Gig ekonomika: volba, trend, řešení nedostatku pracovních sil? (1 .díl)
Hudebníci, konzultanti, řidiči Uberu, pronajímatelé bytů přes Airbnb, zkrátka jacíkoli nezávislí odborníci či živnostníci fungující na krátkodobé a projektové bázi. Ti všichni spadají pod pojem „gig economy“. Podle údajů Harvard Business Review zastává přibližně 150 milionů pracovníků v Severní Americe a západní Evropě roli nezávislých dodavatelů, opustili stabilitu klasického zaměstnání a vrhli se do poněkud nejistějších vod. V Česku určitou formu flexibilních úvazků volí zhruba třetina ekonomicky aktivních osob. Gig ekonomiku popohání technologický rozvoj, zvyšující se náročnost zákazníků i pozměněný žebříček hodnot mladších generací v čele s lepším work-life balance a svobodou.
Žádný z dospělých v dětství nesnil o kariéře řidiče Uberu nebo podnikatele přes Airbnb. Za prvé ani jedna z těchto společností ještě neexistovala a za druhé gig ekonomika se na hlavní světlo dostává až v posledním desetiletí. Samotný pojem se popularizoval především v období finanční krize v letech 2008–2009, kdy se i vzhledem k nezaměstnanosti nebo podzaměstnanosti stále více rozvíjela úkolová a dočasná práce, která se postupně a dost významně začala včleňovat do celkové ekonomiky.
O deset let později
Gig ekonomika je stále pouze alternativa ke staleté klasice, ale nabírá na obrátkách. Už před dvěma lety vzešly spekulace, že v roce 2020 pojede 43 % pracovní síly v jejím režimu. Pro představu, v roce 2017 to v USA bylo 34 %. V dlouhodobém horizontu se dokonce předpokládá zevrubnější proměna ekonomiky, kdy se tato flexibilnější forma stane standardem a oba druhy v podstatě splynou v jedno. Budeme mít ekonomiku založenou na milionech malých byznysů namísto milionu prací v „osmihodinovém od/do“ módu.
V Česku alespoň jednu z flexibilních forem (pružná nebo volná pracovní doba, sdílené pracovní místo, práce z domova) využívá ve svém současném hlavním zaměstnání 35,7 % ekonomicky aktivních lidí. Většinou jde o osoby samostatně činné — z nich je upřednostňuje 77,9 %. Mezi zaměstnanci je to jen 28,6 %. Nejfrekventovanější variantou se stává pružná pracovní doba, kterou aplikuje 27 % mužů a 22 % žen. Co se týče postavení, nejčastěji jde o řídící, technické a odborné pracovníky, odvětvově pak o oblasti bankovnictví, pojišťovnictví a finančnictví nebo činnosti v oblasti nemovitostí, pronájmu strojů a přístrojů, výzkumu a vývoje, IT, poradenství, reklamy a ochrany. Na opačném pólu stojí služby, prodej, obsluha strojů a zařízení, zpracovatelský průmysl, vzdělávání a školství. Jinými slovy, tady je ta mezera na trhu, která by se mohla daleko více rozevřít principům gig ekonomiky.
Jistota versus nezávislost
Riziko se z organizace přesouvá na jednotlivce. Ti se trvale nefixují na jedno místo, ale jsou otevřeni projektovým a krátkodobějším spolupracím po celém světě. Většinou nepracují pro reálného šéfa, ale pro virtuálního schovaného za aplikací. Gig ekonomika se tím dostává do ostrého kontrastu s tradičním způsobem práce, který definoval většinu 20. století. Trh se stává bohatším a komplexnějším a umožňuje lidem převzít zodpovědnost za svůj život a řízení kariéry.
Freelanceři ztrácí jistotu, kterou jim klasické zaměstnání zaručovalo. Hloubková studie Harvard Business Review mezi 65 respondenty ovšem ukázala, že nad všemi osobními, sociálními i finančními obavami převažuje získaná nezávislost, odvaha a bohatší život. K podobným výsledkům se dobral také McKinsey Global Institute, který provedl průzkum mezi 8 000 respondenty po celé Evropě a ve Spojených státech. „Gigs“ uváděli větší spokojenost se svým pracovním životem než klasičtí zaměstnanci a platilo to ve všech zemích, věkových a příjmových skupinách i úrovních vzdělání.
Transformace trhu k nezávislosti
Gig ekonomika je protkána s vývojem softwarových platforem jako Uber, TaskRabbit, Airbnb, Lyft, Bird apod. Tlak na digitalizaci a vyšší efektivitu může vést k zániku některých profesí, resp. jejich zautomatizování či robotizaci.
Trh se zprofesionalizuje a zkvalitní, co se týče služeb a zákaznické péče. Flexibilita totiž tlačí na zvýšení konkurenceschopnosti.
A čím větší konkurence a nejistota v oboru, tím vyšší důraz na odbornost a kontinuální vzdělávání, osobní a pracovní rozvoj či podporu inovací. To se ve výsledku promítne do nabídky firem a spokojenosti spotřebitelů.
Co vlastně gig ekonomiku způsobuje, resp. čím se narušuje tradiční pracovní uspořádání s pravidelným měsíčním platem a stabilní židlí v kanceláři? Tolik proklamovaný rozvoj technologií? Je to pouze jeden díl skládačky. Podle Louise Hymana, profesora School of Industrial and Labor Relations na Cornell University, technologie obvykle nevedou k sociálním změnám. Naopak společenskou proměnu podle něj řídí naše rozhodnutí o tom, jak si budeme organizovat náš svět. Teprve pak se technologie posouvají, urychlují a upevňují všechny změny. Gig ekonomika se stvořila na základě volby, technologie jsou pouze hledáním způsobu, jak se měnícím podmínkám přizpůsobit.
Celý tento systém se jeví jako skvělé řešení problémů s nedostatkem pracovních sil, kterým už dnes hojně čelíme. To, jakým způsobem a do jaké míry se transformace ekonomiky provede, závisí i v kontextu Hymanových názorů na nás — jednotlivcích, státu a trhu. Na tom, zda dokážeme vybudovat pracovní svět, v němž bude flexibilita ve vzájemné symbióze s ekonomickou bezpečností, efektivností, osobní a profesní svobodou. Flexibilita trvalá a plnohodnotná, podporovaná všemi stranami, tzn. nevynucená hospodářským cyklem, jak tomu bylo v minulosti v dobách finanční krize.
Už teď se těšte na druhý díl. V něm se zaměříme na konkrétní skupiny lidí, kterým by mohla gig ekonomika prospět.
