Po Vánocích
Když máte celý život Vánoce spojené se sněhem (nebo aspoň sněhovou břečkou), strávit vánoční svátky na pláži je boží, ale trochu divné. Jedna Australanka, se kterou jsem se bavila na cestě sem mi líčila, že u moře tráví Vánoce jen expati, Australané jsou doma s rodinou. Tak či tak, na Christmas Eve a Christmas Day tam byla hlava na hlavě a na hlavách dominovaly červené santovské čepičky.
Čím dál častěji pozoruju, že minimálně v našem okolí využívají Australané jakoukoliv příležitost se trochu veselit a chlastat a Vánoce nebyly výjimkou. Sousedé nad námi byli v lihu až do Silvestra a rozjařeně nás zdravili celé dny z pavlače, až se člověk občas bál, že sletí dolů. Zvýšená spotřeba alkoholu byla dost vidět i v prázdnějších prodejnách s alkoholem, které jsou v Austrálii oddělené od prodejen potravin. Bylo taky víc vidět a slyšet o pouličních rvačkách a na St Kilda pláži se to mydlilo skoro každý den.
Teplejší moře k nám přiválo z Queenslandu medúzy, které se občas objeví až blízko u pláže nebo plavou rovnou vedle vás. Občas je vítr vyhodí na břech, kde chcípnou, ale můžete si je zase pořádně prohlédnout.
Na australském App Store jsem našla appku, která funguje jako příruční encyklopedie medúz, kdybyste našli nějaký obzvlášť vypečený druh a nemohli jej poznat. Je tam i varování, že do vaší lokality přitáhly nějaké extra nebezpečné druhy a jak poskytnou první pomoc. Velmi australská věc.
Chodíme teď pracovat do Victoria State Library, abychom neseděli pořád doma. Je to nejstarší australská veřejná knihovna a jedna z prvních knihoven na světě, která je zadarmo. Po rekonstrukci otevřeli The Dome, což je poněkud dramatická, ale úžasn čítárna z roku 1913 a veškeré vybavení je původní. Je to jedna z mála věcí, která tady vypadá v realitě úplně stejně, jako na fotkách.
Pohybovat se pěšky v CBD je celkem vopruz kvůli velkým davům. Díky ježdění do knihovny jsme se naučili už pár užitečných zkratek, kudy chodí místní — například zkrz obchoďáky, nenápadně schované pasáže nebo podchody. Dá se tak ušetřit dost času a trochu nervů.
Obchodní centra ukrývají ještě jedno důležité tajemství — foodcourts. V tom nejspodnějším patře bývá schovaný prostor s různými restauracemi a stánky s jídlem ze všech kousků světa. Není výjimkou, že najdete vietnamské nudle vedle stánku s pizzou a těstovinami, restaračku s řízky a vedle polévkárnu. Já chrochtám blahem, protože 90% jídla nad zemí je asijská kuchyně, kterou nemám ráda.
Minulý víkend jsme si zašli do Albert parku, než jej začnou pomalu přestavovat na závodní okruh na březnovou Velkou cenu Austrálie F1. Uprostřed Albert parku je obrovské jezero (které je k mému zklamání jen po kolena a vybetonované) a trať vede kolem něj. Je to boží místo na relax a lehký jogging, s CBD v pozadí.
Na plážích, které nejsou dostatečně pěkné a čisté ke koupání, hodně frčí kiting. V Melbourne je na to ideální moře, protože je od břehu dlouho mělké, vlny jsou malé a pořád fouká. Po práci je to docela zábavná podívaná a já to rozhodně hodlám taky vyzkoušet.
Už před nějakou dobou jsem si všimla, že psi a kočky jsou v Melbourne všichni řádně označení obojkem se známkou a se jménem a telefonním číslem. Na Silvestra se ukázalo, jak užitečné to je — večer na procházce jsme našli v areálu školy vystrašené štěně borderky. Byla zaklíněná v úzké mezeře a dalo nám práci ji odtamtud opatrně vylákat. Trpělivost se ale vyplatila a díky číslu na obojku jsme hned mohli zavolat majitele, který chudák běhal a hledal ji po celém Elwoodu.
Nedávno jsme jeli po silnici na kolem a viděli jsme ji, jak jde po chodníku na procházce s pánem. Nezastavovali jsme, ale Joy natáhla hlavu a čenichala ve vzduchu, protože nás poznala po pachu. No a Evžen, Evžen nás miluje, jak vidí otevřené dveře, ostentativně se válí na zemi na pavlači, abychom si jí všimli, nebo jde rovnou na návštěvu.
A na závěr Vegemite, australský národní poklad. Je to pomazánka na chleba ve složení kvasnic, soli a barvivo. Pravděpodobně nejhnusnější pomazánka na světě.
