Klíčem k dobrému životu je odpovědná produkce, spravedlivá redistribuce a důstojná reprodukce
V rámci iniciativy Global Donut Day jsme pod hlavičkou spolku Doughnut Czechia uspořádali minikonferenci 3 tváře spravedlivé tranzice. 70 lidí napříč sektory hledalo celý den praktické cesty k naplnění vize dobrého života v mezích planety pro všechny.
Přednášky jsme (záměrně) nenahrávali. Ale chceme se podělit aspoň o klíčové myšlenky, které zazněly. Níže najdete přepis úvodního příspěvku Matěje Malechy, a pak klíčové postřehy z přednášek jednotlivých vystupujících.
V diskuzi o udržitelnosti chybí úroveň organizací
Když se podíváte na to, jak se v Česku mluví o udržitelnosti, zjistíte, že recepty, které jsou nám nabízeny, se dají rozdělit do dvou kategorií: makro recepty a mikro recepty.
Makro recepty mají podobu legislativy na národní a mezinárodní úrovni. Příkladem může být zavádění nefinančních reportů ve firmách. Jedná se tedy o recepty, které spoléhají na prosazování změny shora dolů.
Drtivá většina lidí nemá šanci se do tvorby této legislativy jakkoli zapojit. V praxi to znamená, že jsou konfrontováni až s výsledkem, u kterého často nerozumí, proč a jak vlastně vznikl, a tak v nich často vyvolává jeden ze dvou pocitů: vztek, nebo bezmoc.
Mikro recepty naopak představují prosazování změny zdola nahoru skrze změnu životního stylu. V praxi ale tyto recepty většinou obnášejí nějakou formu omezení nebo zásadní proměnu životních priorit: nejíst maso, nelétat, minimalizovat odpad… takže u lidí často vyvolávají pocity vzteku, případně frustrace, apatie a bezmoci, když sice životní styl změnit chtějí, ale nedaří se jim to.
Stručně řečeno, stávající recepty vyvolávají zejména negativní emoce a nenabízejí pozitivní vizi změny.
Vedle mikro a makro úrovně ale existuje ještě meso úroveň, tedy úroveň organizací. O receptech na této úrovni se zatím příliš nemluví. Je to přitom úroveň, kde:
- se potkává tlak na změnu shora s tlakem na změnu zdola,
- většina z nás tráví většinu bdělého života,
- jsme zvyklí uzpůsobovat své chování dalším lidem.
Jedná se tedy o úroveň s největším potenciálem uvést do pohybu skutečně zásadní systémovou změnu.
Udržitelná transformace není volnočasová aktivita
Jako designéři služeb se pohybujeme v různých organizacích napříč sektory. A máme možnost vidět, jak lidé v organizacích přemýšlí o tématu udržitelnosti. A často vidíme, že zároveň zastávají dva rozporuplné postoje:
- Na jednu stranu už dnes málokdo vyloženě popírá, že se nacházíme uprostřed polykrize — a že je třeba něco dělat. Většinou zaznívá: „Každý musíme začít u sebe a chovat se odpovědně.“
- Na druhou stranu, když dojde na téma „co může dělat vaše organizace“, nejčastěji slyšíme, že nic, dokud ke změně nedá pokyn nějaká vyšší moc. Jinými slovy, dnes nejčastější postoj lidí v organizacích je: „Ano, situace je vážná, je třeba něco dělat a každý musíme začít u sebe… ve svém volném čase“. Jako kdyby začátek pracovní doby znamenal, že vstupují do alternativní reality, ve které polykrize neexistuje.
Tuhle apatii potřebujeme rozbít. Udržitelnost není volnočasová aktivita. Musíme hledat způsoby, jak dobrý život v mezích planety pro všechny zajišťovat v pracovní době. K tomu ale potřebujeme zásadně proměnit to, jak organizace fungují.
Je samozřejmě na místě ptát se, co vlastně „dobrý život v mezích planety“ znamená? Odpověď podle nás nabízí Doughnut model. Cíl udržitelné transformace tedy pojmenovaný máme. Teď se musíme ptát: „Jakou roli při zajišťování dobrého života v mezích planety pro všechny hrají organizace?“
Klíčem ke spravedlivé tranzici je rozvoj 3 kompetencí na úrovni organizací
Organizace se dnes dají rozčlenit do 3 základních sektorů:
- firmy tvoří byznysový sektor,
- úřady tvoří sektor státní správy a samosprávy,
- a všechny organizace, které nemají jako svůj primární smysl existence tvorbu zisku, tvoří ne*ziskový sektor — vedle tradičních neziskovek jsou to tedy například školy či nemocnice.
Při zajišťování dobrého života v mezích planety má pak každý sektor svou klíčovou kompetenci: byznys produkuje, stát redistribuuje, neboli přerozděluje, a ne*zisk reprodukuje, neboli obnovuje. Sektory se navzájem potřebují, protože úspěch jednoho vytváří podmínky pro úspěch zbylých dvou. Takže potřebujeme, aby dobře fungovaly všechny.
Co ale znamená „dobře fungovat“? Udržovat rovnováhu. V praxi to znamená, že:
- produkce musí být odpovědná k lidem i planetě, protože jinak ohrožuje přežití celého lidstva,
- redistribuce musí být spravedlivá, protože jinak nejsme schopni zajistit důstojnou reprodukci,
- a reprodukce musí být důstojná, protože jinak ztrácíme nejprve schopnost odpovědné a později jakékoli produkce.
