Text o směrování Pábení, který neměl nikdy uniknout

Roman Hřebecký
Mar 7 · 5 min read

Když se ohlédnu rok dozadu, umím vcelku přesně pojmenovat 3 projekty, ve kterých mi bylo opravdu dobře.

Prvním z nich bylo namýšlení metodiky Inkubátoru sociálních inovací v knihovnách a následný mentoring některých týmů, které se do inkubátoru přihlásily. Mohl jsem se tam vyřádit v rovině facilitace, v rovině tvorby logické návaznosti workshopů i v tom, jak několikadenní hackaton nakoumat tak, aby na konci účastníci odešli s víceméně podobným zážitkem a rozpracovaným návrhem služby, i když je vedou různí mentoři s různými zkušenostmi i ověřenými praxemi designového procesu.

Druhým byl návrh a následná realizace 2 intenzivních 5týdenních tréninků lidí v ČSOB, jehož cíly bylo:

  • ukázat, že sila v organizaci mají své díry, kterými jde prolézat a efektivně spolupracovat (trénink zapadá do většího balíku agilní transformace organizace),
  • předat účastníkům základy designového přemýšlení od rámování problému po otestovaný prototyp,
  • nechat účastníky prožít designsprint a připravit je na to, že ho v brzké době sami povedou.

Třetím a nejčerstvějším je práce v MTS. Oravské firmě pomáháme s posunem značky v tom opravdovém slova smyslu, kdy vystižení hodnot i důvodů existence, vize… vede k tomu, že firma může vědoměji pracovat se svým rozvojem. Kdy rebrand není nové logo, nová vizuální nebo slovní identita, ale opravdový nástroj pomáhající změnit se a jít dál — objevovat nové příležitosti uvnitř sebe sama. I nové trhy.

Každá z těch zakázek byla a je docela jiná. Prostředím. Cílem. Využitou metodikou. Náročností. Až jsem si při reflexi chvíli říkal, jestli ta jinakost nenarušuje nějakou mou vnitřní expertní integritu.

Malá odbočka, aneb na co tímhle textem hledám odpověď?

V Pábení jsme teď ve stavu, kdy jsme si redefinovali vlastní směr. Ten ve zkratce říká, že chceme svět zbavovat balastu = zbytečných produktů, služeb, procesů, komunikace… Že to, co nás těší, není pomáhat firmám jen vydělávat, ale budovat spolu s nimi projekty, které udělají systém spokojenějším, funkčnějším.

A velmi brzo přiteklo pár logických otázek:

  • Nelžeme si do kapsy, když častým výstupem naší práce bývá web nebo jiná forma marketingové komunikace?
  • Máme vůbec ve stávajícím byznysmodelu z pozice dodavatele služby šanci mít u našich klientů takový mandát, takovou sílu, že dokážeme měnit jejich postoje, přístupy… A ještě to dělat tak, aby je to od nás nepřekvapovalo a změny nevznikaly by the way, ale by design.
  • Kdy už si můžeme s klidem říct: toto je ten projekt, kdy opravdu vědomě něco měníme?
  • A jak jsme na tom vlastně s kompetencemi, když jsme před 4 lety začínali jako copywriteři, pak přešli k designu a marketingu a teď chceme pomáhat ve firmách se změnami mindsetů směrem k udržitelnosti jejich podnikání a zároveň udržitelnosti světa kolem nich.

Jednoznačné odpovědi zatím nemáme, protože ta problematika je hodně komplexní a:

  • Začíná u uvědomění každého jednoho člena našeho týmu v tom, kde jeho práce může překročit projektem stanovený cíl a dodat mu špetku naší vize. Asamozřejmě o chuti to dělat a vytrvat.
  • Pokračuje přes způsob naší práce stojící na kooperaci, agilitě a nutnosti trávit s klientem fůru času.
  • A nevýznamnou roli v tom hraje schopnost nadhlédnout přes dílčí tasky, které prací odbavujeme. Netopit se v nich. Nemít strach dokola pokládat otravné otázky a být schopný získat si u klienta roli, která není jen dodavatel služby, ale asi nejspíš něco jako strategický partner.

Kombinovat tohle všechno je sakra těžký.

Proč to v mých očích fungovalo u v úvodu zmíněných projektů?

