„Designér může fungovat jako překladač expertních znalostí.“ Zápisky z Hovorů o designu #1
V komorní sestavě 6 lidí jsme se bavili o tom, jak designéři mohou pomoct s přechodem k udržitelným způsobům života.
Na začátek debaty jsme si nasdílel, jak každý z nás rozumí slovu udržitelnost. Shodli jsme se, že se nejedná pouze o environmentální téma. Že udržitelnost je o ekonomické, sociální a environmentální rovnováze.
Debatujeme pravidelně
5. října se koná příští setkání, kterého se zúčastní i několik seniorních designérů ze zahraničí. Podrobnosti na konci článku.
V debatě zaznělo také pár dalších postřehů:
- Eliška K. zmínila potřebu nepřehlížet kulturní pilíř udržitelnosti. Zahrnout pod udržitelnost i podporu kulturní diverzity.
- Martina S. navrhovala nemluvit o udržitelnosti, ale zodpovědnosti — ve smyslu „cokoli uděláme, bude mít dopad na prostředí“.
- Bronislav R. upozorňoval, že udržitelnost je novou hnací silou inovací.
Úkolem designéra je vtáhnout do procesu co nejvíc perspektiv
Většinu debaty jsme věnovali roli designéra. Protože „designů“ je dnes spousta, diskuzi jsme zarámovali schématem, které ukazuje, co všechno znamená „dělat design“:
Nejvíce v debatě rezonoval důraz na schopnost designéra vtahovat do procesu různé lidi z různých skupin a vytvářet podmínky pro přínosnou spolupráci. Neomezovat se jen na cílovou skupinu a lidi na straně klienta, ale zapojovat také experty na různé oblasti a širokou veřejnost.
Nejlépe to vyjádřil Lukáš N.: „Jedním z hlavních benefitů spolu-tvoření vnímám v tom, že vznikají třecí plochy mezi experty, mezi různými stranami, které by jinak nevznikly. Největší výzvou pro designéra je vycítit, jakým způsobem by k těmto třecím plochám mělo docházet, aby to nebylo frustrující a opravdu z toho vzešlo to, co z toho vzejít má.“
V rámci diskuze jsme se dotkli i dvou otázek, které přirozeně vyplynuly:
- Kdy lidi do procesu vtahovat?
- Jak poznat, kdy vtáhnout koho?
U první otázky jsme se snadno shodli, že po celou dobu procesu — od tvorby záměru, přes výzkum, ideaci, prototypování a implementaci. Na druhou otázku jsme ale k žádné konkrétní odpovědi nedospěli.
Udržitelný design zatím spousta firem vnímá jako náklad navíc
Sarah S. do debaty vnesla velmi pragmatické téma: Jak firmy přesvědčit, aby investovali do udržitelných řešení? „Designéři většinou nemají možnost rozhodovat o širších souvislostech. Mohou sice navrhnout používání recyklovaného materiálu, ale takový materiál i technologie jeho zpracování prodražují výrobu, takže firmy nevidí důvod ho používat.“
V debatě také zaznělo, že je třeba dělat mezi firmami osvětu. Aby udržitelnost nebyla jen tématem „uvědomělých“ firem. Aby se všechny organizace naučily rozhodovat i podle jiných než čistě ekonomických hledisek.
Na závěr setkání jsme se každý pokusil formulovat, co je pro nás jako designéry téma, ve kterém se aktuálně chceme realizovat:
- Snížení produkce obalů
- Nevytvářet inovace, které problémy vytváří a na které pak vznikají další inovace, které se snaží je řešit
- Měření externalit = dopadu řešení v rovině environmentální, sociální i byznysové
- Přestat věřit na díry na trhu. Začít designovat na základě společenské, nikoli spotřebitelské poptávky
- Definice udržitelnosti spojená s konkrétním produktem/službou
- Climate justice — zapojení vyloučených skupin do cirkulárních inovací v ČR
Na příští setkání dorazí několik seniorních designérů ze zahraničí
Další debata se koná 5. října. Pozvali jsme několik seniorních designérů z Německa, Švédská a Austrálie, aby nasdíleli své zkušenosti s udržitelným designem.
Registrujte se na Eventbrite.com
Akce je zdarma a pro každého, koho zajímá design a udržitelnost
BONUS: Co na udržitelnost říkají teoretici designu
Jako bonus přikládám záznam přednášky Kláry Pelouškové, ve které velmi přehledně shrnuje základní pojmy a koncepty důležité pro debaty o designu a udržitelnosti.
