Noční můra v Elm Street

Čím jsem starší, tím ošklivější se mi zdají má školní léta. Roky strávené napůl stresem a napůl nudou. Sám sobě se divím, že jsem to vydržel, všechny ty zeměpisy a dějepisy a přírodopisy, pozemky a dílny, a pak materiály a silnoproudy a automatizace – nic z toho nedávalo smysl a všechno to bylo zbytečné, tehdy i teď.

A hlavně, jak to zařídit, aby to děti měly lepší, aby se jim ze školy nestala noční můra? Člověku až zatrne, když první den vede děti do školy a ukáže se, že ráno se chodí zadním vchodem, který je v Elm Street…

Dostat děti do té správné školy je loterie – tedy doslova, na papírovou přihlášku si vyplníte seznam škol, kam byste rádi, pak se čeká několik měsíců, až to někdo přeťuká do počítače, modlíte se, ať se u toho vaše přihláška neztratí (nebyli byste první), a pak je slavnostní slosování, ve kterém možná vyhrajete svoji školu číslo 1 a možná až tu číslo 50.

My vyhráli číslo 2, ale zároveň jsme se dostali do Creative Arts Charter School, která má svoji oddělenou loterii a ve skutečnosti byla naším číslem 1.

Proč Creative Arts? Protože učí děti, jak být lepšími lidmi. Protože respektuje, že děti jsou různé. Že se každý učí jinak. Že můžeme a máme spolupracovat a pomáhat si. Protože učí, jak řešit konflikty a jak bojovat za svá práva a za práva druhých. Protože tvůrčí invenci a umělecké vyjádření považuje za základ lidského bytí.

A protože se v ní neprobírají prvobytně pospolní láčkovci.