Třikrát nám vrátili žádost k dobrovolné registraci DPH a hrozili pokutou 500k

Pár měsíců nazpět jsme s kamarádem domluvili, že založíme firmu na prodej ultralightového outdoorového vybavení a oblečení. Nečekal bych, že finanční úřad bude ten, kdo nás bude brzdit dva měsíce.

Když chcete podnikat v nákupu a prodeji, je výhodné stát se plátce. Tím víc, pokud zboží, které odebíráte nakupujete ze zahraničí, nebo vaši dodavatelé v ČR jsou taktéž plátci.

Založení firmy proběhlo téměř bezstarostně. Vše až na plné moci a ověření podpisů jsme vyřizovali online. Od podání objednávky až po zápis do obchodního rejstříku neuběhlo více než 14 dní a byli jsme hotovi. Měli jsme IČO, mohli jsme podnikat.

Registraci k DPH jsem ani u Devx nevyřizoval osobně, ale vždy jsem si na to vyžádal služeb účetní firmy. Bádat a prozkoumávat tak složitý trh byrokracie jako je ten náš by mi trvalo věčnost a tu bohužel nemáme. Zaslal jsem tedy na účetní dotaz s tím, ať vše vyřídí.

Účetní mi zaslala zadání, podle kterého jsem připravil podklady a obhájil proč chceme být dobrovolní plátci. V té době jsme měli prakticky už vše připravené — od eshopu až po nakoupené zboží. Jediné co nás tedy zdržovalo bylo stát se plátci a začít prodávat.

Vše jsme odeslali a čekáme.

Finační úřad — ep. 1. Skrýtá hrozba

Ze zákona má finanční úřad na vyhotovení žádosti o dobrovolné registraci k DPH měsíc. Samozřejmě my neměli moc času. Chtěli jsme už začít prodávat a dát věci do pohybu. Když tedy ani po třech týdnech nikdo nenapsal, rozhodl jsem se vzít věci do svých rukou a zavolat na finančák osobně.

Nejsem na lidi po telefonu zlý, ale to co paní z oného oddělení předvedla, byla čistokrevná arogance. Jak jsem si mohl dovolit se ptát na tak hloupé otázky? Jsem normální? Máme tady zákon a ten jasně praví, máme na to měsíc! Inů, co nadělám. Zákon je zákon, pořádek musí být.

Po mém prvotním zděšení mi však s mým překvapením ještě ten den volala zpátky (kupodivu klidnější) s tím, že registrace vázne na podezření z neplnění daňové povinnosti a následného prodeje společnosti. Po vyvrácení oné myšlenky a ujištění paní po telefonu, že mám i druhou firmu a tam platíme daně v pořádku jsme ukončili hovor. Za dva dny nám přišla první výzva k odstranění pochybností.

Problémy byli následující:

1. Firma má virtuální sídlo
2. Správce daně též nezjistil, že byste disponovali internetovými stránkami či jiným podobným prostředkem veřejné prezentace, což je u podnikatelských subjektů značně neobvyklé (přesná citace)
3. Pochybnosti o dodavatelích

A aby toho nebylo málo, na konci výzva stál tento krásný odstavec:

Nevyhovíte li této výzvě, pak je správce daně oprávněn uložit Vám pokutu až do výše 500tis Kč (§ 247 odst. 2 daňového řádu).

No to abychom si pospíšili.

V době kdy jsme společnost zakládali jsme neměli možnost nikde si umístit sídlo firmy. S dodavateli jsme měli vyfakturované první objednávky a webové stránky připravené už v lednu. Vše bylo tedy v první žádosti.

S trochou nové smetánky a odesláním dodatečných dokumentů, které jsme při třítýdenním čekání ještě od dodavatelů nasbírali (faktury, kupní smlouvy etc.) jsme odeslali naše vyjádření.

Finační úřad — ep.2. Pomsta úředníků

Uběhlo 10 dní a účetní nám podává nové informace. Paní na úřadě má problém s ověřením totožnosti webových stránek. Zadává je do Gůglu a stránky neexistují. Stránky neexistují, protože klíčové slovo Travelight nám onen Gůgl nestihl ještě zaindexovat, nehledě na to, že na světe je další tuna podobných názvů. Výsledek = Už víme proč nám poprvé žádost vrátili. Naštěstí se však po pár minutách dohadování naklonily všechny hvězdy do správné konstalace a výpočetní technika se schopnostmi úřednice se zbystřily. Stránky načetly. Hurá!

Web tedy máme, ale stále jsme podezřelí. Další vyžádání dokumentů. Prý to nestačí. Tentokrát musíme doložit potvrzení o umístění sídla společnosti na adrese v Třinci.

Inů, opět odesíláme a další týdny pomalu, ale jistě ubíhájí dále…

Finační úřad — ep.3. Klony útočí

Volá mi známá, že někdo odpoledne přišel do kancelářích pod námi a ptali se na naši firmu… Dobrá, tak to už začíná smrdět. Provedli jsme něco opravdu špatně? Jednali jsme nějak nesprávně, nebo dokonce ilegálně? Tyhle otázky si pokládám v hlavě a za boha mě nemůže nic napadnout čím jsme si finanční úřad takto zprotivili, že po měsíci a několika týdnech se tím ještě zaobíráme.

Nakonec ona známá předala kontakt na majitelku budovy od které si následně vyžádali i druhou kopií o povolení o umístění sídla. Díky mnohokrát, že byla tak šikovná a vyřídila vše ještě ten den.

Zítřejší den jsme pak do kanceláře přivítali neočekávanou návštěvu. Píšu neočekávanou, protože proto aby se k nám mohl někdo dostat musí mít klíče od vchodových dvěří. Jak je sehnali nemám zdání.

Nemohu říct ani půl slova na finančí úřad z třince, protože narozdíl od toho pražského měli alespoň soucit s tím, jak tento celý proces probíhá. Nemluvě taky o tom, že neměli tak arogantní přístup jako paní po telefonu. Pražský finanční úřad si je předvolal k tomu, aby provedli tyto kroky a zjistili pravdu. Ve spolupráci jsme pořídili fotky kanceláří s mou maličkostí. Nemohl jsem si odpustit alespoň trochu zapózovat a věřím, že to pomohlo, protože za následující dva dny jsme měli registraci vyřízenou — úspěšně! Uff…

Trvalo nám to skoro dva měsíce, než jsme vybavili registraci k DPH. Podle naší účetní se jim tohle stalo poprvé a věřím, že se to tisícům dalších lidí nestalo. Nicméně nevrátí nám to měsíc možných prodejů a zisků, které jsme za tu dobu mohli udělat.

Máme za sebou nové zkušenosti a nyní nám nezbývá nic jiného než se opět vydat na cesty, ať máme o čem na Travelightu psát.

Tak příště snad něco cestovního a hodně zdaru při registracích!