalení. Asi jsou zvyklí z amerických autobusů. Možná byli ještě trochu zklamaní, že ve vlaku nebyla výdejka ledu do pití.
V Ninh Binh nastal náš první slavný vietnamský moment — půjčili jsme si skútry, tedy “automatické motorky”, jak tomu místní říkají. Půjčovné v hotelu bylo na celý den 150,-, což je sice víc, než co by se vám podařilo usmlouvat na ulici, ale zase jsme nemuseli někde někoho hledat a složitě se s ním domlouvat na pravidlech. Ať už si půjčujete v hotelu nebo na ulici, v žádném případě jim nenechávejte své doklady, nikdy nevíte, kdo si na vás pak v Čechách vezme půjčku. Proto jsme s sebou měli prošlé ISIC karty a průkazky do knihovny, které naprosto stačily.
Já měl celých 5 minut zkušeností jízdy na skútru z Čech, tak jsem pasoval do role vrchního řidiče, proti čemuž Martina nic nenamítala. Jen se tak divně dívala k nebi a něco si mumlala, když jsme vyjížděli. Když se mi podařilo po 10 minutách konečně nastartovat, zvolali jsme heuréka a vydali se na cestu, doufaje, že už nebudeme muset vypínat motor. Ten se ale stejně cestou stíhal vypínat sám.
Naše první zastávka vedla na benzinku. Tam jsme se chvíli rukama nohama dohadovali s obsluhou (sami si totiž natankovat nemůžete), nakonec jsme se ale domluvili. Řekli jsme si o naprosto zbytečné 3 litry, kterým jsme později ještě více zbytečně pořídili další 2 brášky. Motorka totiž nějak prapodivně ukazovala stav nádrže, takže jsme po prvním natankování prý neměli skoro nic, po druhém pak ukazatel tvrdil, že máme půl nádrže, která nám překvapivě vydržela celý den, během něhož se indikátor nepohnul ani o píď. Jo a tachometr pro jistotu neukazoval nic.
To nás ovšem nezastavilo a povedlo se nám po okolí objet vše, co jsme měli v plánu. Měli jsme s sebou i knižního průvodce z roku 2015, podle něhož jsme měli hrubou představu o cenách vstupného. Jejich ceny se ovšem ukázaly býti naprosto mimo, kolikrát vzrostly ceny za vstup od doby vydání průvodce i trojnásobně. K tomu připočtěte místní, kteří vás kasírují za parkování a celková utracená částka nám oproti předpokladu pěkně nabobtnala. Jinak ale bylo cestování na skútru super zážitek, který jsme si ještě zopakovali ve městě Hue. Na motorce nám doprava ani nepřišla tak crazy, jako když jsme chodili pěšky.
Památky v Ninh Binh a okolí
Tam Coc — Výlet na lodičkách po krasové oblasti, hodně turistické a z našeho pohledu předražené (pronájem loďky 150,- + nás ještě přesvědčovali, že si musíme každý koupit vstupenku za 120,-/os.). Přišlo nám to trochu jako scam na turisty, místní určitě tolik neplatili. Nicméně když už jsme tam dojeli, tak jsme plavbu taky absolvovali. Výlet na loďce trvá asi 2 h, loďku většinou řídí žena a vesluje nohama. Nebyl to špatný zážitek, ale z té ceny jsme byli trošku posmutnělí. Navíc je zde placené parkování i toalety.
Bich Dong pagoda — Vstup zadarmo, parkování skútru asi 5,- (podle Vašich smlouvacích dovedností, protože místní tam mají parkovací místa doslova obšancovaná). Není lehké najít všechny průchody do té nejvyšší svatyně, takže se zkoušejte dostat až nahoru na kopec — co nejvýše to půjde. Měli byste projít po cestě nahoru svatyní, která je celá vytesaná do skály.
Jeskyně Mua (Hang Múa) — Nádherná vyhlídka Letícího draka, která je součástí komplexu, jednoznačně stojí za vidění. Jeskyně samy o sobě nic moc. Ale ten výhled! Nádhera.
Jeskyně Trang An (Trang An Grottoes) — Zde jsme nebyli, prý je to o něco méně turistické než Tam Coc, ale cenově to vypadalo podobně.
Hoa Lu — Bývalé hlavní město Vietnamu, z něhož se dochovalo pár vstupních bran a chrámů.
Bai Dinh — Budhistický komplex, kam jsme s vypětím všech sil dojeli. Nepřálo nám totiž počasí, pršelo, prudce se ochladilo a tahle památka není zrovna blízko od ostatních zmíněných. Nakonec jsme dovnitř ani nešli, cena vstupu se nám zdála velká a všude kolem byla mlha.
A spousta dalšího…
Kde se najíst
Zkoušeli jsme Father Cooking přímo naproti místu, odkud odplouvají lodičky do oblasti Tam Coc, což bylo chuťově průměrné a ceny spíše turistické.
Nicméně v samotném městě Ninh Binh můžeme celkem doporučit Coffee Phong, kde jsme si ráno dopřáli vynikající snídani a později taky velmi dobrou večeři. Zajeli jsme sem na motorce a když jsme odjížděli, tak se celé okolí seběhlo a sledovalo nás. Asi se báli, abychom jim nepoškrábali ty jejich skútr sporťáky. Když jsem začal couvat rychle někdo přiskočil, odklidil motorku přede mnou a významně na mě mávl, ať nedělám hrdinu a vyjedu popředu. Neprotestovali jsme a razili dál.
Krajina kolem města Ninh Binh je nádherná, stojí za to si zde udělat program na vlastní pěst, půjčit si skútr nebo kolo a třeba se jen tak projíždět po venkově, nebo na okraji Ninh Binhu bočními uličkami mezi slepicema. A když vám náhodou omylem dojde benzín? Nevadí, všude jsou podél cesty prodavači s pet lahvemi plnými benzínu. A nebo prostě někoho požádáte, místní vám většinou rádi pomůžou a benzín někde splaší. Nebo rovnou celou motorku.
A to už je pro dnešek asi vše, příště se podíváme na historická města Hue a Hoi An.
T + M
