V každé společnosti je nemalé procento jedinců bez vlastního myšlení, kteří dělají, co se jim řekne. Asi to bylo evolučně výhodné, mít pár takových v tlupě. “Jdi, a prašti kyjem po hlavě tamtoho člověka.” nebo “Sežer tuhle houbu, ať vím co to dělá”. Někdo se narodil pro tah, někdo pro chov.
Demokracie dnes dělá z chovanců vládce. Třeba takový Dluhoslav Sobotka. V tlupě by spokojeně přežvykoval kožešiny a pral lovcům onuce. Smůla, ostatní chovanci z něj udělali premiéra. Teď přežvykuje zákony a posluhuje Bruselu.
Chovanci milují stát, protože mají silnou vnitřní touhu někomu/něčemu bez přemýšlení sloužit, a stát jim dává nekonečné možnosti sebe-nerealizace.
Duševně zdravému člověku je fakt šumafuk, jestli máš na provozovně čitelně označeného majitele, jestli kouříš trávu, a nebo teď nově — praktikuješ face sitting.
Tahle teorie imho vysvětluje:
- Rybu Domácí (chovanec dostal moc, a teď si ji užívá, jedno jak nesmyslně)
- proč volíte Babiše a Karla (jsou to chlapáčtí tahouni)
- proč obdivně, s ohnutými zády a nataženou rukou, vzhlížíte k EU (to je ale velkej pán, tomu se bude dobře sloužit)
- proč vznikají takhle hloupé zákony (řekli jim pište zákony, tak píší)