Owneři všech tří projektů nám dali svou důvěru. Větu, kterou na děkovačkách při předávání marketingových cen vnímám jako klišé, pro mě naplňuje, že

  • plně odkryli veškeré karty o tom, jaké plány mají,
  • jaké jsou plány v plánech jiných plánů jejich organizací,
  • o tom že přivedení Pábení do projektů může být experiment, který když nevyjde, může znamenat jejich zdiskreditování v očích nadřízených…

Zároveň nám umožnili přerámovat zadání tak, aby navázalo na celý systém chodu jejich organizací a naopak, posunuli chod organizací, aby do něj zadání sedlo. Obojí je pro mě důkaz, že projekt, který děláme, bere druhá strana vážně a věří vám.

Přijde mi, že je fuk, jestli je to, co nakonec doručíte jako finální produkt, trénink, metodika k inkubátoru, nový brand, nebo třeba obyčejný web. Klíčové je objevovat nové příležitosti s ním spojené. Cílem práce Pábení prostě nemůže být nablýskaný web ani potlesk na školení, ale to, co je za ním.

Druhým aspektem je můj vlastní ownership, jehož míra konkrétně v mém případě roste a klesá spolu s tím, že na konci naplňuju osobní vizi, potažmo vizi Pábení (tu s balastem).

Když vidím, že otevírám oči.

Když bojuju proti bullshit jobs a zbytečné práci.

Když to cinkne uvědoměním si udržitelnosti.

Když vidím, že moje práce pomůže lidem uvnitř organizace pracovat snáz, bez politikaření, s větším zápalem, na projektech, které nevnímají jako opičárnu.

Když jim umím ukázat souvislosti světa mimo jejich sila.

Nebo líp, když je naučím je objevovat.

Logicky k tomu potřebuju sáhnout si po mandátu, který bývá větší, než můj klient chce (otázku důvěry řeším výš). Logicky to znamená, že po takovém mandátu by se mi snáz sahalo, kdybych byl interním zaměstnancem firmy (což je výše zmíněné téma byznysmodelu Pábení). A logicky to znamená umět velmi dobře pracovat s tím, že nesmím do projektů dostat víc Romana a jeho světonázoru, než kolik je pro klienta vhodné, protože pak je klient rukojmím mé vize a ne své. To pak už nejsem konzultant nebo trenér, ale diletant.

Třetím aspektem je pak propsání a rozvoj mých znalostí a zkušeností a možnost je nabízet plně, nebo mít prostor překonat sám sebe.

Designérský proces (dvojdiamant). Facilitace. Rapid prototyping. Problem framing. Behaviorální ekonomie a biasy upevňující stěny sil. Systém práce 6+1. Designsprint. Zkušenosti z PR a copywritingu. Věčná potřeba klást těžké otázky a touha mít karty pořád na stole. Schopnost vidět souvislosti. Přesvědčivost. Sociální experimenty…

Je to mozaika, kde aby mi bylo hezky, je potřeba, abych mohl věci využívat vyváženě a nejlíp, aby klient věděl, že mě právě za toto teď platí.

V Pábení to bude zase fuška

Pro posun Pábení z roviny: děláme změnu, ale poptávaní jsme (jako třeba Adastrou) na poctivej marketing, rychlý prototypování, design služeb, nábor zaměstnanců a agilní tréninky, do roviny: pojďte nám udělat změnu a ukažme si, jak to funguje, na našem webu, na týmové spolupráci, na značce… máme blízko i daleko.

Blízko v tom, že nám stačí uvědomit si, jak se naše práce a přístup do mentality organizací propisuje. Daleko v tom, že dělat tuhle práci svědomitě a komplexně vyžaduje změnu systému práce našich týmů, které u klienta pracují a pravděpodobně i obchodního modelu. A je otázka jak moc nám taková změna bude stát ve finále za to.

Nebojte. Dám vědět.

Pabeni

Jsme tvůrci a tahouni užitečných řešení Aby se nám dobře pracovalo, potřebujeme od vás ochotu podílet se na výsledku. Díky tomu bude spolupráce hladší. A ještě si odnesete kus našeho know-how.

Roman Hřebecký

Written by

Prchávaje někdy od lidí, vídám to, co jiní nevidí. Jsem táta a manžel. Jsem kus Pábení. Běhám. Věřím v design thinking a v mikrokroky.

Pabeni

Pabeni

Jsme tvůrci a tahouni užitečných řešení Aby se nám dobře pracovalo, potřebujeme od vás ochotu podílet se na výsledku. Díky tomu bude spolupráce hladší. A ještě si odnesete kus našeho know-how.

Welcome to a place where words matter. On Medium, smart voices and original ideas take center stage - with no ads in sight. Watch
Follow all the topics you care about, and we’ll deliver the best stories for you to your homepage and inbox. Explore
Get unlimited access to the best stories on Medium — and support writers while you’re at it. Just $5/month. Upgrade