Na konci léta
Je to tak. V Elwoodu začalo žloutnout listí na platanech, slunko dostalo oranžový odstín a v komunitních zahradách pomalu dozrávají jablka, meruňky, citróny a limetky. Únor je podle Wikipedie posledním teplým měsícem v Melbourne, ale necháme se ještě překvapit. V porovnání s českým létem, které trvá skoro pět měsíců, si Australané užijí pár týdnů čtyřicítek a pak mají na rok hotovo.
Jedno z míst, které vám všichni doporučí navštívit, od místních, přes expaty, až po cestovatelské weby, je Queen Victoria Market. Wikipedie vám naslibuje úžasné místo s dlouhou historií, budovy na seznamu památek a trhy s dlouholetou tradicí. Prý tu najdete ručně dělané předměty, oblečení, šperky, maso a zeleninu a různé lahůdky, delikatesy a gurmánské koutky. Ještě víc slibně vypadá i oficiální web trhu, no prostě očekávání byla vysoká.
Fotky mám v mizerné kvalitě kvůli osvětlení, ale není to náhodná vietnamská tržnice, je to ten slavný market s ručně dělaným zbožím. Tak jo.
Halu s masem jsme jen rychle proletěli kvůli silnému odéru, nějakou zeleninu a ovoce jsem také našli, ale vzhledem, cenou nebo kvalitou nic výjimečného, co byste nekoupili v supermarketu. Tak jsme si dali alespoň šťávu lisovanou z cukrové třtiny, ne moc kvalitní nakyslou kávu, vyfotili panorama a jeli domů.
Ti, co párkrát vycestují za hranice Česka s odstupem říkají, že Češi oplývají malým sebevědomím. Queen Victoria Market nahoře je toho dobrým příkladem, protože po tom zářivém promu ze všech stran jsme čekali něco ještě víc než Městskou tržnici v Brně, navíc ve velikosti několika fotbalových hřišť. Brněnská tržnice a Zelňák jsou přitom boží.
A takových příkladů je tu mnohem víc. Slavnou St Kildu vygooglíte jako čtvrť a pláž plnou bohémů, umělců, subkultur a zajímavých kaváren, restaurací a klubů. Turisticky atraktivní Acland Street je přitom špinavá a já se jí bojím procházet i za bílého dne, Kilda pláž je každý druhý den ve zprávách, protože se tam místní rvou a v těch skvělých restauracích se holky na záchodech, kam si jdou dát lajnu, ani neobtěžují zavřít dveře.
Občas se mě někdo ptá, jestli jezdíme někam na výlety a co všechno jsme už viděli. Před Vánocemi jsme byli kus na Great Ocean Road, což je 234 kilometrů dlouhá pobřežní cesta ve Victorii, která zároveň slouží jako památka padlým vojákům a je označovaná za největší válečný památník na světě. Na koupačku a fotky pěkné.
Protože jsme hodně zvyklí chodit, o víkendech vyrážíme na plážové stezky v okolí. Bydlet v Elwoodu a mít tak blízko do centra má i svoje nevýhody, protože dostat se někam mimo město je záležitost tří hodin jízdy autem. Autopůjčovny přitom nejsou na každém rohu a obvykle otevírají až v devět. Než vyřídíte papíry, vymotáte se z centra a vyjedete ven, je půlka dne pryč. Vlaky sem tam někam jezdí, ale Melbourne a Austrálie vám dávají jasně najevo, co je preferovaným druhem dopravy.
Minulý víkend jsme si vyhodili z kopýtka a jeli vlakem na pobřeží k Frankstonu, kde jsme ještě nebyli. Frankston je trochu jak brněnské Zábrdovice, takže jsme raději vyskočili pár zastávek před ním na Chelsea Beach.
Výhled z vlaku moc pěkný nebyl a my jsme byli znovu rádi, že bydlíme v Elwoodu. Trochu mi to totiž připomínalo trať Brno — Česká Třebová. Pláže tam ovšem mají krásné…
To želé nahoře je vypuzují mořští šneci, kteří tam schovají tisíce malých vajíček a nechají je vyplavit na břeh. Teď je jejich sezona a okraje pláží jsou jich plné. Není moc příjemné se kolem nich koupat.
Asi jsem ten začátek článku pojala trochu negativně, ale je dobré si ukázat, jak to všechno doopravdy vypadá a je. Koukat jenom na Instagram totiž jednomu dost zkreslí realitu :-)
