Západ USA — Fabulous Las Vegas

Po několika dnech strávených v parcích bylo načase si opět odskočit do města. Las Vegas je známé jako město kasín, uspěchaných svateb a přemrštěných cen za úplně všechno. To platí dvojnásob, pokud přijedete stejně jako většina Američanů, kteří neví co s penězi, o víkendu. My jsme proto záměrně dorazili ve středu a v pátek už jsme ujížděli pryč z města neřesti, abychom se vyhnuli hlavnímu náporu lidí a dvojnásobným cenám za ubytování. Tip! Když už jsme u těch cen, dávejte si pozor, kolik doopravdy dělají různé poplatky u jednotlivých hotelů. Každý hotel má totiž jiný denní “resort fee”, což není nic jiného než způsob, jak se hotely snaží na první pohled vypadat levně a následně nepozorného turistu okrást. Plus uvedené ceny jsou většinou bez daně.

V Las Vegas jsme si omrkli dvě části — Downtown, dá se říct takové skoro centrum, kde jsme se stavili při příjezdu do města, a Strip, což už je asi všemi známá, pulzující část města se zmenšeninami světoznámých památek a všemi většími hotely. Na Stripu, respektive kousek od něho, jsme také měli zajištěné ubytování.

Downtown

Po příjezdu do Downtownu jsme bez problému zaparkovali (viz mapka), na automatu jsme zadali číslo stání, které bylo napsané na obrubníku, zaplatili (šlo to i kartou) a to bylo celý. Ani jsme nemuseli dávat žádné potvrzení za okno. Naše první kroky potom vedly kam jinam než do restaurace Heart Attack Grillu, která podle vlastního sloganu “bojuje s anorexií od roku 2005”. Možná si říkáte, kristepane, zase něco o jídle, ale takoví prostě jsme. Když už někam cestujeme, tak chceme vyzkoušet i tamní kuchyni. Konzervy do sebe můžeme tlačit, až nám vypadaj zuby :)

Heart Attack Grill (jesti umíte anglicky, tak určitě mrkněte na jejich web) byl vážně super zážitek. Při příchodu nás oblíkli do nemocničního anděla a usadili. Po chvilce přišla servírka v oblečku sexy sestřičky a prošla s námi jejich menu. Přitom jasně zdůraznila, že Cola Light je sprosté slovo a v jejich nabídce ji nenajdeme. Pokud bychom prý hodně poprosili, tak by možná mohla sehnat běžnou vodu, která ovšem stála stejně jako Cola. Dalším důležitým pravidlem této restaurace bylo, že kdo si objedná burger nebo hot dog a nedojí ho, dostane na zadek. S těmito slovy se servírka zvedla, přešla k vedlejšímu stolu a odvedla si provinilce, který svoji porci nedojedl. Postavila ho ke sloupu uprostřed restaurace a veřejně mu obřím dřevěným pádlem několikrát naplácala. A vypadalo to, že ji to celkem baví, protože chlapík párkrát vykřikl a celej v obličeji zčervenal. Hned jsem měl o něco menší hlad.

Jez nebo dostaneš na zadek!

Hned vedle veřejného pranýře stála váha. Ta tam nebyla jen tak bezúčelně, jedlíci přes 350 lbs (~158 kg) totiž jí v tomto podniku zadarmo. Tohle číslo bychom s Martinou nedali ani dohromady, ale jeden člověk za tu dobu, co jsme v restauraci seděli, tuto metu pokořil, za což byl odměněn vřelým potleskem. On sám se poté odměnil 6 patrovým burgerem, který by běžné africké rodině vystačil na týden.

Když jsme jedli, chodila nás naše servírka pravidelně kontrolovat a jak jsem se začínal potit, ona se začala potutelně usmívat. Nakonec jsem se ale hecnul a celý hot dog snědl, což ji očividně zklamalo. Martina se bála nechat na talíři nesnědenou cibuli, ale ta jí nakonec prošla bez výprasku.

Jinak celkově je tato restaurace velmi tematická, víno se například servíruje v nemocničních kapačkách, panáky zase v krabičkách na léky, stejně jako celá místnost byla vyzdobena pozměněnými plakáty (Burger Wars, Poslední večeře s burgery atd.). Vtipný mají i účet, kde položku “daň” mají pojmenovanou jako “výpalné pro naši rozhazovačnou vládu”. Docela překvapivě se dalo platit pouze cash.

