Australská všehochuť — březen
Když máte co dělat, čas ubíhá docela rychle a zejména ty pracovní dny jsou jeden jako druhý. Rozhodla jsem se na další článek vyzobat aspoň nějaké zajímavosti.
Hodně teď jezdíme pracovat do knihovny, protože sedět na home office pořád doma není moc produktivní. Každá knihovna tady má stoly s židlemi a zásuvkou, naše oblíbená knihovna v Docklands má dokonce jedno celé studijní patro. Knihovny jsou taky hodně oblíbenou destinací imigrantů, soudě podle adaptérů na zástrčkách do elektriky.
Docklands je čtvrt postavená teprve až roku 2000 a když se tam zajedete poprvé podívat, jste trochu v šoku, protože vypadá úplně jinak než zbytek Melbourne — a velmi evropsky. Ulice jsou široké a motorová doprava tu rozhodně nemá přednost před MHD a chodci, naopak, většina ulic jsou jednosměrky, nebo se do nich autem nedostanete vůbec. Podobně jak Superblocks v Barceloně. Boží. Náš kolega Stuart ovšem tvrdí, že místní Australané do Docklands nechodí, protože jsou tam moc volného prostoru a málo barů a hospod.
Minulý týden jsem se chytla na reklamu na Facebooku, která inzerovala letní kino na střeše v CBD. Střechy v centru jsou hodně populárním místem na bary, restaurace a terasy na relax. Nevím proč, je tam obvykle hlava na hlavě a koukáte akorát do oken sousedních mrakodrapů, případně do nevábných uliček s popelnicemi pod vámi.
Střecha na letní kino nakonec byl v podstatě dvorek jednoho nákupního centra. Tolik k marketingu v Austrálii. Pokud vás napadá, jak tam řešili zvuk — dostali jsme každý do ruky sluchátka, která přijímala zvuk z filmu. Ale za deset dolarů dobré, hráli Labyrint s Davidem Bowiem.
Trochu mě zlobí, jak Australané nakládají s nábytkem nebo vlastně veškerým bordelem, kterého se chtějí zbavit. Dají ho před dům na trávník mezi chodníkem a silnicí a on to prostě někdo někdy uklidí. V Elwoodu jsou přitom všude cedule s upozorněním, že je to nelegální, ale dobře to ilustruje postoj místních k dodržování pravidel a zákazů. Takže když máte na zahradě starou trampolínu, kterou už nechcete, vyhodíte ji před dům.
Když koupíte nové matrace a staré už nepotřebujete, prostě je vyhodíte ven.
A nebo matraci opřete o dům, však si ji někdo vezme.
Na druhou stranu, taky jsme venku objevili dva funkční větráky, které nám v létě trochu zpříjemnili život v bytě bez klimatizace.
Melbourne je dost dog-friendly město, aspoň v porovnání se Sydney. Se psem můžete v podstatě kamkoliv, kromě větších pláží a několika parků v centru. Téměř všude musí být na vodítku, ale Australané na to obvykle dlabou. To se mi zdá být jejich specialita, mít podrobná pravidla na cokoliv, a potom je ochotně porušovat…
A to je bohužel vše. Chystám ale další článek na trochu jiné téma, a snad ho brzy dokončím :)
