Čína mimo Čínu: Taiwan II. — svátek lampiónů

V minulém díle jste viděli: Buddhu s Oreem, natržený kraťasy, neslušnýho varana, lakování nehtů, masáž nohou a spoustu dalších vychytávek. V dnešním díle vám nezůstaneme nic dlužni a opět uvidíte věci, co jste neviděli. Nevěříte? Věřte.

Naplánovali jsme si totiž valentýnský trip na romantickou epickou akci v idylické taiwanské vesnici kus od Taipeie. MAGA!

Slibovali nám velkolepou, krásnou, výbornou akci:

Ale obávám se, že ve skutečnosti jsme dostali toto:

Jo, to je déšť. Ale ne, nějaký lampióny byly taky:

Jak vidíte, výlet se nesetkal s totálním úspěchem. Jak jsme se ale dostali až sem, to čtěte v následujících řádcích. Festival lampiónů se koná v okrese Pingxi ve vesnici Shifen. Nejni to z Taipeie úplně blízko (asi 30 km), takže jsme museli chvíli řešit, jak se tam dostaneme. Spořivé studentky v počtu 3 ks navrhovaly cestu autobusem nebo vlakem, ale mně se povedlo prosadit cestu Uberem (co by na to řekl Bolkonskij?). Jenže z Taipeie jsme dojeli asi jenom tak do půlky cesty, zbytek byl uzavřenej kvůli tomu festivalu. Takže jsme stejně museli jet autobusem. Joke’s on me. :(

Zatimco jsme čekali na autobus, začalo pršet. A už nepřestalo. Zatim bylo ještě světlo a přijatelný teplo. Autobus nás vyhodil kus od Shifenu, kde jsme si jako první věc nakoupili deštníky a pláštěnky. Deštník, co jsem koupil, stál tak směšnou částku, že jsem byl přesvědčenej, že se nedožije druhýho dne. Ale slouží dodneška!

Pojedli jsme něco tradičního čínského jídla a stáli jsme před otázkou, co dělat se zbytkem dne. Shifen je malebný městečko, dokonce tam maj nádhernej vodopád, jenže v tom píčasí, co se spustilo, se nikomu nechtělo vytáhnout ani čumák někam ven, natož někde trajdat. Což je fakt škoda, v plánu bylo i to, že si koupíme vlastní lampióny, popíšeme to svejma heslama, jak velí tradice, a vypustíme je.

Celej tenhle program jsme museli zrušit a hledali jsme místo, kde se budeme moct usadit, protože stejnej problém řešili všechny stovky (tisíce?) lidí, co přijely. Po chvilce hledání jsme našli takovou zajímavou kavárnu. Pokud by byla otevřená v Praze, byla by to kavárna vzývaná všemi hipstry, lumbersexuály, foodiesexuály a gtd-sexuály, ale tady jsem nevěděl, jestli to neni prostě jenom vesnická taiwanská kavárna. Našli jsme volný místa, usadili se a nehodlali se hnout, dokud buď nezačne akce s lampiónama, nebo nepřestane pršet. Jak už jsem vyspoiloval, pršet nepřestalo.

Kavárna:

V kavárně jsme si dali kafe, neasi, a nějakou místní specialitu, která byla tak divná, že vám ji ukážu hned v několika obrazech:

V první fázi máme těsto či kýho výra:

V druhý fázi se to hodí do neznámé tekutiny:

A ve třetí fázi je to v hrnku posypaný tunou cukru, a máte to jíst špejlema, což samozřejmě vůbec nejde, protože to lepí jak čert:

No, nebyl to úplně impresivní gastrozážitek, co si budem povídat, a na hipsterskou kavárnu tam chybělo logo Fairtrade, Bio, lokální trhy a nestereo, ale mně to bodlo. Pak se nachýlil čas a toto taiwanské café jsme museli opustit a dostavit se na stadión, kde se chystalo vypouštění těch lampiónů.

Abych to zkrátil a vy nemuseli trpět nudou a zimou jak my: Vyslechli jsme si písně, viděli nějaké taiwanské who is who (aspoň počítám, čert ví, co to bylo za lidi), pak za jásotu vypustili na nebesa desetimetrovej lampión a čekali až do toho neskutečnýho slejváku vypustěj to obrovský kvantum lampiónů, abysme mohli ochat. Ve ztížených meteorologických podmínkách občas lampióny končily, kde neměly:

A protože Marieta je šikovné děvče, dokázala akci nafotit dokonce tak, že to vypadá, jako by se ani nechumelilo. Podle těchhle fotek byste řekli, jak jsme si krásně užili tisíce lampiónů na nebi a tváří v tvář tomu, jak odplouvají do nebeského nekonečna, se zamysleli se nad vlastní nicotností. Jenže vám přísahám, že jakmile člověk vyndal oko zpod toho deštníku, měl v něm asi litr vody.

Takhle vypustili několik dávek lampiónů a konečně jsme mohli začít směřovat někam do tepla. A to za zvuků jakési taiwanské Terezy Kerndlové (v šatičkách, samozřejmě): “Baby, if you neeeeed meeee…” Došli jsme k autobusu, ten nás vyhodil někde na stanici metra, odkud jsme zkušeně zamířili domů a pak samozřejmě do hospody.

Krátký video, abyste si to uměli představit v pohybu:

Jinak svátek lampiónů je tradiční čínská věc, která se slaví 15. den nového roku a vrcholí jím oslavy nového čínského roku, což je den, kdy je první úplněk. Podle Wikipedie se dřív za pomocí těchto lampiónů hledali partneři — čim hezčí lampión, tim víc štěstí. Dneska už prý tato “valentýnovská” tradice vyprchala. Na Taiwanu se svátek lampiónů slaví několik dní, ne pouze 15. den nového roku. A že naše návštěva v roce 2016 padla zrovna na 14. února, byla jenom náhoda.

Takže to byl taiwanský Valentýn s lampióny 2016. Slibovali romantiku a dostali jsme průtrž mračen. Ale jak říká nejvýznamnější český filosof: “Lži jsou jako déšť a už zase prší.”

(Tento vtip jsem nevymyslel já :( .)

V příštim díle se podíváme za kulturou do muzea a na túru po kopcích kolem Taipeie! Tak zůstaňte s námi.