Značně posilněni vydatným jídlem jsme se vykutáleli z restaurace a prošli si hlavní promenádu Downtownu, kde se jak jinak nacházela hlavně kasína. Nic nás tu až tolik nezaujalo, tak jsme se jeli ubytovat ke Stripu.

Strip

Ubytování splašila Martina v akci v hotelu Days Inn Las Vegas at Wild Wild West Gambling Hall (zkuste to říct 3x rychle za sebou), který se nachází přes silnici za Stripem (mimochodem Strip v tomto případě neznamená Strip Tease, ale “Pruh”). Hotel byl celkem fajn, ačkoliv se recepce nacházela hned vedle hracích automatů. V areálu se nacházel taky bazén, což nám přišlo celkem vhod, jelikož teploty atakovaly 35 °C. Pěšky to bylo z hotelu ke Stripu asi 10–15 minut, což z něho vzhledem k ceně dělalo ideální ubytovací základnu. Teoreticky se dá zdarma zaparkovat v areálech některých hotelů, ale nechtělo se nám to riskovat, tak jsme šli na Strip pěšky. Cestou jsme potkali spoustu individuí — zpívající skupinky, opilce, Spider Mana, různé dvojníky… Byla to prostě pestrá podívaná. Vegas bejby!

Kam se určitě vyplatí se podívat:

• Mirage Volcano — umělý “vulkán” který srší “lávu”
• Fountains of Bellagio — zpívající fontána (menší než ta v Dubaji)
• Fabulous Las Vegas sign — cedule vítající návštěvníky jedoucí do města z jihu
• Caesar’s Palace
• The Venetian hotel
• Luxor Hotel
• … všechno na Stripu kolem čeho projdete, neboť nudit se rozhodně nebudete

Všechny hotely mají volně přístupná lobby, do nichž můžete nakouknout. Kromě monstrózních kasín se v nich nachází celá obchodní centra. Třeba v Caesar paláci se můžete bez problému ztratit v labyrintu jeho chodeb. S Martinou jsme chvíli váhali, jestli si třeba nevsadíme aspoň pár doláčů, nakonec jsme ale odolali a raději si dopřáli nějaké ty drinky. The Venetian má pěknou venkovní promenádu, která připomíná Benátky, dokonce si můžete pronajmout i Gondolu s italsky zpívajícím gondoliérem.

Každá větší americká firma má na Stripu svoji větší nebo menší pobočku (spíš tu větší), my jsme se samozřejmě podívali do několika z nich — Coca Cola, M&M’s, Harshley’s, Bubba Gump Shrimp Company. Třeba v obchodu Coca Coly jsme si koupili na památku jelení loje s různými příchutěmi (Sprite, vanilková Cola, Fanta…). Ve druhém patře měli oblečení a ve třetím byla menší restaurace, kde se pořádaly crazy ochutnávky různých exotických příchutí Coly, které se ani normálně neprodávají.

Welcome to Fabulous Las Vegas

Jedno z míst, kde zaručeně potkáte spoustu turistů, je cedule “Welcome to Fabulous Las Vegas” — “Vítejte v úžasném Las Vegas”. To je celý. Je tam opravdu pouze cedule, před kterou se všichni včetně nás chtějí vyfotit a dokonce se na tu fotku stojí fronta. Jelikož cedule se nacházela už kapík dál od našeho hotelu, jeli jsme sem autem, který jsme nechali zaparkovaný v postranní uličce, ještě asi 15 minut chůze od cedule. To jsme totiž ještě netušili, že hned za cedulí je obrovské parkoviště (zdarma), které slouží turistům. Holt jsme za těch skoro 10 dní na cestě ještě nezačali přemýšlet jako praví Amíci, abychom si lenivě zajeli až k nápisu.

Před cedulí se táhla slušná fronta, tak jsme se do ní poslušně zařadili. Když už před námi bylo jen pár lidí, všimli jsme si, že je na místě týpek, který každého vyfotí. Jako správní Češi jsme se snažili vypozorovat, jestli mu lidé dávají nějaký peníze a většina dávala. To nás trochu nakrklo, stejně jako dva další Čechy, kteří stáli před námi, tak jsme na sebe vzájemně mrkli a rychle se domluvili, že se vyfotíme sami mezi sebou. Týpek viděl naše rozpaky, tak nám rychle řekl, že ho platí přímo město a že mu nic dávat nemusíme. Stál tam jen proto, aby focení rychleji odsýpalo.

