Jak se žije v Elwoodu
Byt, který jsme v Brně opouštěli, se nacházel blízko samého středu města. Krátké dojíždění do práce, Lidl za rohem a pěšky domů z hospody po půlnoci jsme tak měli vykompenzované smogem z aut na Kotlářské, minimem zeleně, špinavou ulicí a jednotvárnými procházkami se psem nejčastěji do Lužánek.
To nám ale dalo poměrně jasnou představu o bydlení, které jsme chtěli hledat v Melbourne. Ne v centru, kde budou nájmy bez tak astronomické. Ne ani příliš daleko, aby se případně dalo dojíždět do práce nebo na schůzky. Trochu blíž k moři, příjemné okolí a nutná občanská vybavenost — MHD a potraviny.
Soutěž o nejpopulárnější část města v Melbourne jednoznačně vyhrává St Kilda, o které se mluví jako o klidné a bohémské části města. Neztotožňuju se teda ani s jedním — právě kvůli téhle pověsti je plná divného mixu turistů, bezdomovců a tak trochu white trash místních. A konkrétně Acland Street dole na fotce je jediná ulice v okolí, kde se necítím extra bezpečně ani ve dne.
Petr nakonec našel byt v Elwoodu, což je čtvrť hned pod Kildou a je v podstatě její pravý opak — ulice stíní platany, většinu zástavby tvoří nízké domky. Z hlediska architektury je to dost potěšení pro oči — domky mají často cihlovou fasádu, dřevěné zdobení, velká okna a nenajdete tu dva identické. Před vchodem bývají malé zahrádky plné růžových keřů a dalších okrasných kytek a teď na jaře celé ulice voní růžemi a jasmínem.
Většinu obyvatel tu tvoří rodiny s dětmi a je tu opravdu klid. Celé místo byla dřív bažina, proto tu postavili Elwood kanál, který půdu odvodňuje a ústní do moře.
Pronájmy a prodeje domů se tu asi hodně točí, nebo minimálně to jde vidět — každý dům nebo byt, který je k mání, je zvenku označený cedulí s dispozicemi a kontaktem.
Pro případ, že byste po cestě na prohlídku mohli zabloudit…
V zahradách, na plotech nebo na střechách vysedává celkem dost různých kočičáků. Všichni jsou řádně označení obojkem, případně visačkou se jménem a kontaktem na majitele. Pořádek musí být. Kočky se ale netoulají, na zavolání se ochotně přijdou pomazlit, ale pak důstojně odkráčejí za plot.
Pár kaváren a obchodů je tu v takzvané Elwood village, kterou máme deset minut pěšky. Kavárny a pekárny mají otevřené už od sedmi, aby stihli obsloužit davy Australanů, kteří nepřežijí ráno bez takeaway kafe. Občas potkáte lidi ještě málem v pyžamu, nebo teplákovce, jak nesou rodině domů ke snídani 4 latté nebo capuccina.
Nikde jinde v Melbourne jsem si nevšimla tak vysoké koncentrace SUV na jednom místě, jako v Elwoodu. Nejoblíbenější je tu jednoznačně Toyota Hillux, ideálně s pořádným safari rámem, šnorchlem a aspoň jednou náhradní nápravou.
No a na konec, náš dům. Vedle našeho malého 2+kk teď nově bydlí indický pár se čtyřmi dětmi, takže je po večerech trochu veselo…
Docela běžnou věcí jsou tu veřejné prádelny, kam si skočíte hodit prádlo do pračky, a mezitím surfujete na netu. My máme vymoženost — pračku i se sušičkou na patře za 3 dolary.
A ještě Elwood na mapce:
