Jaké to je expandovat na Balkán, aneb první chorvatské radarování
Jak jsme vykročili radarovat mimo vlastní území a co radosti nás u toho potkalo, potkává a asi ještě potká. (Spoiler Alert: zahrnuje střety s tajnou policií i nevšední výzvu ke spolupráci od místního meteorologického ústavu)
Shrnutí celého projektu
Mohli jsme mít tři radary, slavíme první. Ale anglické: “Could have, would have, should have”, které je ekvivalentem našeho: “Kdyby byly v *$@# ryby, nemuseli by být rybníky,” zde platí na 100 procent.
Před třemi lety jsme o Chorvatsku začali přemýšlet. Už ale ne jen jako o dovolenkové destinaci, ale jako o logickém dalším místě, kam rozšířit naši síť radarů, se kterou jsme se zatím drželi jen v našich bezpečných končinách.
Před dvěma roky jsem se s kolegy rozhodl probádat zákoutí chorvatská specifika získání licence na radary a po 8 měsících jsme ji díky pomoci lokálních specialistů získali.
Ta licence však byla bohužel na lokaci, která se s námi posléze přestala úplně kamarádit — letiště Zadar. Komunikace nám, po slibném začátku, kupodivu z ničeho nic zmrzla. Takovýchto podivností nás však potkalo ještě více.
Tenkrát poprvé v Chorvatsku — Medulin
Pokusů o penetraci na chorvatské území s naším malým radarem jsme podnikli několik, napočtvrté nám už to vyšlo. Začínáme od severu — letiště Medulin, kousek od Puly na Istrii.
Malé amatérské letiště těsně vedle většího bratříčka — mezinárodního letiště Pula.
Po prvním oťukávání s majiteli jsme dosáhli finální dohody a podepsali s nimi nájemní smlouvu. Poté proces se státem — požádat o licenci na provozování radaru a její získání. Obě části proběhly úspěšně, takže jdeme stavět věž a vyrobit radar.
Věž musí být macek — jak do výšky, kvůli okolním budovám, tak co se týče odolnosti vůči větru. Ty zde na chorvatském pobřeží vanou masivní. Říká se jim bóra a můžou dosáhnout přes 220 km/h. Jedny podobné zde zbouraly vystavené letadlo na podstavci letošní zimu.
Od místní firmy jsme si nechali zbudovat betonový základ a připojení elektřiny, od české firmy Simont máme radarovou věžičku. Radar je připraven včetně krásného polepu.
Na instalaci v Chorvatsku se nás nepřekvapivě sešlo hodně. Z nějakého zvláštního důvodu se v létě na pobřeží do Chorvatska na instalaci našlo hodně dobrovolníků, a tak oproti obvyklým 4–5 lidem nás zde bylo asi dvacet.
Šlo nám to rychle od ruky — místo plánovaných 48 hodin instalace jsme věž měli hotovou už za dopoledne a tak jsme jeřáb přeobjednávali na první den. Bohužel přijel jiný, než jsme čekali. A nebyl to vlastně ani žádný jeřáb, ale jen ruka na nakládání cihel na nákladní auto. #ztracenovpřekladu
Nejprve radar zvednout na horní polovinu věže, spojit k sobě, toto pak zvednout na spodek věže, který jsme mezitím sestavili na betonovém základu.
Prvotní chorvatský optimismus jeřábníka valně ochabl, ale pokřižoval se a radar zvedl. Vyšlo to na výšku asi o 5 centimetrů. Sešroubovat a je hotovo.
Náš první radar v Chorvatsku je na místě. Po třech letech práce, úsilí, jednání, zklamání a dalších kratochvil.
Faily, zádrhele, tajná policie a jiné legrácky
První radar v Chorvatsku měl být jiný. Ohlašoval jsem ho ve svém článku před rokem v roce 2018.
Měl to být radar v Zadaru na mezinárodním (!!) letišti. Po prvotním nadšení z letiště najednou přišel jeden email, kterým nám sdělili, že jelikož hodlají jednou možná přesouvat svou řídící věž a chtěli by radar na ní, počkají, až tuto věž postaví a pak si budeme povídat dál. Nic nepomohly naše emaily, telefonáty. Nastalo ticho. Škoda, že jsme v ten moment již měli získanou licenci na tuto lokaci a do projektu dali minimálně 6 měsíců úsilí.
Další radar měl být na letišti na ostrově Mali Lošinj. Vše probíhalo dobře, ale najednou letiště obrátilo — prý dostali echo od státu, že pokud budou kamarádit s námi, nemají čekat kamarádství od státu, zejména od Croatia Control, místního řízení letového provozu. Další slibná lokace ztracena.