Po cestě zpět jsme se mrkli do Harley Davidson, obchodu s choppery, a ještě také zabloudili do Luxoru, který mimo jiné láká na vystoupení Blue Man Group. K vidění je toho ve Vegas fakt dost, asi největší reklamu měl všude David Copperfield. Všechny tyhle vystoupení jsou ale dost mastný, takže jsme nic z toho neabsolvovali.

Válenda u bazénu

Druhý den jsme si dali dopoledne trochu voraz, jen jsme se natáhli k bazénu. Po chvilce relaxu se k nám ovšem připojil Amík a to byl teprve zážitek. Na dovolené byl sám a společnost mu dělal jen chladící box s pivem. Když jsme mu řekli, že jsme z Český republiky, tak nám nevěřil, že taková země vůbec existuje. Jenom věděl, že jeho děda pocházel z Německa. Pak jsme se v rámci konverzace dostali docela na tenký led, když se nás zeptal, jak to máme v zemi s muslimy. No a korunovali jsme to tím, že jsme mu řekli, že jsme ateisti. V tu chvíli jsme museli naši konverzaci urychleně ukončit a vydat se do města — na jídlo samozřejmě.

Odpolední obžérství

První pit-stop jsme měli v Harshley’s Chocolate World, kde jsme si dali největší možný brownie se vším. Dál jsme chtěli stihnout Happy Hours v jednom baru v Caeser’s Palace, jak už jsem ale psal výše, ten komplex je tak obrovský, že jsme prostě daný podnik nenašli. Trochu otrávení jsme ještě hledali nějaký jiný bar s Happy Hours, ale dost podniků mělo narváno. No jo, chlast a Vegas jdou prostě dohromady. Nakonec jsme ale jeden bar, kde jsme se trochu zmrskali ještě před večeří, našli, načež jsme se vydali směrem k našemu hlavnímu cíli — Burgr Gordona Ramsaye.

Před restaurací se táhla i ve 20:15 slušná fronta, takže jsme si asi 15 minut počkali, nicméně když jsme odcházeli, byla fronta alespoň dvojnásobná. K jídlu jsme si dali každý vlastní burger a napůl sladký hranolky a shake. Teď zpětně byly hranolky i shake špatný nápad. Shake nám úplně nesedl, protože jsme byli naprosto přežraný a stěží jsme se pak dokutáleli do hotelu. Sladký hranolky byly spouštěčem zažívacího pekla pro Martinu. Chuděře jí bylo zle ještě další 2 dny a musela se nechat převážet na lehačku na zadních sedadlech našeho auta. Po návratu do Čech jsme pak zjistili, že má alergii na batáty, z nichž byly ty sladký hranolky udělaný. Mně se pro jistotu udělalo zle až druhý den po odjezdu z Vegas. Tělo asi stávkovalo z přemíry burgerů a nezdravýho americkýho jídla:-D.

Zpět do parků

Po týhle zkušenosti jsme otočili v našich stravovacích návycích a dalších několik dní nejedli nic jinýho než ovoce, jogurty a lehčí jídla. Další burger jsme si dali až po víc jak týdnu. Zajímavou storkou je ovšem situace, kdy šla Martina nakoupit do Walmartu. Poté, co na pult vyskládala ananas, jahody, sýry, sušené maso, celozrnné pečivo apod., se jí pokladní zeptala, jestli drží dietu. Na to jí Martina odpověděla, že to je normální jídlo pro nás dva na několik dní a pokladní jen nevěřícně koukala. To jen potvrzuje, že většina Amíků takhle zdravě prostě nenakupuje. A opravdu, všichni nakupující kolem měli v košíkách samé polotovary, párky a sladkosti…

Tímto jsme se tedy rozloučili s Las Vegas a vydali se opět směrem k dalším parkům. V seznamu jich bylo stále dost — Zion, Bryce Canyon, Monument Valley, Grand Canyon… Ale o nich zase příště.

Tak cheers bye

T+M