Kolik je na planetě listí a špaget

„S tím nekonečnem to není jen tak,“ povídám dětem cestou do školy, protože cestou do školy vždycky probíráme strašně důležitý věci. „Spousta věcí se dá spočítat, někdy je to třeba těžký, ale důležitý je, jestli to vůbec jde.“

Děti poslouchají se zatajeným dechem.

„Počet členů naší rodiny je spočetný a navíc se dá spočítat snadno. Kdybychom chtěli spočítat stromy v tomhle parku, tak nám to bude chvíli trvat a musíme si dát pozor, abychom je spočítali dobře, ale pořád to ještě jde. Počítat listy na těch stromech bychom už asi nechtěli, ale pořád ještě je to spočetné. A pak jsou věci, které spočetné nejsou–“

„Jako třeba život!“ vydechne Dášeňka a mně nezbývá než tiše přitakat.

Mauglí život ignoruje a tlačí listy do extrému. „Ale táto, kdyby těch listů bylo ještě víc… Kdyby místo silnic a domů byly další stromy…“

„Furt spočetný.“

„Kdyby místo měst byly jenom stromy?“

„Furt spočetný.“

„Kdyby…“

„Furt spočetný.“

„Kdybych měl celou planetu plnou stromů?“

„Furt.“

„Ale těch listů by bylo už úplně nejvíc.“

„To je právě to, že jich vždycky může být víc. Představ si, že máš tu planetu plnou stromů,“ – Mauglí se úplně zasní; však komu se to poštěstí, mít celou planetu – „a k tý planetě přiletí astronaut a přinese ještě jeden list. Listy na planetě počítat nebudeme, ale označíme si jejich počet písmenem l. A to l není největší číslo, protože s tím listem od astronauta máš najednou listů l plus jedna.“

„Aha,“ přemýšlí chvíli Mauglí a pak si zkusí na příkladu ověřit, jestli tomu rozumí. „Takže kdyby mi tam přiletěl ještě jeden astronaut a přinesl mi třicet listů, tak jich budu mít celkem l plus třicet jedna!“

„Týjo!“ vykřikne Dášeňka. „To je zajímavý! Takže kdybych měla planetu, na který by byly jenom duhy vyrobený ze špaget a přiletěl mi tam astronaut, který mi přinese ještě sto jedenáct špaget, tak jich tam budu mít celkem…“

Chvilku si to v duchu počítá a pak řekne: „Celkem l jedenáct l l devět! Cha!“