Letiště Lučko u Záhřebu. Smlouva podepsána, licence získána. Vyrobíme podstavec, začneme s jeho stavbou a hle, když náš tým chce nahoru dát radar, dorazí jakýsi policista, začne se s našim týmem dohadovat a doporučuje instalaci přerušit. Tým je opatrný a poslechne. Žádný oficiální dokument, žádná oficiální výzva. Zákulisně se dozvídáme, že na tomto letišti kromě aeroklubu, se kterým se kamarádíme, je ještě policejní vrtulníková základna a tam se “někomu” nelíbí, že by “Česko-Maďarská firma” vydělávala v Chorvatsku. Toto ale nevzdáme, nejprve to nyní zkoušíme přímou výzvou této jednotce. Pokud to nevyjde, zapojíme Českou ekonomickou diplomacii na místě.
Jak si říci o pozornost
Ač to vypadá z předchozí části článku bledě, nás jen tak nezastaví. My tu síť vybudujeme. Protože už jen jeden radar způsobil v Chorvatsku malinké pozdvižení.
V novinách vyšlo několik článků o instalaci a dokonce i profil jednoho z klíčových kolegů v našem týmu.
Místní národní meteorologický ústav byl konfrontován v jednom z online rozhovorů s tématem našich radarů.
Zde se novinář zeptal zaměstnankyně chorvatského meteorologického ústavu, zda o našem projektu ví a zda s námi budou spolupracovat. Nataša Strelec Mahovic z DHMZ odpověděla: “Tuto informaci jsem se dozvěděla, ptalo se nás město Zadar, zda o tomto víme. Společnost, která toto organizuje, nás nekontaktovala a očividně neplánuje s námi spolupracovat. Neznám detaily zařízení, ale předpokládám, že se bude jednat o X-band radar. A jelikož se jedná o soukromou firmu, určitě bude služba zpoplatněná, narozdíl od našich národních dat, která jsou veřejně k dispozici.”
Toto nás potěšilo, pobavilo i namotivovalo. Potěšilo, protože se o našem projektu bez aktivního přičinění v Chorvatsku ví. Pobavilo proto, že je mindset státních ústavů je všude stejný — privátní firma, takže to bude za peníze. Data zveřejňujeme zdarma na našem webu: www.meteopress.cz/radar-chorvatsko a také na stránce www.meteoradar.hr.
Ale jelikož věříme, že je lepší snažit se o partnerství a spolupráci, ač se mohou zdát sebenepravděpodobnější, napsal jsem ihned jak paní zmíněné v článku, tak samotné ředitelce DHMZ. Obratem pozitivně odpověděli a schůzka se bude konat v druhé polovině září.
Sami však pokračujeme v krasojízdě bez ohledu na jednání s meteorologickým ústavem.
Něco se chystá (a já vám samozřejmě řeknu co)
Zadar — toto město bylo strategickým i za války v Jugoslávii. I my ho za strategické považujeme a tak jeho dobývání nevzdáme. Pronajímáme si střechu jedné budovy ve městě a ještě letos tam dáme náš radar.
A nyní se pustíme na místa, kde radarový signál není žádný. Kde zkrátka budeme první a jediní. První z těchto míst je ostrov Hvar. Dnes jsme obdrželi podepsanou smlouvu o pronájmu lokace pro radar a pokusíme se — znovu ještě letos — zde vztyčit věž a na ní náš radar.
Naše pokrytí Chorvatska tedy bude vypadat, jako na přiloženém obrázku.
Celkově chceme do Chorvatska dát cca 5–7 radarů a mít tak 200 % pokrytí — tedy stav, kdy každý radar je dublován a nebude docházet k útlumům, oslepnutím.
Překážky nejsou stopka, ale cesta
Mnoho lidí by po tolika zádrhelech, klaccích pod nohami, podpásovkách a ztracených příležitostech celý projekt vzdalo.
My ne.
Je to pro nás v podstatě potvrzením, že jdeme správnou cestou. Mnoha lidem stojí za to, nám projekt překazit, znesnadnit a znepříjemnit. Což znamená, že asi stojí za to.
Jak říká Ryan Holiday v knize The Obstacle Is the Way: “ Je v pořádku být demotivován, není v pořádku vzdát se. Je normální chtít to vzdát, ale zarazit nohy do země, centimetr za centimetrem se posouvat blíže k vámi zvolené nedobytné pevnosti, to je vytrvalost.”
“Pokaždé se něco naučíte. S každou překážkou, kterou překonáte, získáte více síly, moudrosti a perspektivy. Po každé překážce je méně a méně protivníků na cestě. Až jediní, kdo zbývá, jste vy — vaše nejlepší verze.”
A kam dál? Zatím makáme na Chorvatsku, ale rozlížíme se i okolo. Co třeba Albánie? Srbsko? Bosna? Řecko? Brazílie? Kdo ví.
Držte nám palce a sledujte naše radary :)