Co přesně znamená odpovědná produkce, spravedlivá redistribuce a důstojná reprodukce? O tom se potřebujeme bavit v co nejpestřejší skupině lidí. Protože jedině tak bude výsledná vize udržitelné transformace zohledňovat potřeby všech. Zároveň všichni musí mít možnost se do naplňování této vize zapojit, protože jedině tehdy se bude jednat o spravedlivou tranzici.
Klíčem k dobrému životu v mezích planety pro všechny je mezisektorová diskuze a spolupráce. Pojďme se proto spolu bavit. A pojďme spolu-pracovat.
Spravedlivá tranzice potřebuje přenos znalostí mezi sektory
Zuzana Harmáčková poukázala na to, že o systémové změně máme tendenci přemýšlet v rovině institucí, ale v praxi hrají obrovskou roli jednotlivci, kteří dané instituce zastupují. Dále upozornila, že sektory mají tendenci uzavírat se do sebe a fungovat spíš „vedle sebe“. A nabídla nástroj, jak mezisektorovou spolupráci podpořit: formální a neformální mezi-sektorální platformy.
Respekt k lidem a planetě se nevylučuje s finančně úspěšným podnikáním
Marek Mencl mluvil o tom, jak vypadají firmy, které nemají tvorbu zisku jako svůj jediný smysl existence. A nastínil důvody, proč má smysl tyto alternativy objevovat a podporovat: maximalizace zisku za každou cenu vede k nezodpovědné výrobě, nadměrné spotřebě, společenským nerovnostem a nedůvěře ve stát. Představil také 5 dimenzí, ve kterých je podle Kate Raworth, autorky konceptu Doughnut Economics, třeba usilovat o změnu fungování firem.
Ekonomiku je třeba chápat jako podřízenou součást přírody a společnosti
Britská ekonomka Kate Raworth během svého online vstupu představila základní myšlenky spojené s konceptem Doughnut Economics. Ukázala, v čem je dosavadní ekonomické myšlení nedostatečné, a jaké alternativy se nabízejí.
Místo „neziskovek“ mluvme o veřejně prospěšných organizacích
Klára Šplíchalová se vymezila vůči označení „nezisková organizace“ a na několika statistikách ukázala, že se jedná o velmi produktivní a významnou část ekonomiky. Veřejně prospěšné organizace například zaměstnávají téměř 120 tisíc lidí, takže mají 2% podíl na zaměstnanosti v Česku.
Smysluplná a udržitelná práce ve férových podmínkách je privilegium
Ondřej Kolínský nejprve popsal, jaké problémy vytváří stávající chápání toho, k čemu je společnosti práce a co znamená „mít práci“. Následně představil koncept garantovaných pracovních míst a nastínil, jak ho uvést v život. Cestu vidí hlavně přes decentralizovaný design a stát, který primárně zastává roli garanta.
Každý má právo na vizi dobrého života
Veronika Pavlovská dala nahlédnout do světa veřejných služeb. Vysvětlila, jak se pozná dobrá služba, ale hlavně apelovala na to, aby se investicím do veřejných služeb dostávalo větší a širší podpory. Pomoc ve složité životní situaci občas potřebujeme všichni a nemůžeme si v tu chvíli vybírat poskytovatele — potřebujeme, aby dobře fungovalo to, co je k dispozici.
Je důležité rozlišovat stát, politickou reprezentaci a veřejnou správu
Eva Pavlíková ve svém příspěvku o roli technologií v procesu spravedlivé tranzice zdůraznila, že technologie jsou (jen) nástrojem, ale je na nás lidech, k čemu je použijeme. Mnohem důležitější je proto zohledňovat, jací aktéři s technologiemi pracují, jaké role v systému zastávají a jaké vztahy mají s dalšími aktéry a rolemi. V prostředí státní správy to pak znamená třeba důsledně rozlišovat mezi státem, politickou reprezentací a veřejnou správou.
Na přednášky jsme navázali 3 kulatými stoly, kde měli účastníci a účastnice možnost na představené myšlenky navázat a prodiskutovat je ve větším detailu.
Klíčové postřehy, které během stolů zazněly, a co si z nich bereme do dalších aktivit spolku Doughnut Czechia, jsme sepsali do samostatného článku:
Na otázky spojené se spravedlivou tranzicí chceme hledat odpovědi v co nejširší a nejpestřejší skupině lidí:
- První možnost popovídat si o tématech spojených se spravedlivou tranzicí připravujeme na přelom ledna a února. V plánu je 2hodinové online setkání.
- O konkrétním termínu hlasujeme do 15. prosince přes Doodle.
- Pokud se chcete setkání účastnit, sledujte náš Eventbrite profil, na kterém ohlásíme finální termín.
Doughnut Czechia
Skupina expertů i aktivních nadšenců, která chce podporovat spravedlivý přechod k udržitelné ekonomice. Vytváříme příležitosti pro vzdělávání a osvětu v oblasti spravedlivé tranzice vycházející z konceptu Doughnut Economics.
Doughnut Economics & Global Donut Day 2023
Global Donut Day je akce pořádaná pod záštitou Doughnut Economics Action Lab (DEAL), která má za cíl uspořádat na co nejvíce místech po celém světě komunitní akce propagující myšlenky a principy Doughnut Economics.
Klíčovým podkladem je Doughnut model, který vizualizuje nejdůležitější princip udržitelnosti: nacházet takové způsoby naplňování základních lidských potřeb, které nezpůsobují překračování ekologických limitů planety. Více informací najdete na https://doughnuteconomics.org/
Designérské studio Pábení
Pábení je designérské studio zaměřené na utváření odolných organizací a prosperujících služeb. Věnuje se inovacím v komerčním, neziskovém i veřejném prostoru. Jejich práci silně provází respekt k potřebám lidí a planety.
