Smyslem udržitelnost není pozitivní dopad
V březnu jsme měli přednášku na UMPRUM o naší práci. Studentům jsme ukazovali, jak jako designéři služeb řešíme výzvy v oblasti udržitelnosti.
Při přípravě prezentace mi došlo, že nevím o žádném soupisu kritérií, která by pomáhala odlišit udržitelné služby od těch neudržitelných. Zkoušel jsem hledat, ale nic kloudného jsem nenašel.
A tak jsem sepsal kritéria, která používám já. 👇
Článek původně vyšel v 👋 6týdeníku Pábení, newsletteru o všem, co souvisí s designem služeb a udržitelností. Přihlaste se k odběru
Udržitelná služba…
- přináší hodnotu zákazníkovi/klientovi,
- umožňuje důstojný život všem, kteří se přímo i nepřímo podílejí na jejím provozu,
- a neohrožuje důstojný život ostatních lidí.
Druhý bod se týká pracovních podmínek. Pokud služba vytváří hodnotu pro zákazníka jen díky levné práci svých zaměstnanců a/nebo dodavatelů, není udržitelná. Protože levná práce neumožňuje důstojný život.
Třetí bod se týká dopadu služby na životní prostředí. Pokud provoz služby jakýmkoli způsobem závisí na neustále rostoucí spotřebě neobnovitelných zdrojů, není udržitelná. Protože přispívá k vyčerpání zdrojů, které přímo ohrožuje důstojný život všech lidí na planetě.
Udržitelnost není seriózní byznysové téma
Když se na dnešní služby (a organizace) podívám optikou kritérií výše, všechny budou pravděpodobně neudržitelné. A neudržitelnými zůstanou, dokud nenajdou způsob, jak hodnotu pro zákazníka vytvářet způsobem, který nezávisí na spotřebě neobnovitelných zdrojů a levné práci.
To není vůbec malý úkol! Naopak, vyžaduje to zásadní proměnu fungování celé organizace, často na úrovni pracovních postupů, strategie, byznys modelu a odběratelsko-dodavatelských řetězců.
Bohužel, v českém kontextu je dnes udržitelnost často chápána spíše jako snaha o pozitivní dopad; jako něco, co se týká pouze oddělení společenské odpovědnosti nebo marketingu v korporacích.
To jsme se nedávno dozvěděli při sběru zpětné vazby na nový obsah našeho webu. Jeden člověk nám přímo napsal: „Měl jsem dojem, že chcete přicházet s udržitelnými řešeními, ale vlastně chcete dělat byznys.“
Udržitelnost je v Česku vnímaná jako dobročinná aktivita
Pozitivní dopad v byznysovém kontextu obvykle znamená vytvořenou hodnotu sdílet s lidmi, kteří se na jejím vytvoření přímo nepodíleli. Jestliže dnes firmy vytvářejí hodnotu s cílem zisku, ambice mít pozitivní dopad znamená dobrovolně se o zisk dělit s lidmi mimo firmu.
To dnes firmy často dělají, když přispívají na charitu a sponzorují různé iniciativy. A je to samozřejmě dobře. Problém začíná, když stejným způsobem začnou řešit téma udržitelnosti.
Jak naznačuji výše, smyslem udržitelnosti je primárně odstraňovat negativní dopady organizace či služby. Zaměňovat ji za pozitivní dopad odsouvá udržitelnost do sféry dobročinnosti, což často znamená nulovou naději na smysluplné změny uvnitř organizace.
Udržitelnost je o způsobu, jakým je zisk vytvářen, nikoli přerozdělován
Zatímco dobročinnost a snaha o pozitivní dopad řeší, komu a jak zisk přerozdělit, klíčovou výzvou udržitelnosti je nalézt cestu, jak zisk vytvářet způsobem, který nezávisí na spotřebě neobnovitelných zdrojů a levné práci.
Proto by se firma, která…
- nesnižuje množství vyprodukovaného odpadu,
- nesnižuje množství spotřebované energie z neobnovitelných zdrojů,
- neplatí každému zaměstnanci alespoň minimální důstojnou mzdu,
… neměla označovat za udržitelnou.
Jakákoli podpora externích udržitelných iniciativ bez změn uvnitř organizace bude vždy v lepším případě offsetováním, v horším případě přímo greenwashingem.
Jak vnímáte pozitivní dopad a udržitelnost vy? Souhlasíte/nesouhlasíte s mým pohledem?
Budu rád za vaše reakce!
